Dračí prsten

Váhal som, či tejto mojej obľúbenej rozprávke z detstva udeliť tri alebo štyri hviezdy. Objektívne to vidím na 3,5 vďaka viacerým technickým nedostatkom, ktoré na film z deväťdesiatych rokov rozhodne nemuseli byť. Čo tejto rozprávke chýba asi najviac je napätie a atmosféra, ktorá vzhľadom k temnému príbehu rozhodne mala byť silnejšia. Za všetko hovorí scénka keď takzvaní vlci (rozumej priateľskí a cvičení nemeckí ovčiaci) naháňajú po zasneženom lese princeznú Dezidériu. Divák rozhodne nemá pocit obavy o hlavnú hrdinku. Aj keď režiséra Juraja Jakubiska veľmi nemusím, ten by si s touto rozprávkou inak pohral. Postavy v zásade sympatické, herecké výkony obstojné a scenár trochu moc ukecaný, ale inak prijateľný. Ako dieťa som žral herečku Annu Falchi a tá ani po rokoch nesklamala. Zahviezdili však iní herci. Predovšetkým Karel Roden (ten si rolu arogantného Lisandra vyložene užíval) a Franco Nero ako neoblomný kráľ. Čo sa však nepodarilo vôbec bol umelý drak, ktorý pôsobil viac menej komicky. Čo sa podarilo asi najviac je výprava, kostýmy (červené brnenie Dezidérie top) a dej, ktorý odsýpa a nenudí.  Dostavila sa aj nostalgia z minulosti a treba uznať, že Taliani rozprávky točiť vedia. Takže s prižmúreným okom zaokrúhľujem na štyri hviezdy. (19.10.2021)

Viděla jsem to kdysi a připadalo mi to napínavé a dobrodružné, motivem soupeření sester mi to bylo blízké. Ne tedy, že bych si se svou sestrou kdy šla po krku a jedna druhou bychom chtěly připravit o rodinné dědictví. Viděno po letech mi princezna pořád připadala sladce líbezná, její čarodějná sestra magická, charismatická a démonicky krásná, princ pohledný a sympatický, Roden nemytý a omaštěný, zlý král krásný (no bodejť), hadrový panáček trapný a zbytečný, panenky odporné, celý děj překombinovaný na to, že celou složitou konstrukci rozřeší panenky kousající provazy a právě ten panáček. Drak na konci zbytečně stupidní, těžkopádný a trapný, Navíc - zraníme-li draka, který je vlastně princezna (čarodějka) a po proměně do původní podoby je zraněná i ona, neměla by být zraněná i následně v podobě vlka? Královna jezera mi, stejně jako hudba, asociovaly pohádku jinou, a to Princeznu Fantaghiró. Jak by ne, když to má stejného režiséra. A ten dračí prsten, o který tam jde, je dost nevzhledný šperk, to zamrzí. (30.12.2016)

Nostalgie. Tato italsko-německo-česká pohádka (podžánr holčičí fantasy) se mi vryla do paměti přítomností uhrančivé Sophie von Kessel, krátkým výskytem Marka Vašuta a tradičně démonického Karla Rodena. Neodvažuji se na to po létech podívat znova, v mých vzpomínkách jí to sluší líp než ve skutečnosti. A taková pro mne i zůstane. (13.07.2013)

Tuhle pohádku a hlavně Desiderii jsem jako malá naprosto zbožňovala.. nedávno jsem ji viděla znovu, a určitě se tomu dá ledacos vytknout, ale myslím, že kdyby se změnila jediná věc, už by to nebylo ono.. myslím, že naprosto výstižně vykresluje "pocit nespravedlnosti" (staršího) mezi sourozenci, nebo černé ovce v rodině (26.03.2015)

Předem upozorňuju, že mám pro Bavu šílenou slabost a že princeznu Fantaghiro miluju, co si pamatuju. Dračí prsten byla svého času nejpůčovanější videokazeta v Rokytnici nad Jizerou a vsadím se, že dodnes tento můj rekord nikdo netrhnul. Všichni herci v hlavních rolích jsou zkrátka perfektní, zvlášť démonická Selvaggia jako čarodějova dcera je naprostá extratřída. A ta hudba! Na draka a vlčí hlavu sere pes, holt triky stárnou. Když nad tím tak přemýšlím, sneslo by to remake s dostatkem peněz, protože ta finální přeměna by mohla být v ucházející kvalitě neskutečně kulervoucí. Feministky by se tetelily blahem. (27.12.2017)