Ghost Dog - Cesta samuraje

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $3,308,029║Tržby Celosvetovo $9,380,473║ Jim Jarmusch je zatiaľ pre mňa neznáma, a tento jeho počin aj keď s pomalým tempom vyrozprávaní, bol celkom príjemným mixom samurajskej gangsterky. V určitých rovinách nič nové nepovie, hlavne už na začiatku sú hneď karty rozhodené ako bude dej smerovať, či že vzájomné "krvavé" pomsty až do konca filmu. A čo teda môže na takomto všednom snímku upútať, tak hlavne vedľajšie postavy ako Francúzsky zmrzlinár, dievčatko od susedov, nešťastný pytliaci, .... v podstate cez to pomalé tempo s občasnou akciou sa nám dostáva viac, než by sa dalo spočiatku čakať, plus to všetko čo teda sledujeme pri reakciách Ghost Doga vysvetľujú vkladané samurajské princípy. (11.05.2008)

Velmi příjemný, pomalu plynoucí film s mnoha krásnými myšlenkama. A úžasným Whitakerem. Víc sympatický nájemný vrah tu nebyl od Leona, a dojemnější příběh taky ne. Akčních scén není mnoho, no když už jsou, jsou zvládnuty na výbornou, další postavy, dokonce i ta dětská jsou velmi sympatické a docela to na mně působí takovým nostalgickým dojmem. asi kvůli té stařecké mafii. Scéna z medvědem geniální (19.05.2011)

Rozhodne najstráviteľnejší a zároveň filmársky najsústredenejší a zďaleka najzábavnejší Jarmusch. Osamelý čierny samuraj a ukecaný francúzsky zmrzlinár sú jedna z najlepších filmových dvojíc vôbec. Niekoľko scén si zaslúži zapísať zlatým písmom do histórie filmu: loď na streche, problém s "negerskými menami", taliansky mafiózo rapujúci na Public Enemy, vrabec pred puškohľadom... Nezabudnuteľné. Keby Jim namiesto točenia roztrieštených artových sračičiek robil iba takéto filmy, mal by som ho naozaj rád. (03.04.2007)

Jarmusch je geniální. Rytmus úderného hip-hopu ve scénách kdy Whitaker projíždí ulicem mě fakt dostává a to opravdu nepatřím mezi milovníky black music. Odkazuje, že hip hop nemusí být jen komerce z MTV. Myslím, že se jedná o jeden z vrcholů kariéry Jarmusche, určitě je to plnohodnotný souputník Mrtvého muže. Absurdní námět je srozumitelně komunikován a je okořeněn nenápadným humorem. (18.11.2004)

V Ghost Dog se vyskytují nejveselejší a možná nejstylovější hlavouni podsvětí, jaké ve filmu pamatuji. Všichni jsou evidentně krok před smrtí, milují infantilní kreslené seriály, mají spory s panem domácím, který jim kvůli nezaplacenému nájemnému vyhrožuje vystěhováním z „klubovny“, v teplákovkách a nepadnoucích oblecích se zadýchají dřív, než vyšlapou schody na střechu, kde mají zlikvidovat svou oběť, mají velmi originální řešení otázek diskriminace na základě rasy a pohlaví, a jsou šokovaní zjištěním, že holub stěhovavý nevyhynul v roce 1914. A mají sličnou neteř. Rovněž jde o film s mimořádnou koncentrací opravdu *krásných* scén, zvláště americko-francouzský dialog, rozhovory ústředního hrdiny s mladou slečnou a jarmushovsky podmanivé záběry (nejen nočního) města, s nimiž se mohou rovnat pouze filmy Wima Wenderse (ostatně je pojí kameraman Robby Müller). Kromě návodu na řešení řady palčivých otázek současného světa je Ghost Dog též neocenitelným rádcem v oblasti kultury – poznal jsem díky němu vynikajícího spisovatele Rjúnosuke Akutagawu. A jeho vážné rovině se v komentáři záměrně vyhnul. :-) (16.12.2005)