Večeře s Beatriz

Dialogovy suboj dvoch osobnosti. Na jednej strane nemilosrdny bohaty Golias, ktoreho je lahke nnavidiet a na druhej strane bohuzial nie je chudobny sympaticky David, ale nejaka divna ezotericka bytost s nenalicenym xichtom strapenej Salmy Hayek, ktora v divakovi tiez vela sympatii nevyvola. Zvysok postav je len do poctu. Takze po kratkej chvili mi zacalo byt uplne ukradnute na koho strane je pravda a kto ten dialogovy stret vyhra. Nejasny zaver do stratena tomu tiez neprida. Salma by sa mala vykaslat na filmy v ktorych sa neuspesne snazi preukazat svoj herecky talent. S jemnou vrstvou mejkapu je stale sexy ozdobou hlavneho hrdinu v nejakom akcniaku. Taka poloha jej sedi najlepsie. 4/10. (22.09.2017)

Já tedy (asi jako jedna z mála komentujících tady) si dovoluji říct, že pointu jsem pochopila a právě díky ní nechápu až tak nízké hodnocení filmu, je totiž velmi silná, stejně jako zakončení filmu. Dobří lidé umírají, špatní se smějí. Přesto si myslím, že to mohlo být zpracované o dost líp a konec byl přehnaný (zas tak vyhrocené to nebylo aby to skončilo její sebevraždou). I když vím, co tím chtěl autor říci.. Zajímavé komentáře: Khalesi, whack. (21.03.2019)

Tak som sa rozhodla, že po dlhej dobe niečo okomentujem, pretože tento snímok za to stojí. Neopatrne som si prečítala komentár od užívateľky Dzeyna, ktorý písala zrejme osoba s IQ nižším než morská sasanka, ale nenechám sa odradiť a predsa len prispejem. Páčilo sa mi, že film dosť jasne poukázal na to, prečo je celá táto degenerovaná civilizácia v takom hajzli, je to zásluha tykých nenažratých zmrdov ako Doug a jemu podobných. Taktiež je to preto, lebo ľudí, ako Beatriz, je ako šafránu. Uznajte sami- koľko citlivých, vnímavých, inteligentných a obetavých ľudí poznáte vy sami vo svojom okolí? Takých, ktorých zaujímajú aj zvieratá a príroda a nie len vlastný druh, z vlastnej skúsenosti viem, že aj záujem o vlastný druh je len veľmi limitovaný egocentrizmom vačšiny, takže koľko takých ľudí poznáte? Dali by sa spočítať na prstoch jednej ruky, že? No a pokiaľ je tu nechápavých ignorantov viac, akože tomu hodnotenia nasvadčujú, vyjavím vám to obrovské a nepochopiteľné tajomstvo vesmíru, to posolstvo, ktoré je tak tajomné, že ho nedokážu pobrať ani erudovaní užívatelia čsfd...Zem umiera, umierajú živočíšne druhy a to vo veľkom a deje sa tak preto, lebo ničíme, týrame a vyhladzujeme všetko, čo sa nám neubráni. Tajomstvo tkvie teda v tom, že s tým musíme PRESTAŤ! Dostihne to aj nás, žijeme na jednej planéte a pokiaľ nemáte v zálohe inú, asi jedného dňa otrávite aj seba samých, alebo svoje milované potomstvo, pretože pochybujem, že toľko sračiek čo sme tu už nahromadili len tak niekam zmizne...PS: Milá Dzeyna, Salma vyzerá na svoj vek v tom filme kurevsky sexi, ak bude tebe toľko ako jej, pretože podľa tvojho komentáru usudzujem, že si naozaj o veľa mladšia, alebo možno len o veľa hlúpejšia, tak budeš veľmi šťastná ak budeš aspoň z polovice tak sexi, ako ona a ešte bez viditeľného make-upu, aj keď ako tak pozerám na ten tvoj profil, ty si určite zájdeš na nejakú tú plastiku a necháš si natiahnuť ksicht až niekam za uši, ak už si tak neučinila. Mrzí ma, že vo filme s posolstvom posudzujete vy degeni vzhľad a líčenie a úplne vám uniká pointa, ako by asi podľa vás mala vyzerať unavená terapeutka? No zrejme ako Kim Kardashian, že? Ľudská blbosť vážne nepozná medze... (16.01.2019)

Snad je na vině fatálního zdejšího minutí se s tak ryzím a bezesporu silným, kvalitním a originálním snímkem jeho chybné zařazení pod žánr komedie? A není to ani konverzační drama u stolu, jak by se dalo čekat dle anotace a jak je to poslední dobou v módě, a tak je možná na vině dvojnásob zklamané očekávání? *** Přitom ten film je veskrze nádherný, když si to nenecháme zastřít očekáváním. Nejspíš ze všeho jde snad o poému, o klidné vnímání nanejvýš principiální, a zároveň nanejvýš civilní a realisticky povrchní srážky lidských nositelů dobra a zla, o poému, kde už se nic, žádné stanovisko nevysvětluje, neargumentuje, neobhajuje, kde filmem jen nepokrytě prochází náraz silného nesobeckého pokorného nevýslovného vědomí a silného sobeckého arogantního banálního a plytkého nevědomí, setkání ničitele a hojitele za přihlížení komparzu přitakávačů, o poému, kde už jen klidně, bez dramatu, zakoušíme a vstřebáváme neproblematizované setkání dvou klasických protipólů lidského dobra a zla na umírající planetě, nenápadné nositelky soucítění, sounáležitosti, hojení, a suverénního služebníka zla, svévolného a krátkozrakého ubližování, ničení, působení bolesti a zkázy, vztažených k přítomnosti, kdy Země podléhá bohapusté, ze všech limitů uvolněné a vzájemně se v různých oblastech lidského konání posilující destrukci a ty, kteří cítí její bolest, vidí a chápou tu zbytečnou jalovou a krutou zkázu, už opouštějí i poslední zbytky sil, protože toho, co potřebuje uzdravovat a hojit, je už příliš mnoho, a oni nepatrní, unavení, vědoucí a krásní, naplnění láskyplným smutkem a steskem po světě prostých věcí, smeteni odcházejí. (noční promítání na B12, v Praze, 2. 7. 2021) *~ (03.07.2021)

Citlivý film, který se jako jeden z mála zastavuje a dumá nad problémy dnešní doby, sleduje situace, které se pro lidi staly přijatelné - lidští predátoři jsou dál predátory, komíny kouří, bohatí lidé se přiblble smějí, a je to vlastně už normální, narozdíl od jiných věcí, které nám zase přijdou hrozné. Mike White tne do živého, to živé, co je tak hodně povědomé. A je dobře, že se pomocí větších produkcí aspoň někdo na poli filmového průmyslu zamýšlí nad lidma i v hlubších vrstvách. Tady ale jenom posmutněle poukazuje na stav "tam těch" lidí, kteří převálcovávají ty, kteří naopak zase léčí. Celá situace dvou polarit během jedné večeře, dvou silných energií, které se střetnou, je dobře rozehrána, ale v klíčových momentech bere moc zkratky, aby se jednoduše sdělilo, kdo je jaký. Taková situace, takový střet vyžaduje nadhled a opatrně zvolená slova. Když jsou takhle ledabyle vyhrknutá, berou podstatnost a uvěřitelnost zprávy celého filmu. Podle životního vnímání Beatriz by tenhle střet u večeře mohl znamenat započínající dialog. Takhle to na konci vyznívá jako vzdání se tomu všemu, podlehnutí. Ona, jako nejdříve vyrovnaná hluboce lidská bytost na konci vypadá jako někdo, kdo prohrál v celoživotním boji. Boji, který se mi zdá spíš jako pragmatický. A i když to takovému člověku může lámat srdce, neznamená to konec, obzvlášť když ji čeká reinkarnace, ne? Jemný spirituální pocit, který filmem prostupuje je nakonec pryč, je tam jen ta smutná prohra. Tak silné vnímání by mohlo vést k nahlédnutí na nás, na lidi, ne na "tamty zlé", co neustále přinášejí svět do nerovnováhy, a na ty na druhé straně stojící léčitele, ty, co pomáhají, kteří se furt vlastně tak tak snaží misky vah vrátit do rovnováhy, ale pořád prohrávají. To bych řekl, že takhle to nikam nevede. Jedni pořád zůstanou zákeřní ve své bublině, a druzí se asi utrápí k smrti... K čemu to vlastně? (18.02.2023)