Zraněná srdce

Britská okupační zóna v Německu, v ní honosné sídlo rozdělené na zóny podle národností a v nich dráždění erotogenních zón testující deformační zóny manželství.. Nechci říct, že to bylo chladné jak kotníky Keiry kráčející na podpatcích ve sněhu, ale asi se shodneme, že Kent odmítl opustit komfortní zónu podobných srdcebolných příběhů, kde zármutek spojený se ztrátou plní funkci katalyzátoru vztahu. Skarsgårdova prkenná netečnost tentokrát nebyla správnou castingovou volbou.. (29.09.2021)

Tento snímek je úžasným, romanticko – dramatickým zážitkem, který sice určitě neohromí originalitou, ovšem bohatě to vynahradí silnými emocemi, více než přesvědčivými hereckými výkony a dokonalou atmosférou. Zápletka je tedy opravdu jednoduchá, dalo by se tvrdit, že i značně předvídatelná, samotný příběh je ale i přesto značně poutavý a nenudící. Celé je to ale především o postavách, jejich nitru a postupném vývoji mezi třemi lidmi, poznamenanými krutostí války, jejich následném postoji k životu a vyrovnáváním se s danou situací, a v tomto ohledu je to vážně dokonale přesvědčivě zpracovaná filmová látka, která mě osobně ohromně oslovila, snad až strhla a skutečně jsem se všemi ústředními postavami upřímně soucítil a přiznám se, že emočně vyhrocený závěr mě pak dostal úplně do kolen, prostě velká paráda. Zásadní vliv na těchto mích dojmech mají každopádně i perfektní herci, kdy by před Keirou roztál snad každý a Jason s Alexandrem mají charisma i hereckého umu na rozdávání, a tato trojka tu vážně rozehrává dramatický koncert, který mě chytil za srdce. Vše pak ještě podtrhuje též již zmiňovaná atmosféra, která je neskutečně působivá a celému příběhu dodává na věrohodnosti a podmanivosti. Zároveň to má celé i spád, takže já jen zopakuji, tato podívaná je velice silným a působivým filmovým zážitkem, který se možná drží tradičních žánrových pravidel a postupů, nicméně její zpracování je natolik výtečné, že si určitě zaslouží diváckou pozornost a já, s přiznáním, že krapet nadhodnocuji, dávám plný počet*. (31.08.2019)

Téma jestli si hodinu po konci války podat ruce a vzájemně si odpustit pobité rodiny a kamarády a do toho ještě ženské milostné city je pro mě zajímavá. Na mezinárodní cyklojízdě Berlín-Waršava ještě před pár lety napadla polská babička mladou berlínskou účastnici.Ale materiál zůstal málo využit. Je to jen variace na běžnou postválečnou romanci pomsty a zrady, a postupně se z toho stává krásná mýdlová popová bublina nezanechávající nic za sebou. Keira je pořád charismatická, krásná a až nespravedlivě fotogenická. Romantický základ tvoří klasická otázka, kterou nejen dámy v publiku rozluští dávno před koncem. Tedy koho si ve finále zvolí hrdinka v podání stále až nespravedlivě fotogenické Keiry Knightley, zda britského manžela, nebo německého milence. Ani jeden z nich nevypadá od pohledu na lamače srdcí, nicméně oba mají své kouzlo. V hlavní roli je budova obklíčená zimou a hladem v níž se vede domácí válka tichých emocí, dusnější a vypjatější než dění venku. Bez dobového zasazení by zbyl banální milostný trojúhelník. Ale pomáhá nejednoznačnost určení, kdo je vetřelec, nepřítel, viník či oběť – třebaže se kategorie dobra a zla probírají se stupňovanou doslovností. Toto letmo načrtnuté pozadí pro romantické melodrama, které se odvíjí jako z příručky. Bezpečně, unyle, k předvídatelnému konci. Zároveň si lze těžko představit diváka, který by opravdu trnul, zda Rachel prchne s pohledným Stefanem, nebo se vrátí k dobráckému, ale nudnému manželovi. Dávám lehký nadprůměr 55%. (14.08.2019)

Pražské hlavní nádraží, Obecní dům, hotel Evropa, Ústí nad Labem, Dolní Beřkovice, Lenešice u Loun, Jevany, zámeček na Slapech.... krásné české lokace a zimaaaaa :-D Všechny hlavní postavy hrají uvěřitelně, koordinovalo se i přes nepříznivé počasí skvěle, a být na place s takovými profíky byla opět ze zkušeností k nezaplacení. Spousta scén se nedostala do finálního střihu, na Oskara to není, ale špatně se na to nedívalo. Sice nemám porovnání s knihou, ale kamera, střih i hudba dotváří spolu s hereckými výkony krásný celek a my jsme jim to snad taky nezkazili. I přes ne příliš pozitivní téma dvou rodin které poválečný Hamburk svede dohromady, kdy se obě rodiny potýkají s vlastními tragickými událostmi, se radši podívám na takovýto film, než na přehnaně apriori depresivně sugestivní Černobyl (sorry not sorry). (11.06.2019)

Film je natočený podľa rovnomenného románu britského spisovateľa Rhidiana Brooka a je spracovaný podľa skutočnej udalosti, ide o rodinnú históriu spisovateľa. Jeho starému otcovi plukovníkovi Walterovi Brookovi bol v Hamburgu pridelený rekviračný dom a on sa rozhodol, že ho bude obývať spoločne s majiteľmi. To bolo na tú dobu neslýchané gesto (víťaz a porazený). A tak od roku 1946 až do 1951 ho spoločne užívali. Hlavnou myšlienkou filmu je jeho zhodnotenie, že za týždeň na mesto Hamburg spojenci zhodili viac bômb, ako dopadlo na Londýn za celú vojnu. Pri bombardovaní Británie dňa 2.7.1942 odhodená bomba pred návratom do Nemecka zabila plukovníkovi syna Michaela a dňa 27.7.1943 pri bombardovaní Hamburgu a následnom požiari zomrela manželka majiteľa domu architekta Luberta, takže na oboch stranách je dosť tragickej minulosti. Vojna je vojna, ale tí, čo prežili musia žiť ďalej. Ale ako? Dôsledky devastácie nie sú len na budovách a vybavení ale aj na psychikách ľudí. Koľko zlomených osudov v tomto období vychádza najavo. Koľko preživších hľadalo svojich blízkych. Ale hlavnou ideou nie je zmieriť sa so všetkým trápením ale naučiť sa ho prekonávať a žiť s ním. Tento film nie je pre každého, nakoľko romantické predstavy síce prechádzajú telom, srdcom ale hlava nakoniec dáva úplne iné podnety. A preto nie každý musí tento film pochopiť. (01.07.2019)