sedm.1

Hit Mana lze asi vskutku považovat za poměrně originální romantickou podívanou, to je ale asi tak vše pozitivní, co jsem na tom filmu našel. Pravda, ještě tedy Glen Powell tu působí minimálně pro mě překvapivě sympatickým výkonem, jelikož já ho až doposud znal jen jako představitele ulízaných, nesympatických, namachrovaných týpků, tady jsem ho ovšem dokázal vnímat v jiném, dobrém světle a nejspíš mu díky této roli dám ještě v budoucnu šanci přesvědčit mě o tom, že to zde nebyla z jeho strany jen šťastná náhoda. Ve všech ostatních ohledech mě tento film ovšem nedokázal zaujmout vůbec, ovšem to nejzásadnější je to, jak strašně moc nezáživně je to celé zpracovaný. Já si vážně nemohu pomoct, ale já z toho filmu mám skutečně pocit, že za celé ty téměř dvě hodiny se tam neudála snad jedna jediná výraznější scéna, moment, dialog, či prostě jakýkoliv prvek, co by mě dokázal zaujmout. Ústřední hrdina jen mele a mele, nepřetržitě okolo sebe hází hlubokomyslné myšlenky, díky kterým se to pak celé snaží být chytřejší, než to ve skutečnosti ovšem je, přesvědčit se o tom ale nejspíš nepodaří nikoho. Zápletka je pak doslova plytká, především v druhé polovině naprosto nefunkční a kostrbatá, a v závěru pak až směšně naivní. Styl, atmosféru, nebo nějaký osobitý tvůrčí styl se této podívané též netýká a jen tak mimochodem, žánrové zařazení akce/komedie je zcela mimo mísu, jelikož akční tu není ani jedna jediná vteřina a považovat to za komedii je též rozhodně přehnané, když už, tak bych použil termín jemné odlehčení, ale vtipný to fakt nemá být čím. Hit Man tak sice disponuje nevšedním pojetím klasické romantické podívané, nicméně jeho zpracování má do jakékoliv zábavnosti a pozitivního vnímání opravdu dost daleko.

Mě to tu začíná trošičku připadat, že se Netfix dostal u zde přítomných kritiků do takové pozice a nemilosti, že ať vyprodukuje cokoliv, tak už to předem bude stejně nekvalitní hnůj, urážející erudovanou odbornost místních uživatelů. Tím tedy nechci tvrdit, že konkrétně Žraloci v Paříži je nějaká super kvalitní podívaná, co posadí potencionálního diváka na zadek, nicméně ty Odpady a jednohvězdičkové hodnocení pro takovýto film považuji přeci jen ale za již dost neadekvátní. To je ale asi už věc každého jednotlivce, pravdou ovšem je, že i u mě Xavier Gens poprvé ve své tvorbě nezabodoval tak, jak bych očekával, přeci jen ho považuji za tvůrce sice béčkovějších filmů, ovšem filmů zatraceně funkčních, zábavných a přinášejících přesně to, co mám rád. Každopádně musím uznat, že diváci, co si potrpí na logičnostech a smysluplnostech ve filmu, tak zde jim museli snad slést hrůzou vlasy z hlavy, a holohlavcům nehty na všech čtyřech končetinách, jelikož i když já jsem k těmto věcem poměrně tolerantní, tak se tu objevuje skutečně dost scén, nad kterými zůstává opravdu až rozum stát a dost celý ten film tak znehodnocují. To je má asi nejzásadnější výtka k této žraločí podívané, k těm menším pak mohu snad jen přihodit ještě zklamání s malého množství brutálních scén, na které je Gens expert, tady se ale prostě držel dost při zemi a nerozjel tak žádné efektní krvavé inferno, jak to on umí. Co se jinak ale týče zápletky, tak tam bych zas až tak příliš přísný nebyl, ekologický podtext je fajn, celé je to dostatečně svižné, mnoho scén dokáže nabídnout opravdu funkční napětí, akce je spíš pomálu a není ani zpracovaná v nějaké úplně nejvyšší kvalitě, ale v rámci možností filmařů snesitelná je a postavy a jejich herecké představitele kritizovat též rozhodně nehodlám, a třeba konkrétně Nassim Lyes už v předchozím Gensově filmu dokázal, že má charisma na rozdávání a Bérénice Bejo je zatraceně sexy milfka, co navíc umí i docela hrát, takže v tomto ohledu za mě spokojenost, i přes neoddiskutovatelnou tuctovost všech ostatních přítomných postav. Nehappyendový závěr pak doslova vybízí k pokračování, tak jsem zvědavý, zdali k němu dojde, každopádně já si myslím, že i přes zmiňovanou hloupost celého filmu se jedná o sledovatelnou záležitost, která přinesla to, co slíbila, tedy nenáročnou a efektnější zábavu.

Přestože se minimálně díky alespoň z části únosné zápletky jedná o jemně snesitelnější podívanou, než tomu bylo u předchozího dílu, tak to pořád nic nemění na faktu, že je to strašná sračka s z mé strany nejneoblíbenějším tajtrdlíkem současného filmového světa v ústřední roli. Já jsem na toho skřehotajícího, šilhavého skrčka totiž fakt nehorázně alergickej, ty jeho afektovaný rádoby vtipný výstupy jsou pokaždé neuvěřitelně trapné a ten idiot se v tom doslova vyžívá snad v každé své scéně, no prostě děs. Co je konkrétně zde ale ještě horší, tak to že tenhle idiot tu v tom ale nezůstal sám, jelikož ho svými předvedenými hereckými výkony následují ještě další zoufalci, na čele s absolutně vrcholným antiherectvím Johna Ceny, debilně se chovajícím a přehrávajícím Benem Schwartzem a naprosto nepřirozeně hrající Nathalií Emmanuel, která tu svým neustále vytlemeným ksichtem působí, jakoby spíš dorazila na nějakou párty, než na natáčení filmu. Po herecké stránce je to tedy fakt Odpad, jejich postavy na tom ale nejsou o moc lépe, žádná z nich mě vůbec nebavila, všechny působí trapně a nepřesvědčivě a je mi úplně jedno, že je to v podstatě i myšleno jako jedna velká show, pro mě prostě i záměrná ptákovina má držet alespoň nějakou úroveň a neznamená to, že budu sledovat jen bandu tupých, primitivně se chovajících hlav. Zápletka je pak sice též hloupá a nenápaditá kravina, nicméně v tomto ohledu musím přiznat, že to má docela svižné tempo, takže to až tolik nestihne nudit, a za poměrně vydařené musím považovat i pár akčnějších scén, co se tu objeví, zde je ale problém zas ten, že jak působí fakt docela dobře oproti zbytku obsahu filmu, tak to zároveň působí tak trochu i nemístně, jako by to tam bylo vloženo z jiného filmu. No a co se týče humoru, k tomu se nebudu snad ani vyjadřovat, jelikož tam bych musel krom předložek a spojek používat jen vulgarismů, takže to shrnu pod výraz naprosto nefunkční, což si myslím, že je dostatečně výstižné. Takže prostě ne, na tohle musí mít divák fakt už žaludek a nebo nesmí mít smysl pro inteligenci, jinak se totiž něco takového nedá přejít bez toho, aniž by si člověk zaťukal na hlavu a neříkal si, to jako vážně?