Případ pro začínajícího kata

U VÁS BYLA VÁLKA? - NE... PROČ? - PANE GULLIVERE, VY TOMU MOŽNÁ NEBUDETE VĚŘIT, ALE U NÁS TO DŘÍVE BÝVALO STEJNÉ JAKO U VÁS: MĚLI JSME UNIVERZITU... A KAMENNÝ MOST... A CIRKUSY...MĚLI JSME VŠECHNO, PANE GULLIVERE. VŠECHNO! - Absurdní dílo vzniklé v bývalém Absurdistánu. Počáteční snové poetično se rychle vytrácí a zůstává jen tíživá atmosféra, strach, nemožnost úniku, děj se stává souvislejší, jako by zreálněl. - JE MI LÍTO, PANE, ALE TO NENÍ SEN! - Asi bych nad tímhle filmem kdysi jásala a řvala nadšením. A dnes? Nedívala jsem se na to s takovým odlehčením a odstupem, jak by se mohlo předpokládat. Spíš jsem měla pocit, že se dívám na Absurdistán minulý z Absurdistánu nového, současného! Jedinou změnu vidím v tom, že absurdity dnešní jsou méně zjevné a nikomu absurdní nepřipadají. Obecní blb Vyskoč je nádherně hrzánovský! (23.09.2013)

Jde o to, aby už nikdo nemusel zbytečně myslet, pane Gullivere. Považte, co zbytečného myšlení se všude děje. I děti musí myslet, i staří a nemocní i lidé, kteří nemají na myšlení vůbec čas. I ti, o nichž si myslíme že nemyslí. Blázni, notoričtí pijáci, idioti. Všichni bez výjimky myslí. Přivezli mi kreténa. Močil pod sebe, neuměl se najíst, neovládal lidskou řeč. Ale myslel. Pozoroval jsem kojence, pane Gullivere, a mohu vám říci, že se u nich vyskytují sny. Ale proč vám to všechno povídám. Protože budete mluvit s guvernérem a ten se vás určitě bude ptát na můj myslící stroj na ruční pohon. Myslící ústrojí. Ruční pohon. Zde se tvoří myšlenky. Ptali se mě na kapacitu. Řekl jsem, že zdravý muž docílí až deseti tisíc myšlenek denně, ale jim, jim se to zdálo málo. A tak tedy někoho napadlo použít k pohonu tohoto aparátu žentouru. Chtějí zapřáhnout dobytče, pane Gullivere, ale já jim to nedovolím. Řekněte jim to. Já nepřipustím, aby tímto strojem otáčel vůl. (01.09.2012)

Samotného mě to mrzí, ale do budoucna budu patřit k těm divákům (i když možná nakonec budu sám, samotinký like Gulliver v Balnibarbi, kdoví?), kteří si budou o Případu pro začínajícího kata pro jeho nezpochybnitelnou důležitost/ojedinělost v rámci československé kinematografie rádi číst (kupř. v roce 2020 vydala Knihovna Václava Havla všechny Juráčkovy texty, jež nějak souvisí s výrobou filmu, tj. synopsi, explikaci, filmovou povídku a dvě verze literárního scénáře; určitě se do toho někdy pustím) (a)nebo k těm divákům, kteří budou o filmu rádi přemýšlet (resp. nořit se do přemýšlení jiných), ale přitom jim tam někde vzadu v hlavě bude strašit, že je výsledný film (až na pár nápadů) moc nebavil (mně se kupř. film jevil příšerně zdlouhavým, těžko proniknutelným [parodoxně navzdory tomu, že jeho hlavní poselství je očividné], formálně, řemeslně drhnoucím, lopotícím se, jinými slovy chybí tomu lehkost šlehnutí tak typická pro satiru a absurdní humor, úlevná osvobodivost pravdivě prosloveného slova v záplavě lži - možná mě nakonec nejvíc mrzí, že právě toto [ač definováno hrozně mlhavě, obdobně lopotně stejně jako mi přišel styl tohoto Juráčkova filmu; jaké mám tedy právo být zklamán?] jsem ve filmu nenašel). Za mě tedy: toužíte-li po výborných podobenstvích, doporučil bych vám spíše Sedmikrásky, O slavnosti a hostech, ale třeba i Postavu k podpírání. Nicméně čtěte Juráčka (Deník; filmová inspirace)! 65 % [dafilms] (07.08.2023)

Alphaville po česku - v nejlepším slova smyslu s kafkovskou tradicí (místo fr. existencialismu), duchem r.1968, absurdním humorem s dramatickým potenciálem, s filmovou drobnokresbou (aniž by Případ rezignoval na protitotalitní osudovost), zdůrazněnou autocenzurou a absurdními možnostmi volby. Scénáristická perla čs. filmu. Top 5 Nové vlny (08.12.2012)

"Já si myslím, že dokud nebudeme vědět, proč on se vlastně ke všemu přiznává, nemá smysl se ho dál ptát, chce-li se ještě k něčemu přiznat.." A to já si zase myslím, že pokud by se skutečně Jonathan Swift začal v hrobě obracet, jak se sympaticky tvůrce tohoto podobenství zpočátku obával, pak jedině proto, že by chtěl Juráčkovu trezorovému skvostu zatleskat.. (16.10.2015)