Kouzelné dobrodružství

Alespoň trochu objektivní hodnocení by asi mělo oddělit románovou předlohu a film... Předloha je označována za jedno z prvních děl magického realismu. Po jejím přečtení můžu říci, že je to mladické dílko, obsahující na jedné straně nesmírně přesné popisy francouzského venkova na konci 19. století, běžného fungování maloměstské školy, chlapeckých her atp a na druhé straně nesmělé pubertální fantasie o ztraceném zámku a o krásné "princezně", která v něm přebývá. Za mě osobně, to první mi připadalo daleko zajímavější než to druhé... Prvky zmíněného "magického realismu" lze dobře rozpoznat i ve filmu samotném. Celý příběh je vysloveně snový. Figuruje v něm mnohé z toho co nalezneme i v knize, a to dokonce snad ještě intenzivněji. Vedle už zmíněné krásné a skromné "princezny" ze ztraceného zámku uprostřed pustých lesů či v knize taktéž obsažených komediantů, zde nechybí barokní kostýmy, magický střelec atp atd. Zároveň se ovšem do této snovosti vlamuje neúprosná realita "moderního věku", který už nepotřebuje zámky, nýbrž továrny a lihovary. To je ovšem aktualizace, kterou předloha vůbec nezná... Změnou je také to, že ve filmu dopadne vlastně všechno úplně špatně, zatímco v kniha končí téměř optimisticky. Meaulnes se shledá se svou dcerou a přivede navíc i Franze a jeho snoubenku a ti pak šťastně žijí ve svém domku. Není přitom jasné zda-li tuto nenaplněnost a tragiku ve filmu lze chápat jako kritiku onoho nového pragmatického světa nebo spíš jako popis světa jako takového. V magickém realismu často magicky působí jakýsi univerzální řád či dobro. V tomto případě ovšem jde spíše o jakési "magicky působící zlo" a děj je svým vyzněním takřka fatalistický. Všechno dopadne špatně, přestože se zdá, že je téměř stále, vlastně skoro až do poslední scény, nakročeno k idyle a zdánlivě dokonalému štěstí... Jakousi příslovečnou tečkou této snové "možnosti idyly a štěstí" je závěrečná demolice zámku. Složité předivo vztahů se tím téměř dokonale rozpadá... Jen na okraj je třeba zmínit, že i onen progresivní "podnikatelský věk" záhy utrží bolavé rány v podobě První světové války, rozpadu Rakousko-Uherska a, s ohledem na zmínky o židovství, především Druhé světové války. To je samozřejmě opět vklad až scénáristický... Velmi podstatnou změnou oproti knize je citelné zrychlení a razantní zjednodušení děje. Tuhle změnu lze považovat jednoznačně za nešťastnou. Děj filmu díky tomu působí násilně a nepravděpodobně. Jedná se přitom v podstatě o sled jednotlivých scén, jakýchsi živých obrazů, v nichž se příliš nemluví, jsou poměrně statické a výtvarně velmi pečlivě komponované. Celý děj zdánlivě proběhne relativně rychle, v předloze ovšem mezi jednotlivými scénami proběhne celkem pět let. Scény ve škole se mají odehrávat v 15. letech, svatba Yvony v 18. letech, narození dcery v 19. letech, návrat Meaulnesa ve 20 letech. Ve filmu je jen tak na okraj malé dcerce citelně více než jeden rok. Horší je to, že herci na plátně navzdory svému citlivému věku prakticky nestárnou a oběma hlavním hrdinům bylo v době natáčení filmu "už" 23 let. Školní scény díky tomu působí poněkud zvláštně... Suma sumárum: Schopnější režisér by si s předlohou patrně poradil lépe, možná by ji pojal jako seriál (ostatně, předloha si o to přímo říká), Kachlík v zásadě vytvořil sérii trpných živých obrazů, u nichž se člověk neustále ptá "proč to udělal", "proč mu to neřekne", "a to je předtím nebo potom"? Vlastně všechny postavy, nejen zešílivší ztracený bratr Franz, jednají dosti nesmyslně a podivně. To vše samozřejmě lze najít u v předloze, nemalé změny, zjednodušení a zrychlení děje ovšem nesmyslnost celého příběhu ještě podtrhly... Nezanedbatelným kladem je ovšem to, že celý film má úžasnou atmosféru. Pokud by šlo pouze o kostýmy, výpravu a kameru, jednalo by se z přehledem o jeden z nejlepších českých filmů... Celkový dojem: 65% Hodnocení knižní předlohy: 75% Zajímavé komentáře: PollyJean, Una111 (21.07.2018) (méně) (více)

Mám litovat, že jsem neviděl Kachlíkovo Kouzelné dobrodružství jako chlapec? Jak by na mě zapůsobilo v těch letech, z nichž si uchovávám skličující obrazy maloměstského odcizení, jejichž krátká echa dočítám ještě dnes z rozpadajících se stránek ulic, když si to nedělními rány šněruji do kostela…? Troufám si říci, že by mě k ničemu neiniciovalo – nejvýše by mě vzrušila ta – neutralizovaná – magickorealistická obrazotvornost, nepříliš vzdálená od Panny a netvora či Devátého srdce. – Dnes jsem, přirozeně, někde jinde – a jistě i díky Alainu-Fournierovi, jehož román Le Grand Meaulnes jsem četl poprvé ve dvaceti a ve svazku z edice Symposion jsem si nejeden silný postřeh zaškrtl. Cítil jsem věci podobně. Nemohu tedy odhlédnout od předlohy a sleduji-li ten snímek, jen eviduji odlišnosti a všímám si především toho, jak svým podáním tlumí to, jak vyváženě tkal tento věčný jinoch své vyprávění. – Předně ve filmu chybí příběhu expozice. Gustav (Augustin) přichází mezi venkovské studentíky jako aristokratický Huckleberry Finn. Naprosto není jasné, jak se profiluje jeho osobnost mezi nimi, jaké vztahy tkají zdejší mikrosvět – na což pak osudově reaguje průběh původního příběhu (při retrospektivním odhalování pravdy). Přímočaré uvedení do slavnosti zcela popírá její snovost. Původní čtení chlapcových zápisků neuzavírá eventualitu, že se mu to vše zdálo, že si to vymyslel, a celý svět se tak rodí úplně jinak. Zde se vše osvětluje v tom nejtvrdším světle, které bohužel poškozuje i scénu: její lyrismus odhaluje jako vypočítavý, falešný. – Co následuje, je pouhé převyprávění v nudných, neurčitých rakouskouherských kulisách. Paříž, kde se skrývá osudová láska, ale nemůže Praha nahradit. Ani když bystrá kamera Kučerova klouže po prospektech z Vrtbovské zahrady jako štětec vyvrženého českoněmeckého blouda po převratu L. P. 1918. Kachlík tlumočí a tlumočí a veškerá závažnost původní prózy, která zasáhla svého času nejen Francii, ale celou Evropu, se stává nepochopitelnou. – Když dojde i na sexuálně vypjatý kontakt mezi Gustavem a opravdu zrůdně zahranou Valentinou, je již jasné, že režisér ani tentokrát nic nepochopil. Zkáze neujde nic z toho, co prodlužuje mládí až do dospělosti, ba to, čím mládí dospělost poráží. Tedy režisér kvapně zašlapává vše cudné, jemné a jeho zpracování připomíná přihlouplé sujety ze čtenářských deníků atletů-dorostenců. Tak snad je i na místě otázka, zda nechtěl ono iniciační dílo, které uvedlo na cestu věčného tázání tolik mladých duší, zabít… - Přiznávám, že ale o nikom vhodném, kdo by ho dokázal v té době věrně adaptovat, nevím. Snad nejvíc k tomu byl – o patnáct let dříve – disponován Jiří Hanibal. V době, kdy ale už jen sloužil seberozvoji pionýrů- budoucích milicionářů, by možná vytvořil spolu s obludným kameramanem Pávkem ještě něco horšího. – Čím vším smysluplným a silným ještě Kouzelné dobrodružství v Kachlíkově režii je, je dílem Kučerovým… - A nakonec: jak mi kdysi Le Grand Meaulnes zněl? Nějak takto: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/le-grand-meaulnes (26.12.2022) (méně) (více)