Obluda z 20,000 sáhů

20 rokov po King Kongovi prichádza ďalšia príšera ničiť New York a prekvapivo to pôsobí skôr, ako keby bol film vytvorený 20 rokov pred veľkou opicou ako po nej. A to sa Harryhausen fakt snažil. Inak tu máme všetky tématické klišé doby...jadrový pokus, ktorý sa vymkne z ruky, veľké monštrum, ktoré je eliminované výdobytkom vedy, čiže veda nás môže zničiť, ale nás aj zachráni, nejaký ten biblický odkaz a mladý pekný párik vedcov. Takže ide o to, koľko ste už takýchto filmov z tohto obdobia videli. Ak s nimi začínate, film vás asi poteší práve tými témami, ktoré rozoberá. (22.04.2018)

To, ze sa tento snimok nestal takou klasikou ako King kong, ci japonske Godzilly (alebo neskorsie kusky Raya Harryhausena), je sposobene slabuckym dejom, ktory nema absolutne co ponuknut. Cela prva polovica je vyplnena nudnymi ba az zbytocnymi dialogmi. Ta druha polovica je uz cisto v rezii Harryhausena, kamera sa dostava z uzavretych miestnosti aj do ulic (posobive zabery na vyprazdnene ulice velkomesta) a to uz sa veru je na co pozerat. Pre fanusikov monster filmov povinnost, ostatnym vsak fillm vela neponukne. (6.5/10) (15.09.2007)

Žánr byl od dob King Konga už polomrtvý, když napsal r. 1951 Ray Bradbury tísnivou, atmosférou nabitou krátkou povídku (jejíž české jméno si nepamatuji, četl jsem ji před mnoha a mnoha lety). Pojednává o obřím netvorovi, který přečkává miliony let na dně oceánu, a jednou za dlouhý čas se vynoří... Jeho smutek a marnost nad tím, že je poslední, je zdrcující i pro čtenáře. Z moře vystupuje u majáku, jehož starý hlídač vypráví mladému kolegovi, co se jednou za čas děje... A skutečně, v depresivní noci, jako je tato, se netvor objeví. Pak hlídač podnikne neuvážený pokus, zapne signál do husté mlhy, troubení. Netvor reaguje troubením velmi podobným, v nenadálé naději. Ale o to větší je rozčarování, beznaděj a vztek... Končí tím, že maják rozbije. Tak, a velmi volně na motivy této povídky (nicméně v titulcích je uvedena) byl natočen spektakulární film o netvorovi probuzeném jaderným pokusem v oblasti věčného ledu. Postupně se dějí nepěkné věci v moři směrem na jih. Původní povídka je zde sehrána ve dvacetisekundové délce :-) ... Netvor dorazí až do New Yorku, projde se ve vřískajících ulicích a je zneškodněn. Přesně načasovaný příběh vyvolal obrovskou vlnu monstermovies, hlavně v Japonsku (počínaje Godzillou a desítkami dalších)... která trvá až dodnes. Tohle je opravdový základ žánrů... (01.02.2012)

Modelově nádherný příklad, na kterém by se snad daly vyučovat zákonitosti amerických vědeckofantastických filmů, které vznikaly v padesátých a šedesátých letech dvacátého století. Monstrum oživené díky nukleárnímu výbuchu, pohledný dřevěný hrdina, doktor vysvětlující zcela vše co by mohlo filmového diváka zajímat, jeho krásná asistentka a ve vzduchu láska jako trám, plus touha šokovat. To vše se myslím povedlo a z rozpočtu 210 000 amerických dolarů se nám vyklubal pětimilionový zisk, který producenty více než zahřál u srdce. Ten asi dost podstatně odstartoval jedno filmové období a nechali se jím zlákat dokonce i v Japonsku, kde se o rok později objevila vše demolující Gojira. Inspirací tomuto filmu je povídka Raye Bradburyho z novin Saturday Evening Post. K tomu si přidejte jméno trikového mistra Harryhausena a specialistu na režii sci-fi snímků Louriého. Jedna persona vedle druhé by měla zcela určitě zajišťovat kvalitní podívanou. Tou Monstrum z hloubi dvaceti tisíc bezpochyby je a dá se mu vytknout snad jen malá dramatičnost, absence ztotožnění se s hlavními představiteli a proměnlivá kvalita triků, která je v tomto případě více než nečekaná. A ještě něco. Příšerné krabicové studiové kulisy místností po tomto snímku asi vytvořily nějakou normu, protože se s nimi můžeme setkat prakticky v každém filmu podobného ražení. Krásná pohoda na pohodové sobotní odpoledne... (15.01.2005)

Bohužel spíše nuda, která je nejprve zajímavá díky úvodním atmosférickým arktickým minutám a pak už vlastně jen díky fantastickým trikům Raye Harryhausena. Útok ještěra na město očividně inspiroval Emmerichovu Godzillu a je tou nejlepší scénou z celého filmu, oproti tomu závěr v zábavním parku je tak vážně míněný a tak nenápaditě natočený, až je směšný. Pobavila mě rolička Lee Van Cleefa, který obří filmové monstrum dorazil radioaktivním granátem o dva roky dříve, než jeho budoucí spaghetti westernový kolega Clint Eastwood poslal v tryskáči do pekel obří tarantuli. (28.09.2017)