Parazit

Stále ve mě dýchá film Pečeť vraha a věděl jsem, co přijde... tady je zlatá palma z Cannes zcela zasloužená. Joon-ho Bong tvoří dokonalou mozaiku zvratů, humoru a krásných záběrů (mezi nejlepší považuji slow-motion záběr s kýblem vody a v podtónu klavíru, který rezonuje dalších deset minut do další sekvence). A taky závěr, který nelze prozradit. [AFF 2019] (21.06.2019)

Velmi problematický počin. Cenami ovešaný a kritikou ospevovaný Parazit je subžánrový mutant, ktorý vyťahuje pod svetlá reflektorov prastarú problematiku priepastných rozdielov medzi spoločenskými vrstvami. Mutantsvo Parazita nespočívá v tematike, ale v pre mňa neštastnej forme multižánrovosti: V momentoch, keď film naznačí kvality hlbšej drámy, poklesá k samoúčelnému humoru s odôvodnením presnejšieho príblíženia "proletárskej" triedy. ((( Proletár - nie v zmysle Marxa či Servilusa Tulliusa, ale v zmysle dnešného, morálne hranice hrubo prekračujúceho, nezvdelaného, nekulturného, bezzásadového človeka/občana ))). A v pasážach, keď sa film stáva proletárskou komédiou, nedokáže baviť viac, než chvíľami, pretože samotný dej je až príliž závažný a ponurý zároveň. To samozrejme nevylučuje, že tento zlepenec niekomu môže chutiť, ale v mojich očiach je Parazit kolabujúcim pokusom o originalitu vo forme neobvyklého žánrového spojenia s ponuro-sladkou atmosférou s náznakmi napätia z očakávaného. --- Dôvodom ocenenia Parazita ako najlepšieho filmu roku vnímam žial ako všadeprítomnú snahu o politickú korektnosť už nie len na genderovej a rasovej úrovni, ale tiež globalizačne-národnostnej úrovni. Je síce pravda, že rok 2019 nebol najsilnejším ročníkom filmov za poslednú dobu, ale bolo niekoľko adeptov, ktorí si ocenenie boli zaslúžili z môjho pohľadu viac. Nie je to ale prvý ročník odovzdávania cien akadémie, keď na mňa komisia pôsobí svojimi rozhodnutiami až schyzofrenicky: posledné ročníky sa striedajú výhercovia, ktorý tasili Oskarové ambície samoúčenlnými spôsobmi vo forme už spomínaných genderových či rasových témat, alebo naopak hrali prim filmy bez hlbšieho obsahu, kde víťazí len staroklasická forma, na ktorú Hollywood nedá dopustiť. Pred destiatimi rokmi som ešte vnímal určitú konštantnosť v hodnotiacich kvaltiách, ale na dnes ocenenia putujú k výhercom ako počasie - raz na báze formy, a čoraz častejšie na báze aktuálnych spoločenských sezónných témat. (03.05.2020)

Úvodní hodinu mě bavila sviňská vynalézavost celé rodinky i to, jak si postupně obsadí všechny důležitá políčka na šachovnici. Pak se ale najednou skupinka do té chvíle schopných jedinců není schopná udržet na schodech vlastní zvědavosti a Parazit se pro mě zvrhne v něco, kde mě postavy přestávají zajímat (protože na sympatie se tu nehrálo a najednou jsou důležité k nějakému napětí) a i vývoj začne podivně kroutit vlastní logikou. Ale ok, sem tam film udělá dějovou odbočku, která člověku úplně nesedne, to se může stát. Pořád by zůstala famózní práce kamery a kompozice scén (zatopená ulička jednoznačně kraluje). Jenže jsme v jihokorejské kinematografii a navíc v artovce pro festivaly, takže se to celé na konci musí žánrově zvrhnout, aby si řadový divák řekl "cool" a ten náročnější mohl ocenit "jak myslej mimo rámec". A tady tomu pro mě už úplně spadnul řetěz, protože banální pointa o "chudí smrdí bohatým" má tak mimózní obrátky ve svém ztvárnění, že už mi z toho bylo jen smutno. Tak nadějný rozjezd a tak zbytečně tlačené a vynucené finále. Neberu. 50% (01.03.2020)

Propojení žánrů komedie s thrillerem je boží věc, především pokud je to záměr a ne omyl. Parazit je navíc bezvadnej návod na zabezpečení rodiny, určitě by se i u nás našlo dost bohatejch debilů se sklepem, kde by šel rozjet tenhle rodinnej byznys. Až jednou budu řešit osobního šoféra nebo doučování pro děcka, rozhodně si to pustím znova. (02.10.2022)

Kultovní tuzemská hláška "Nezlobte se, že vás zase obtěžuji, ale zapomněla jsem se zeptat, jestli máte sklep. Máte sklep? A mohla bych ho vidět?" rozpracovaná do podoby celovečerní (zdaleka nejen) thilleroidně-černohumorné třídní satiry, kde nikdy nevíte, na čem zrovna jako divák jste. Což mohlo lehce skončit jako trapný mišmaš (a i to se již v minulosti Bong Joon-hoovi přihodilo), ale vznikl z toho jízlivý majstrštyk, který navrací dech v poslední době poněkud uvadající jihokorejské vlně. Co navrací... Toto není prostá resuscitace, ale plnohodnotný comeback; a to rovnou ve více ohledech. (29.09.2019)