Stíny a mlha

Roztržitý střízlík vrací úder v tak trochu zastřeném viktoriánském hororu (expresionisticky nepřirozené svícení a kulisy), tak trochu absurdní černohumorné taškařici (Woodyho bloudění ulicemi se satirickými vzruchy) a tak trochu existencionalistickém dramatu (prvky filmu noir a pídění se po smyslu bytí ve formě kladených otázek a nacházených, nikoliv však směrodatných odpovědí), které zjevně přiznává inspiraci u Franze K. a jeho znepokojivých děl. Opět výborný, byť lehce metafyzicky neurčitý a symbolický počin směřující dovnitř, kde význam husté mlhy a spletitosti temného města, podtržené skvělou černobílou fotografií, nekončí v prvním plánu. 4,5* (25.01.2009)

Upraveno v říjnu 2020. Stíny a mlha jsou klaunovou variací na téma německé exprese. Nejpůsobivějším triumfem tklivého intelektuálního (míním jako místo jeho uličnických nezbedností) klauna je vizuální stránka, zkušený Carlo Di Palma zapsal notový klíč v esteticky stylizovaných obrazech a do choreografických obřadů světla se stíny. Klaunovým impulsem pohybu je hledání vnitřního naplnění a osobního štěstí, neváhá pro zdar věci obětovat ani sám sebe, nezapomíná na očekávání a morální licoměrnosti, neodpouští si nezdvořilé jízlivosti k vyššímu střednímu stavu. Klaun se zlomyslně všude ptá: co je to normálnost? Je úzkost způsobena procesem přizpůsobení se očekávání té škrobené ctihodnosti společnosti? Dostáváme se ke klaunově filozofické potměšilosti o svobodě, a proto za spásu s úlevou představuje vůli k osvobození vnitřních světů z nesnesitelných společenských okovů. Klaun se baví žánrově, esteticky i intelektuálně. Klaunovým nástrojem zaníceného provokování je Max Kleinman (velmi příjemný Woody Allen), obyčejný mužík v neúprosném tlaku okolí. Klaun si pohrává s Hitchcockem, s židovstvím i s tolikerou odezvou na něj. Nakonec jen světy bláznů, vyděděnců a hříchů noci jsou jedinými bezpečnějšími útočišti před hněvem pletich bigotní morálky. Hlavní ženskou postavou filmu je Irmy (příjemná Mia Farrow), cirkusová polykačka mečů v nejzásadnější životní situaci, seznamuje se více s vlastní intimitou i akutní potřebou vnitřního světa. Důležitější postavou je Paul (pozoruhodný John Malkovich), cirkusový klaun v životní a intimní krizi. Nespokojenost je vyvolána materialistickou podstatou života, ale i pocitem osobního selhání a neochotou přijmout osobní zodpovědnost. K výraznějším postavám tu patří také Jack (zajímavý John Cusack), student filozofie s hédonistickou zhýralostí, s níž život bez zábran neúnavně polyká. Z dalších rolí: vůdčí člen ostražitých hlídek, budící Kleinmana, Hacker (David Ogden Stiers), Kleinmana povzbuzující paní domácí (Camille Saviola), cirkusová ženská smyslnost Marie (Madonna), akutním přebytkem mrtvol zaneprázdněný lékař (Donald Pleasence), naprosto zásadově vstřícný policejní šéf (Greg Stebner), vilnější šmírák a Kleinmanův nadřízený Paulsen (Philip Bosco), jistý seznam sestavující kněz (Josef Sommer), knězův policejní asistent (Ira Wheeler), proslavený čmuchal Spiro (Charles Cragin), Kleinmanova v noci probuzená snoubenka Eve (Kate Nelligan), Kleinmanova bývalá snoubenka ve stavu nenávisti Alma (Julie Kavner), vysmívající se Kleinmanův rival v povýšení Simon Carr (Wallace Shawn), cirkusový kouzelník v obdivuhodném vzepětí tvůrčích sil Almstead (Kenneth Mars), s Maxem náhle vstřícná animírka Dorrie (Jodie Foster), posmutněle vážná animírka Jenny (Lily Tomlin), či původce hysterického strachu a znamení smrti (Michael Kirby). Film Stíny a mlha je estetickou lahůdkou intelektuálního klauna. Klaunovo niterné cítění tak nezbedně dování s přirozenou rozpolceností podstaty života lidí. Půvabné žánrové i myšlenkové hrátky! (18.05.2011)

Možná to říkám jenom proto, že si takhle z fleku nevybavuju ty filmy, které mám od Allena nejraději, ale tohle je snad nejlepší film, co jsem od něj viděla! (so far) Kafka se silně dere pod jazyk, což já vždycky můžu, Malkovich je na hubičku a ten vymazlenej vizuálek! Ach ach. V poslední době ráda vzdychám. Správný je postřeh kolegy komentaristy, že výrazní herci ve vedlejších rolích dělají z pár prken a hřebíků rakev. (23.10.2010)

Nejnudnější allenovka co znám. Pochválit musím výbornou kameru, ovšem chce to nekoukat na film za slunečného dne, jinak neuvidíte nic než stíny. Líbila se mi i hudební složka, se kterou si pan režisér jistě vyhrál, a stejně tak jeho obvyklé koktání, které tak dobře umí Jiří Prager. Zajímavostí je, že vznikly dva (dost mizerné dabingy), MGM 2007 s šestatřiceti rolemi Libora Terše a patnácti Petra Olivy, a (o maličko lepší) TV Barrandov 2009. A tenhle znáte? Jdou tři a všechny čtyři z nich mluví Libor Terš! (18.06.2012)

Příběh strašpytla vrženého do ponurého a krutého světa film-noire. Mám tenhle filmový styl hrozně rád, takže i tento film patří mezi mé nejoblíbenější. Velkou zásluhu na tom má nejen již zmíněný kontrast mezi hlavní postavou a okolím, ale také kafkovský nádech v hlavní dějové linii o člověku, který nemá žádnou kontrolu nad probíhajícím životem, přestože to od něj okolí očekává. Budete v pořádku? Ano. Až na to, že mě zlynčují a zatknou, vrah řádí a já jsem bez práce, je všechno v pořádku. Filozofická rovina filmu je taky hodně zajímavá, přestože (možná spíše i proto, že) ji Woody podařeně zesměšňuje. Když něco vidím, má to tam být. Jinak si sednu do křesla a zlomím si vaz. Na věci musí být spolehnutí. To je hodně důležité. Víte, kdo má takovéhle myšlenky? Krejčí Schultz. Myslí si, že nic není skutečné a vše existuje jen ve snu nějakého psa. (20.07.2011)