Planeta upírů

V kontextu strašlivé italské sci-fi to byla pecka, která o třídu převýšila ostatní B filmy. A podle mě - v porovnání s ucáranými sovětskými sci-fi, kde neustále někdo mluví v nějakých zasedačkách - to má i po letech docela šmrnc. Kostýmy jsou skvělé, vizuální stylizace příjemné retro a i nějaké to napětí se během koukání objeví. Pro normálního diváka obtížně sjízdné, ale fanoušci starého sci-fi budou potěšení. (07.12.2012)

I Mario Bava neměl své dny. A tak mezi úžasnou Maskou démona a vynikajícím Prokletí smrti vznikla řada snímků, z nichž Planeta upírů patří mezi nejslabší. Ba co dím, je to mizérie po všech stránkách. Star Trek 60. let je napínavější, nápaditější, objevnější...aby ne, když na něm pracovali nejlepší autoři sci-fi. Přitom autorem předlohy je Renato Pestriniero patřící mezi nejúspěšnější autory italské sci-fi. Planeta upírů má špatné kulisy, nepřesvědčivé herce, průměrnou hudbu a televizní kameru. To vše bych i odpustil, kdyby zde bylo napětí a dusná atmosféra, kterou tak ve svých filmech uměl M.Bava vykouzlit. Námět samotný k tomu vybízel, ostatně sám film inspiroval pozdějšího přelomového Vetřelce. Jedna hvězda za mlhu, snahu a trocha té krve. Film, na který lze s klidem zapomenout. (30.10.2011)

(obsahuje velmi mírné spoilery) sci-fi žánr zde byl citelně promíšen s hororem, jak ostatně mohlo napovědět už jméno režiséra (specializace na giallo, horory a exploation, které vkládá do nejrozmanitějších prostředí), a podmanivá atmosféra kombinující typicky žánrové emoce - úžas z neznámého a hrůzyplné napětí kupodivu opravdu funguje. zejména je tomu tak díky reáliím - monotónnímu prostředí zdařile vystavěné architektury vesmírných lodí a děsivému prostředí neznámé planety. skvělé (na svou dobu, pochopitelně) jsou i kostýmy, silně stylizované zvukové efekty, nádherné rekvizity přístrojů a dekorace, design vesmírných lodí a všudypřítomný technobabble. herci předvedli s ohledem na úroveň produkce relativně slušné výkony, a ničeho rušivého, krom občasně skřípající smysluplnosti v jednání postav, jsem si vědom nebyl. mimozemské formy života, jak je v před-startrekové éře v science-fiction převažující, jsou opravdu nepřátelské. tak počkat, zpět! překvapivě, tuto otázku nelze rozsoudit až tak jednoznačně. mimozemské entity sice útočí a zabíjejí, ovšem jejich motivací je jen čiré přežití – zachování vlastního druhu. kdepak čiré zlo! jsou to vlastně až lidé, kteří ve strachu o své životy odmítnou vést se svou nemesis jakýkoliv dialog, nepokusí se spolupracovat na oboustranně prospěšném řešení a v duchu motta “my nebo oni” se bez rozmyslu rozhodnou pro násilné řešení. nebudu zbytečně spekulovat, o kom a jak to vypovídá. (19.07.2012)

Ale nakonec jo. Bavův film se sice tematicky zpozdil o nějakých 7 až 10 let, do ´padesátek´ by zapadnul mnohem lépe, zvlášť když si uvědomíme, s čím za pouhé tři roky přišel Kubrick (važme si toho nadčasového díla!), ale jako osobitý pohled Itala na tvorbu Zlatého věku je to vlastně ok. Sice první, co bouchne do očí, jsou levně vypadající kulisy kosmické lodi, a ještě levněji působící triky, ale s planetou si Bava vyhrál. Hraje všemi barvami, kamera je fajn, ta osobitá vizuální stránka se dost odlišuje od toho, co tehdy vznikalo v hollywoodských studiích na poli levných sci-fi. Postavy, které se chovají naprosto idiotsky, asi budete nenávidět, ale cynický závěr potěší srdéčko každého nihilisty :o) (11.06.2019)

Cha cha, Bava se snažil natočit větší ptákovinu, než točil svého času Ed Wood a povedlo se mu to. Ale tohle je oproti edwoodovkám strašná nuda, kosmonauti v kožených upnutých kostýmech po sobě střílejí zapalovači, interiér kosmické lodi je vytvořen z ovládací desky soustruhu, papundeklové kulisy jsou rozhýbávány ventilátory a herci ve strnulých pózách čekají až je zabere kamera, aby předvedli nějakou výtečnou ještě strnulejší hereckou kreaci. Dvěma slovy - Velké zklamání. (08.06.2006)