Reklama

Reklama

VOD (1)

Epizody(10)

Obsahy(1)

Ve Španělské národní bance už banda strávila víc než 100 hodin a Profesor je v ohrožení. A aby toho nebylo málo, blíží se nový nepřítel – armáda. (Netflix)

Recenze (77)

vyfuk 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Dům z papíru jen trochu, hlavně dům dvouciferného IQ, které jenom naplňuje vlhké touhy, kdy postavy jsou neustále v nesnázích, do kterých se ale dostávají svojí demencí. A o scénu později vyjebou z celou armádou. Doslova. Jestli jsou ve Španělsku všichni takhle, tak bych se nedivil, kdyby ta země byla před bankrotem. Ou... Hlavně je perfektní, jak je show designovaná jako porno bez části, která je v pornu potřeba. Jako ta trapná předehra, která ostatní donutí jít na sexuální akci. Postavy rádi mluví o svých koňo a pičidelaz, ale je to jenom primitivní získávání si diváků, kteří asi na toto slyší. A je jim patnáct. Asi. Já fakt nevím. ()

TerezD 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Z finální série bylo cítit spousta patosu a zbytečně vyhroceného hraní na city. Bezpochyby Netflix potřeboval z tohoto španělského fenoménu vytřískat poslední peníze, což se mu asi nejspíše nakonec povedlo. Za mě první polovina nelogický a vcelku silný kýč, který byl na druhou stranu solidně završen. Po několikaměsíční pauze nám tvůrci naservírovali druhou závěrečnou půlku, která byla o něco napínavější, vyhrocenější - především linka mezi Profesorem a bipolární Sierrou stojí za zmínku. Tvůrci se bohužel nepoučili z minulých chyb a celých deset dílů je přehlcených neskutečně nudnými flashbackovými scénkami. Finále jsem očekávala, že bude katastrofa, ale nakonec několika scénáristickými kličkami a vyčerpáním posledního esa se žádný průšvih nekonal, naopak to bylo důstojné zakončení celé téměř pětileté éry. ()

Reklama

Martrix 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Na chytrost se rezignovalo, teď už je to akční telenovela. Flashbacků přibylo, což by možná fanoušci Berlína ocenili, kdyby v nich měl stejný šmrnc, jako v jedničce. Tlak na tým je v této řadě extrémní a je už i za hranicí krimi. Postavy mi začínají být jedno, stejně jako oni trpí ponorkou a stresem, tak i já jako divák, mám jejich chování dost. Naštěstí je tady mrchoidní inspektorka. Tato řada je sice lepší, než ta předchozí, ale pokud bych měl doporučit...dejte si jen první dvě s tím, že Rio je blbec a co se mu stane si zasloužil, nikdo ho nezachraňoval a všichni ostatní žili šťastně ... . ()

Trilobitter 

všechny recenze uživatele

Stejně jako Profesor dokázal vytvořit iluzi, že ví, kde je nakradený zlato, tak i poslední dvě série Money Heist dokázaly vytvořit iluzi, že jde o kvalitní šou, nikoliv o vypočítavej shit nastavovanej jen proto, aby Netflix vydělal pár dalších miliard. Poslední série je vedle totální nudy taky fakt trapná. ()

VictorMartel 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Seriál je pořád stejně emočně vypjatý a cliffhangerovský, takže se drží původního zadání. Ještě explicitněji dává najevo svůj obdiv k technickým dovednostem a inženýrství. V závěru S05E07 ještě podpoří tento výklad. Proč se mi vlastně celý seriál tak líbil navzdory jeho co možná nejmasivnějšímu cílení? Přece kdybych si chtěl ulehčit kritiku, vytknu mu, nakolik se zavděčuje nízkým nárokům na emoční složku vztahů a podvoluje se divákům, jimž se přitom vzdaluje kvalitami svých postav… Naproti tomu příliš nekoketuje s intelektuály a emočně zdrženlivějším publikem. Jde mu tedy evidentně o masovost svého zásahu. Zároveň nehledá své útočiště v jednoznačném zavržení kapitalismu a spíše zobchoduje antisystémově podpořenou zkušenost rostoucí množiny pracujících chudých s estetikou snu. Příběh si je dobře vědom, kdy má zdůraznit individuum a kdy kolektiv. Bez kolektivu je individuum ztraceno a kolektiv dává svůj efektivní smysl pouze z respektu k individuu. Toto vágní stanovisko není třeba explicitně zastávat, protože je dáno banální zkušeností a samo o sobě neznamená žádnou formulaci politického postoje ke konkrétním cestám či aplikacím. Seriál není socialistický, ale rád si ze socialistické kritiky i estetiky půjčuje. Není individualistický, ale dává zapravdu individualismu pojetím triumfu výhradně v kolejích systému, který odsuzuje. Profesorovo zaujetí bezpečnostními mezerami parazitního systému se zrodilo v hlavě dítěte pozorujícího ultimátní reakci tohoto parazita během zavraždění loupícího otce. V posledním dílu se k této zlodějské tradici hlásí a s přiznaným hnusem odmítá samaritánskou auru, vnucenu mu ostatně vypočítavými médii. Je dobyvatelem, je zlodějem, je kořistníkem, je obráncem svého rodinného krbu. Nenechal se obalamutit, že tím bude, když se podvolí parazitnímu systému natolik, aby mu otročil jako my: zoufale bezmocná, neschopná, závistivá, rozhněvaná a citově nevyzrálá většina. Na kterou seriál samozřejmě cílí, aby co nejvíce vydělal. Triumfem hrdinů i tvůrců seriálu je samozřejmě maximalizovaná ekonomická emancipace, ironicky poháněná hněvem po hospodářské krizi, celkovým vývojem globálního kapitalismu a heroickou estetikou antikapitalistického odboje. Proč jsem si tedy zamiloval seriál tak přímočaře, až vlastně poctivě „falešný“? Právě proto. Jeho hrdinové jsou každý v nějakém ohledu mimořádní, a přitom stejně jako jejich zcela řadoví a přehlédnutelní diváci zakopávají o systém. Nemohou v něm realizovat svá srdce, svou touhu po spravedlnosti, svoje potřeby. Nenechávají se obalamutit, že jejich údělem je mu sloužit, že je nějakým zjevením boží vůle, jak se nám snaží vnutit křesťanská a s ní jakákoli antikomunistická dialektika kapitalismu, a vyrvou mu, co jim patří právem silnějšího. Kdo tento systém nedokáže porazit – jako ani samotný Che Guevara –, může ho ještě ždímat a třeba tím i urychlovat bankrot. Seriál se tedy nezavděčuje ani slabším, ani méně schopným, protože hrdinové jsou opak toho všeho, a přímá nebo i zprostředkovaná zkušenost nám praví, jak s nimi i silní a schopní mohou kolikrát sdílet svůj odpor ke statu quo. To je příběh Papírového domu. Silní a schopní jsou VYCUCÁVÁNI lháři a ubožáky, kterým je třeba se postavit a změřit síly na život a na smrt. To dokáže jen revolucionář, nebo zloděj. Ti ostatní jsou matroš. Jsou odsouzeni věřit ve své Ježíše, politiky a pornoherečky. Osobně volím ty pornoherečky. () (méně) (více)

Galerie (28)

Zajímavosti (6)

  • Matías (Ahikar Azcona) si vymyslí jméno Pamplona, ve kterém se ve skutečnosti narodila představitelka Alicie Sierray, Najwa Nimri. (KajusaK)
  • Ve scéně, kde se Berlín (Pedro Alonso) baví se svým synem v restauraci, je slyšet píseň „ily (i love you baby)“ od zpěváka Surf Mesa. (orionn12)
  • Na začátku tohoto dílu můžeme slyšet skladbu „Friday I'm in Love“ od zpěvačky Phoebe Bridgers z roku 2018. Tato píseň je coververzí od britské hudební kapely The Cure. (Trajektt)

Reklama

Reklama