Případ mrtvých spolužáků

Ne, není to žádné veledílo, i když se snaží o překvapivé zvraty, kterým je především závěr s vraždou Karoliny Slunečkové. V celém filmu šlo o to najít vraha propuštěného Čermáka (Vilém Besser) a souvislost mezi touto vraždou a návštěvou bývalého spolužáka, nyní žijícího v NSR. Že šlo o vyšší zájmy, jsme se sice z jednoho rozhovoru dozvěděli, ale vlastně jsme se nedozvěděli, jaké ty zájmy byly, proč byl Friedrich Schmidt do republiky nasazen. Kdo tedy byl spolupachatelem udání studenta za heidrichiády? Kupodivu Eduard Cupák, ačkoliv to vypadalo hlavně na Svatopluka Matyáše. Jednu chvíli jsem si dokonce myslel, jestli tu nebude nějaká paralela se skandálem reportéra ČST Vladimíra Veselého, který tenkrát vzrušil a pobouřil veřejnost. Těžko lze chválit herecké výkony, nejlepší snad Jaroslav Moučka, ale ani on nevykročil se svého průměrtu. (24.01.2019)

"My v Čechách umíme zapomínat dokonale. Zvláště když z toho kouká nějaký profit..." Po Případu mrtvého muže jde o další z ideologicky zabarvených detektivek Dušana Kleina, i když bych řekl trošku vydařenější. Koukat na to docela i šlo, i to fiktivní propojení s případem Vyšší princip, geniálně zfilmovaným Jiřím Krejčíkem, mi zas tak úplně nevadilo. Je ale samozřejmě dost otázka, zda z hlediska vyššího principu mravního měl takovýto film o "zlém" západoněmeckém agentu s Smithovi alias Šmídovi vůbec vzniknout...Mě osobně to nedovolí než hodnotit pouze dvěma hvězdičkami. (28.06.2018)

K tomuto mám jedinou poznámku: Kdyby místo kpt. Erby, případně mjr. Sojky hrál ve filmu hlavní fízlácké housle mjr. Zeman, vůbec bych se nedivil, spíš bych to přijal s velkým pochopením. Z tohoto snímku čiší tak neskutečný nacionalistický a protiněmecký duch až to pěkné není... Dívat se na to samozřejmě dá i když technických kvalit Sequensova seriálu film nedosahuje, v politickém podtextu si s ním však nezadá. Kdybych měl být důsledný, nedal bych žádné hodnocení, jde však o slabší film po všech stránkách, takže ty dvě * můžu střelit s klidným svědomím. (07.10.2007)

Spíše slabší záležitost. Příběh je sice na začátku dobře rozehraný, ale jak se postupně odkrývají karty, stávají se postavy stále méně zajímavé, zápletka překombinovaná a rozuzlení už je vyloženě trapné. Ani detektivka, ani kriminálka, spíše tendenční dobová agitka o tom, jak na Západ nemůže odejít ani že Západu přijít nic dobrého. (26.12.2022)

Když Jiří Suchý dnes mluví o KDYBY TISÍC KLARINETŮ, označuje toto dílo za semaforáckou úlitbu režimu, bez níž by jakékoliv působení divadlo bylo nepředstavitelné. Nesporně je to i diagnóza tohoto Kleinova filmu. Bezvýrazný námět, nenápaditý scénář, klišé a opisování jako základní pracovní postupy. Výsledek: režisér (nota bene židovského původu dráždícího normalizátory jako červený hadr býka) nemá co natáčet, herci nemají co hrát, ale potřebná čárka je získána a možnost tvořit a hlavně realizovat atraktivnější projekty s vyšší tvůrčí ambicí zachována. Zdá se to nehrdinské? Jistě. Ale atypické? Nikoliv. Proč? Cenzuru nahradili sponzoři a nedostatečné veřejné finanční zdroje, angažovanost natáčení sice vesměs ne příliš podařených, ale o výnosnějších reklam. Neboť žít a pokud možno smysluplně pracovat se chce. Vždy a za každého režimu. Každému. (06.01.2008)