Režie:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Zdeněk MaratHrají:
Věra Vlčková, Ilja Racek, Bronislav Poloczek, Ľubomír Paulovič, Monika Žigová, Marián Labuda st., Karel Koloušek, Dalimil Klapka, Karel Šebesta (více)VOD (1)
Obsahy(1)
O romském prostředí a mentalitě nevzniklo u nás mnoho filmů. Některé se zabývaly převýchovou (Můj přítel Fabián), jiné zdůrazňovaly romantickou stránku v zobrazení tohoto etnika. Radikální řez si je zvolil jako barvitou kulisu pro kriminální příběh. Odehrává se v cikánské čtvrti jednoho okresního města, kde byl nalezen zavražděný syn tamního architekta, o němž bylo známo, že prosazoval zbourání nevyhovujících, zdevastovaných domů právě v oné oblasti. Vyšetřovatel se seznámí s půvabnou romskou dívkou a jejím prostřednictvím proniká do tajů této uzavřené a ne vždy pochopitelné komunity. Přiblížení odlišné mentality i zvyklostí však příliš připomíná turistické okouzlení exotickými mravy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (60)
Film asi nejvíc boduje ze začátku kde hází na plac naše nazírání na cikány a konfrontuje ho s cikánským stylem života. To je hodně zajímavý a v tehdejší době i reálný obrázek. Postupně však výše pospané ustupuje do pozadí a začíná převažovat čistá kriminálka, která bohužel příliš kvalit nepobrala. Spíš než kvalitní a napínovou pátračku film připomínal sjzed kecalů obecných, kteří se jen tak mezi řečí prokecali až k odhalení vraha. Z hereckých výkonů, možná Poloczko stojí za slovní pochvalný plivanec ale jinak to stojí za starou belu. ()
Keine Kleine Krimišit, šitý hodně tupou jehlou z cigánských šátečků a hadříků notně sepraných... Spousta blábolů a klišátek, želbohu tvářících se vedle té ryze kriminální zápletky málem jako nějaké společensko-kritické drama... Trapné už v dobách vzniku, s odstupem pak už jen vyvolávající úžas, s radikálnejším úhlem pohledu pak až i znechucení... °-/.. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách společensky vykuchaných, hodnocení po repete 15.6.2011 na tv novacinema 434., komentář zde jako šestadvacátý - 15.6.2011) ()
V cikánské čtvrti, která se má bourat z důvodu výstavby nového sídliště, dojde k vraždě syna architekta, který chce radikálně celou čtvrť vystěhovat. Postupně vychází najevo nové skutečnosti. Policie to nemá jednoduché kvůli vzpurné povaze obyvatel čtvrti. Film je velice kvalitní z hlediska detektivního, ale i v oblasti mezilidských vztahů. ()
V době, kdy při vyřčení slova "Cikán" je na člověka pohlíženo jako na rasistu a veřejnoprávní Česká Televize cenzuruje zprávy tak, aby pro zmíněné etnikum vyznívaly pozitivně, je tento vcelku vydařený snímek přijemným oživením. Detektivka se zaobírá cikánským tématem (až na pár úsměvných scének) reálně, což už stačí k tomu, aby se v některých komentářích ocitl pojem "xenofobie" - tím, že budeme před realitou zavírat oči, problém nezmizí. ()
Jedno sobotní pozdní odpoledne jsem todleto uviděl a v krvI se mi hemžil alkohol a likvidoval ve mě s úsměvem mé mozkové buňky a taky troška zelí a mé smysly byly úplně mimo...prostě to byl hustej zážitek jak prase.Podruhé to tak silný nebylo,ale Labuda jako cigánskej baron mě vždy dostane jako celá tadle nechtěná komická kriminálka s tunou hlášek-cokoliv se scénariste pokusili o realičnost u naší menčiny,to nemohli snad myslet vážně JÁ SI JE UDĚLAL,JÁ SI JE I ZABIJEM nazačátku řve jeden cigoš,nebo PÁN PORUČIK,PÁN PORUČIK.....PÁN PLUKOVNIK,PÁN PLUKOVNIK...hahaha já se snad smíchy poseru ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (5)
- Ve filmu hraje i známý reportér Josef Klíma, který se proslavil pořadem Na vlastní oči (od r. 1994). (M.B)
- Film se natáčel v místech dnes již zaniklých kladenských dělnických domkářských čtvrtí. (rakovnik)
- Slova autora předlohy Josefa Klímy: „Získal jsem stipendium na fakultě žurnalistiky UK a jezdil na Slovensko za cikány. Schválně používám to nekorektní označení, protože oni si ani tehdy jinak neříkali. Toulal jsem se jejich vesničkami a napsal tehdy docela rozsáhlou studii, jak se jim u nás doopravdy žije. A díky tomu, že moje žena – učitelka zvláštní školy – měla na Zbraslavi celou cikánskou třídu, jsem s ní navíc mohl chodit i do rodin těch dětí. Pravdu mi tehdejší režim samozřejmě vydat nedovolil, a tak jsem ji přetavil do fikce a vyšla knížka Radikální řez.“ (Dvojirakri)
Reklama