Kam doskáče ranní ptáče

Prvý krát som snímok "Kam doskáče ranní ptáče" videl v roku 1987. Mal som desať rokov. Vtedy sa mi to dosť hodne páčilo. Zapôsobilo to na mňa. Keď sa teraz tak nad tým zamyslím, môžem skonštatovať, že tento nenápadný, dnes už takmer zabudnutý, český film vo mne prebudil, či skôr posilnil záujem o sci-fi tvorbu. Celkom rád by som si to znova pozrel a zhodnotil to z uhla pohľadu dospelého diváka. No už len z toho dôvodu, že si dodnes sponímam na príbeh žiaka šiestej triedy Pavla Musila, ktorý si vytvorí svoje vlastné klony, musím dať tomuto titulu štyri nostalgické hviezdičky. **** (08.09.2020)

Jeden z nejlepších dětských filmů jinak šedavých 80. let natočila režisérka Drahomíra Králová specializující se na filmy pro děti a mládež. Že jde o snímek v její filmografii výrazně převyšující zbytek její tvorby není asi potřeba zmiňovat, jelikož jméno paní režisérky zůstalo spíše polozapomenuto, stejně jako jména obou scénáristů Miloše Cajthamla a Vladimíra Klapky (jsou zároveň autory původního filmového námětu), kteří se při psaní scénáře zjevně inspirovali tím nejlepším, co nabízí bohatá tradice české crazy komedie postavená na základech sci-fi, jak ji vytvářela třeba dvojice Miloš Macourek - Oldřich Lipský, tentokráte je ovšem vše cíleno na dětského diváka.... ,,Musil, málo si zkusil, jestli chceš víc, tak stačí jen říct..." (06.11.2011)

Režisérka velmi osobitých dětských filmů vstoupila i na výsostné teritorium Václava Vorlíčka a natočila bláznivou sci-fi komedii. Nemohla se opřít ani o scénář Miloše Macourka, ani o schopnosti naší herecké smetánky, a na výsledku se to nutně projevilo. Film je slušně zahraný, občas se objeví skvěle podaná hláška nebo ikonická scéna, ale klasikou se nikdy nestal. Chybí mu jeden opravdu silný charakter a ikonický hudební motiv, takže se rychle vykouří z hlavy. Mně se to stalo už dvakrát. (28.12.2020)

V našich luzích a hájích nebylo nikdy v možnostech natočit výpravné scifi a raději se určité žánrové prvky zakomponovaly do filmů pro mládež (např. Uf(oni) jsou tady). Nejinak je tomu i v tomto případě. Poměrně plodné období 80. let na tvorbu pro děti a mládež dalo vzniknout i filmům s netradičně originálním pojetím. Tenhle nepříliš známý snímek od nepříliš renomované režisérky se snažil urputně vymanit od těch socialisticky idealistických (navíc bolševik v době vzniku oslaboval). A to se mu i daří. A pak taky sází na efekt dobrého herectví a originálních hlášek. Herecká dvojčata Divišovy asi tolik talentu neměla, ale tenhle film táhnou. Přece jen určitá jednoduchost a naivita v ději zase působila rušivě. Film to byl takový správně přidrzlý. A to jej dělá poměrně sympatickým i pro dnešní dobu. 60% (17.05.2013)

Vzpomínám, že jsem ten film díky jeho "sci-fi zápletce" měl strašně rád. A díky hláškám jako Musil, ještěs málo zkusil a tak. Dnes už je to spíš takový úsměvný pohled zpět, outdated věc s morálním protišikanózním poselstvím, s nesnesitelnými dvojčaty v hlavní roli. Ale abych jim nekřivdil, tak jsem si na ně nakonec i zvykl a jejich/jeho "Pane Mráz, pane Mráz, žena je nemocná..." mi zní v hlavě ještě teď. Třem Musilům dávám tedy průměr z dřívějších pěti a dnešních dvou, tedy 3 celá ptáčata. (08.04.2020)