Kapitán

Těsně před úplným koncem druhé světové války vznikl šokující příběh německého vojáka, který pro záchranu svého života zfalšoval svoji totožnost. Zatímco on svůj nový život jen předstíral, autorita uniformy fungovala jako meč Hitlera. Sama uniforma sice člověka nedělá, ale dává mu moc být takový, jaký ve skutečnosti je. Výborný, mírně artový film s občasnou děsivou hudbou, v závěru ovšem trochu lapající po dechu. 80% (09.09.2018)

Nějak nechápu, jak se Schwentke po těch únavně nevybočujících hollywoodských blivajzech dokázal nakopnout k takhle radikální tmě. Der Hauptmann není oproti očekávání ironická satira o zlámané společnosti či klasickým 'agent v utajení' thrillerem, ale neúprosnou a místy až surreálnou studií o přijímání rolí a destruktivních důsledků lidových hierarchií. Vyústění v tom, že rachtající byrokratická mašinérie nacismu byla stále lepší variantou než lidové soudy, které v rámci oné ideologie dokázaly pracovat efektivněji, ale o to s hrůznějšími výsledky, jde hodně proti srsti současnému trendu vyzdvihování přirozené lidské inteligence a hodnot individualismu navzdory nespravedlivým zlým systémům. Zároveň se opírá o výborné kompozice a velmi kontrastní černobílou kameru (čím větší tma ve vaší místnosti, tím více z filmu uvidíte), která film posouvá k nepohodlnému pocitu známého z neuchopitelných hororů či nočních můr. "Všichni jste byli povýšeni. Vezměte si od mrtvých nové uniformy a seřaďte se do řady." (20.06.2022)

S velkou mocí přichází i velká zodpovědnost. Spidermanovské rčení, které si ale každý může vyložit po svém. Například takový desátník Herold v podání vynikajícího a velmi přesvědčivého M. Hubachera to vzal opravdu od podlahy a svérázně a i když není z filmu tak úplně jasné, proč vládl vzal zkrze mušku zbraně, alespoň nám to dokazuje, že moc kazí charakter a šaty dělaj člověka. Výlet středoproudařského R. Schwentkeho do artové krajiny nedopadl vůbec špatně. Pohled do Třetí říše takřka na pokraji zhroucení je vcelku ojedinělý a o to víc díky průvodci v těle kata s dětskou tváří. (21.09.2018)

Ohromující herecké výkony, zejména na talentovaného Maxe Hubachera se těším i v dalších počinech, zmíním ale i vynikajícího Bernardsa Hölschera (Schütte), kterého, jistě k velké škodě německého filmu, bohužel jinde než v seriálových detktivách nepotkáme. Němci mají v tomto směru v posledních dvaceti letech opravdu z čeho rozdávat. Téma těžko stravitelné, tím spíš, že se věrně drží skutečnosti, tak jak ji v dubnu 1945 tehdy devatenáctiletý Willi Herold a ti, kterým bohužel zkřížil cestu, prožívali. Příběh z filmu záměrně působí dojmem vyhrocené bizarnosti a artového nereálna, jako by „událost podle skutečnosti“ byla to poslední, co by mohl připomínat. Zdánlivě dadaistický dojem akcentuje absurditu možného v závěrečných měsících války. Překvapení, v němž divák zjistí, že příběh je reálný, je samozřejmě hlavním účinkem, na němž film staví. Ale aby to na konci z obou směrů secvaklo dohromady, něco přece jen chybí. (09.01.2019)

Další variace na téma "šaty dělaj člověka", tentokráte podle skutečné události. Ona proměna vyjukaného svobodníka v sebevědomého kapitána vraždícího bez slitování byla fascinující a nemalou zásluhu měl na tom Hubacher v hlavní roli. Co se týče černobílého formátu, tak s tím jsem neměl problém, ale nemůžu si pomoct, vhodně zvolený filtr by byl lepší a filmu by dodal na syrovosti. Obešel bych se i bez artových vložek, ale těch tu zaplať Bůh tolik nebylo. Závěr se příliš nepovedl, ale ať tak nebo tak, Schwentkemu se ten úkrok od své standardní tvorby celkem vydařil. 70% (16.09.2018)