Pearl Harbor

Jedna hvězda za nálet Japonských letadel na námořní základnu v Pearl Harboru a dvě hvězdy za zpracování Doolitleova náletu na Tokyo. Útok na námořní základnu s kotvící flotilou byl proveden zdatně a překonal staršího filmového bratra Tora Tora (jen díky počítačovým efektům). Odvetný úder letky bombardérů B25 Mitchell pod vedením generála Doolitla, které po speciálním výcviku odvezla letadlová loď USS Hornet na dosah Japonska mne z filmu potěšil nejvíc a ani jsem jej tam nečekal. Myslím, že je to poprvé co tuto akci někdo zfilmoval a je to dobře. Střední bombardér B25 totiž vůbec nebyl konstruován pro starty z letadlové lodi a už jen tento úkon je hodný obdivu. Mé druhé smeknutí je všem členům osádek a pilotům, protože se všichni na akci přihlásili dobrovolně a všem bylo jasné, že se s největší pravděpodobností nevrátí. V nejlepším případě je čekalo nouzové přistání kdesi v Číně, v horším zajetí Japonců. Řadu těchto letců také Japonci brutálně popravili. Doolitle měl štěstí, že nálet přežil, dostal se ke spřáteleným silám na Čínském území a posléze zpět do USA, kde byl povýšen na generála (ve filmu jej ztvárnil Alec Baldwin). Traduje se , že Japonci pak při následné okupaci jako pomstu za pomoc americkým letcům zabili až 250 000 lidí... U Doolitla a jeho chlapců je patos a patriotismus zcela na místě a pro Yankees je odvetný nálet na Tokio něco, čím je pro Brita Bitva o Anglii.. Ohledně love omáčky táhnoucí se filmem nemám moc co dodat. Je to zkrátka nutné pojivo pro dnešního diváka k historickým událostem. Vše samozřejmě vrchovatou měrou završuje všudypřítomný americký patriotismus, který my moc nechápeme. Oni jsou ale jiní. Každopádně Pearl Harbor byl pro Američany stejné trauma jako 11.září. Nedivme se jim, že stále je tu potřeba se k těmto tématům vyjadřovat. (23.01.2011)

Nemám daleko k 5ti * a to i přes to, že se na Machaela Baye dívám spíš jako na průmyslníka než jako na filmaře. Přes patos, hrůzné herectví Affleckovo, zbytečnou délku a tak dále, se mi film jako celek opravdu líbil a citila jsem z něj i přes kasovní ambice poctivou snahu o co nejautentičtější vystižení této události. Přiznám se, že i proto, že jsem v té době měla Hartnettovské období a zatímco jiní si dokola pouštěli nálet, já "padákovou" scénu. (03.05.2005)

Zatímco Japonci měli signál k útoku Tora! Tora! Tora!, tak Michael si u první klapky vystačil s pouhým Dolar! Dolar! Dolar! Mdlý Affleck, prezident stavící se na vlastní, černý kuchař / boxer z outsidera hrdinou, Zera prohánějící se kolem válečných lodí jako by je pilotoval Luke Skywalker.. Bay musel režírovat tento blyštivý kýč zamotán do americké vlajky a s Purpurovým srdcem zapíchnutým na koulích, jinak si to nedokážu vysvětlit.. (02.09.2008)

Na tomhle filmu jsem byl kdysi v roce 2001 v kině. Od té doby jsem ho neviděl. Pod dojmem z četby knihy Zera nad Pacifikem jsem zhlédl v jeden den jak Tora, Tora, Tora! tak i Pearl Harbor. Zatímco první film jsem poctivě zhlédl celý, u Pearl Harbor jsem naopak přeskakoval všechny romantické pasáže. A ukázalo se, že bez nich se jedná o relativně koukatelný film! Přesně v polovině obou filmů začíná samotný útok Japonců. A v obou filmech také generál Yamato pronese hlášku o tom, že vzbudili spícího obra, kterou nikdy neřekl. Ale jinak jsou oba filmy naprosto rozdílné. Tora Tora Tora má dokonale zvládnuté scény vyjednávání, je historicky velmi přesný a ukazuje všechny souvislosti velmi poctivě a vyváženě z pohledu obou stran, Pearl Harbor ukazuje Japonce jednostranně jako bastardy útočící na nemocnice a civilisty. Jeho bojové scény a zejména samotný útok už ale působí poněkud zastarale. V tomto ohledu Pearl Harbor vítězí na celé čáře a kvůli scénám jako je potopení Arizony má smysl se na film podívat. Jinak ale Bay zachází s historickými reáliemi velmi volně, a závěrečný Dolittlův nálet na Tokyo je vyloženě výsměch realitě. PS: Jako odplata za pomoc američanům, kteří přistáli v okupované Číně, bylo následně popraveno asi 250 000 číňanů. Srovnej s odplatami za zabití Heydricha. (31.07.2017)

Především bombardování Pearl Harboru je neuvěřitelně realistické. Válečná apokalypsa pro filmové plátno. Jeden si přitom říká, zda kompars přežil ve zdraví. Kamera je výtvarná, poetické...i patetická. Některé obrazy nadchnou svojí lyrickou atmosférou, jiné přibijí k zemi nekompromisní syrovostí. Vlastenectví odkapavá z plátna na zem, tolik se ho občas nahromadí. No a? Po několikáté si opakuji, že Američanům až příliš vytýkáme to, co nám samotným chybí. Válečné filmy příliš nevyhledávám, tento mě v kině nezklamal. Zato Tmavomodrý svět vedle něj vypadá jako ušmudlaná Popelka. Jistě, Američani mají více peněz, skvělé technické zázemí a tak. Není však pro nás přece nutné, hrnout se do rádoby velkofilmů. Nebeští jezdci jasně ukázali, jak vypadá nejlepší válečný letecký film o Češích a počesku. A dramatický obraz války najdeme ve vynikajícím Kočáru do Vídně stejně, jako v úžasných Démantech noci... (23.03.2011)