Zlatý podraz

Film má nezaměnitelnou kameru Vladimíra Smutného. Je příjemný jak vypráví upřímným zaujetím. Válku shrne film v několika úsporných obrazech, počínaje tajným večírkem v tělocvičně se swingem, náletem a klukovskou frajeřinou a konče výjevem z gestapa, po němž následuje pocta oběti. Stylová, tichá a docela uměřená; Špaček neždímá emoce násilím. Film je plný pohledných, slušných, dychtivých a nadšených mladíků, jejichž nevinnost se zábavně vyjímá v nevěstinci. Zlatý podraz zosobňuje klasickou epickou stavbu, v dnešní domácí kinematografii dost vzácnou. Ale právě tady se vynoří i hlavní problém. Nejde o drobné doslovnosti, ať se týkají rozbité boty jednoho z hráčů, nebo zbytečné sexuální úchylky ústředního zlosyna, kterého výtečný Ondřej Malý dovede vystihnout bez berliček karikatury. Zásadní potíž vyvstává s nadnárodní romancí hlavního hrdiny, kterého ztvárnil Filip Březina, a uprchlické tanečnice ze Lvova, již hraje Patrycja Volny. Milostná zápletka působí, jako by ji autoři scénáře Jakub Bažant, Kristina Nedvědová a Jiří Závozda dosadili do originálního sportovně-politického dramatu ryze účelově, podle kinařského pravidla, že „láska táhne“. Osudový vztah rozdělený železnou oponou už filmaře zlákal mnohokrát, od Rebelů ke Studené válce, a především podprahové jiskření uvnitř dvojice ze Zlatého podrazu se blíží nule. Možná i proto, že herečka je nositelkou jediného výrazu. Od jejího vstupu na scénu včetně mile rozpačitých rodinných Vánoc se tok vyprávění lehce rozklíží. Popis doby se nadále drží střídmých, o to silnějších prvků, třeba nástup Lidových milicí vnímaný přes výlohu hodinářství naprosto stačí coby předzvěst nové nesvobody, ale loučení milenců zase dojem zkazí. Z trojboje romantiky, politiky a sportu tedy vychází láska jako nejslabší a basketbal, ač u nás na rozdíl od Spojených států nemá fanouškovskou tradici na plátně ani mimo ně, jako naopak nejsilnější článek. Pařížské finále s povinným politickým závazkem, že „budeme druzí za Sovětským svazem“, znovu zážitek pozvedne náladou připomínající památnou hokejovou odvetu za ruskou okupaci; navíc mu nahrává tajemství, protože málokdo kromě odborníků ví, jak se tehdejší utkání vyvíjelo a co rozhodlo. (15.04.2020)

Velmi silný námět, povedená kamera a hudba, ale zoufalý scénář, nudná milostná linka, slabé herecké výkony, zvláště mladých herců, a takové tuctové a rutinérské režijní provedení...a nevím, jestli to byl záměr, poukázání na evoluci basketbalu, který byl coby sport v té době v plenkách, ale dívat se na zoufale driblující amatéry, jejichž hra vypadala jak na tělocviku mladších žáků, to bylo k nevydržení, herecká amatérština, asi bych měl jako divák hercům v prvé řadě jejich role věřit...těmhle basketbalovým nemehlům ale nebylo věřit co... Tenhle příběh si zasloužil víc! (28.10.2019)

Přiznám se, že opravdu nechápu zdejší nízké hodnocení. Mně se film velmi líbí a považuji ho za současný nadstandart v českém filmovém rybníčku. Chcete snad, aby tahle témata z problematických totalitních let zase zpracovávali jen Poláci? Pan Špaček se nebál šlápnout do nechutné části naší historie a má za to můj obdiv. Vybral si zajímavý příběh, dal šanci mladým hercům a dokázal udržet mrazivou atmosféru po celou dobu filmu. I obrazově a hudebně se mi snímek líbil. A závěr? Opravdu zlatý podraz a hudebně naznačená neschopnost vyrovnat se s událostmi 20. stol. v naší zemi dodnes. Tak to vnímám já. (29.10.2019)

Pouta jsou fajn filmem, Místa o něco méně, každopádně když byl odhalen nový projekt režiséra Radima Špačka, zájem byl vyvolán určitě. Výsledný Zlatý podraz se pak vyskytuje někde mezi kvalitou Pout a kvalitou Míst. Trailery vypadali na českou tvorbu velice dobře a člověk začal doufat v nejlepší český film za poslední dobu. výsledkem je ale pouze kvalitní nadprůměr, který nepřekonal nejlepší český film letošního roku, Úsměvy smutných mužů. A má to své důvody. Zlatý podraz je rozhodně slušná práce, má ale své chyby. Hlavní chybou je dle mně scénář. Scénář totiž většinu postav vůbec neosvětlí a divák tak vůbec neví s kým má co dočinění, proč se postava chovala tak jak se chovala a když už to konečně vypadá, že dojde na podrobné setkání, dojde na střih a naděje je opět v prachu. Na scénáři se ale musí pochválit fakt, že film slušně odsýpá a utíká dopředu a nějak výrazně se nezdržuje. Je vidět, že měl Zlatý provaz nějaký rozpočet jelikož vypadá draze, má nádhernou výpravu a kostýmy. Na druhou stranu se ale opět vracím k problému s postavám a tentokrát k tomu, že ve filmu chybí více výrazných postav. Jediná postava na kterou si vzpomenu je pravděpodobně trenér Venca Hrabal v podání Ondřeje Malého, ten je ale bohužel v součtu ve filmu až příliš málo. Problém je také s tím, že je film příliš krátký a některá témata film probere příliš zrychleně. Například o postavě trenéra Valenty v podání Standy Majera bych se rád dověděl více jelikož z plátna zmizí až příliš rychle. Také basketbalových zápasů v součtu filmu není tak moc a ty které se do filmu dostali jsou příliš zkrácené a to až takovým způsobem, že po pár sekundách utkání jsme na konci druhého poločasu. Velkým plusem je ale hudba Jakuba Kudláče, která by jakoby občas vyprávěla samotný děj filmu a je do jisté míry důležitým bodem filmu. Závěrečný zvrat byl podle mně poté skvěle podán a naprosto skvěle tvůrci převyprávěn. Závěrečná scéna mě ale trochu vytrhla a přišlo mi, že sami tvůrci nevěděli jak film ukončit. Zlatý podraz není mistrovské dílo, ale je to slušná filmařina za kterou by se nikdo z tvůrců stydět neměl. Palec hore! (28.10.2018)

Nevím, asi tomu moc nerozumím, ale dle mého jsme do oscarového klání měli poslat tento snímek. Myslím si, že by se Amíkům líbil. Jsem velmi mile překvapena. Poměrně vysoká úroveň, kvalitní scénář, v podstatě tam nevidím žádné hluché místo, trhlinu. ;) Opět neadekvátně podhodnocený film zde! Jakoby se zde hodnotilo něco jiného než film! .... :( (30.11.2018)