Hovory s TGM

Skvělý film, od kterého jsem dostal přesně to, co jsem po shlédnutí traileru očekával. Komorní film postavený na rozhovoru dvou mužů, kteří jdou, občas si sednou, zují boty a pokračují dál bosí. Jan Budař je jako Čapek překvapivě dobrá volba, ale Martin Huba jako T.G.M. (po kolikáté už?) je doslova uhrančivý. Pochvalu si zaslouží lidé z PFX, protože film vypadá takřka jako starý černobílý film, který byl dodatečně kolorovaný. Tomuto pomáhá i volba klasického akademického formátu... (19.01.2020)

Nejdůležitějším členem filmového "realizačního týmu" je zde nejspíš filosof Pavel Kosík. Jeho současným "Hovorům" je vhodné podsunout jeho "Předpotopní úvahy" vydané před dvaceti lety, v nichž se staví (oprávněně) silně kriticky vůči současné evropské, americké a samozřejmě i české civilizaci budované opět a znovu na základě masarykovských principů demokracie a křesťanského humanismu (viz "Ideály humanitní). Snad nás do obrazu zčásti uvedou úvahy o Rašínovi a jeho příjezdu do republiky jako "diktátor", včetně možnosti jiného použití legii. Vratkým úvahám o Oldře Sedlmayerové bych ale rozhodně upřednostnil Kosíkovy názory na spolek s příznačným názvem "Mafie". Způsob víceméně nezávazného klábosení o životě je mi ovšem milejší než možné pokusy skládat z Masarykových děl "filosofii", kterou není možno založit na tom, co chci, co považuji za ideál nebo jak se má slušný člověk chovat v té či oné situaci. (01.01.2020)

"Ta kniha nevyjde." No vidíte, nakonec vyšla, a jestli obsahuje tolik krásných slov a myšlenek, které odhalil tenhle nenápadný snímek, asi si ji přečtu. Omlouvám se, že jsem v době premiéry nevěřila debutujícímu režisérovi. Nevěřila jsem tomu, že by mohl rozhovor mezi dvěma lidmi natočit tak poutavě a přitom krásně "starosvětsky". Velmi milé překvapení. (24.03.2019)

„Kdo ví, co za pár let bude pravda o nás dvou, že?“ Hovory s TGM jsem nečetl, tudíž možné výtky (minimálně na Kosatíkův scénář) u mě odpadají. Ano, některé věty či pasáže mi i jako člověku, který se neseznámil s předlohou, nepřišly zrovna původní, ale ne že by mě to rušilo, protože na tom film staví, totiž na výrazné stylizaci gest a promluv postav. A u obou hlavních představitelů to byla velká výzva. Čapek mě tak trochu provokoval, protože Jan Budař ho zahrál tak strašně zvláštně, že ve mně ještě doznívá. Ovšem to, co předvedl Martin Huba, tomu já říkám absolutní splynutí s postavou…jedno, zda šlo o více či méně výraznější emocionální projev, věřil jsem mu každý pohyb i větu. Dialogy mi přišly povětšinou povedené. A co do atmosféry snímku to bylo takové převážně pohodové setkání u čaje v parku, čemuž přispělo i vhodné prostředí (výborně podpořené kamerou a zvukem). Celkově to vidím na solidní 4*. „Čapku, vy máte strach z Němců?“ - „Vy ne?“ - „Němci mají takové heslo. Kromě Boha se nebojíme ničeho na světě.“ - „No právě.“ (17.03.2019)

Je to takové nudné, unylé, ušlapané. A nechápu, jak oba vypadají, že hrají poprvé, jediné co chybí, aby se občas koukli do kamery. Celý film stojí na dialogu, ale ten je tak hluchá a prázdný, jako by to byl jen nějaký vsuvkový díl Ulice. Asi je to taky ještě umocněno tím, že jsem se těšil a o to víc jsem byl zklamán. (02.02.2019)