Chata na prodej

Pod jednoduchou zápletkou se odehrává ukázka vztahů jedné české rodinky. Odrývají se jednotlivé postavičky, se kterými buď sympatizujete více, s jinými méně. V jednoduchých dialozích si divák dokáže vybavit některého člena své rodiny a pousmát se nad jednotlivými situacemi. Začátek má raketový nástup, který vtahuje a jen jsem čekal, kam až se situace vyhrotí. Bohužel má komedie svůj vrchol v půlce filmu a postupně se kupí zbytečné scény a nasazená laťka se nijak zajímavě neposouvá do samotného závěru. Ten vyzní do ztracena, bez nějakého vyústění. Chata na prodej jako pokus o drama žánrovku mohla obstát lépe, ale i přesto patří k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie letos vyplodila.......6/10 (07.08.2018)

No přiznávám, že jsem se na chatu těšil. Nepolíben obsahem ani recenzemi jsem se na ni dnes podíval a řeknu vám rovnou, koukal jsem na to a ty filmové hrdiny jako ten Němec. Co Čech, to pacient řekl by si asi. Postavy se chovají naprosto iracionálně a i když základní dějovou linku chápu, to co na to všechno bylo našroubované je jednoduše přitažené za vlasy a neuvěřitelné. Malý plusem pro film je účast terezy a hlavně Judit na nichž mé oko vždycky rádo spočine (Terka by už ale měla něco dělat s tou pihou u obočí). Kdo chce, může tu psychologicky rozklíčovávat jednotlivé postavy či hledat ve filmu nějaký další význam či dokonce společenskou satiru. Já si myslím, že je to maglajz, který ze scénáristické propasti vytahují jen slušní herci. Pro mně tam byl nejpřirozenější Kopta. Ano, chaty jsou našimi soukromými moři. Zaslouží si pro to krapet lepší komedii než byla tato podivnost. Dávám za tři malé LP singly a to mírně nadhodnocuji ! * * * (29.12.2018)

„A nechcete gumový medvídky?“ Jana Synková je bez diskuze tím nejlepším na filmu. Režisér Pavlíček má zřejmě hodně nakoukaného Saturnina, ale přitom mi nepřipadá, že by tetu Kateřinu vyloženě vykrádal, obě postavy jsou nádherně nesnesitelné. Jinak je to ovšem z hereckého hlediska chudší, snad s výjimkou příjemně civilního Vávry (jeho přirozenost vyloženě pohladí na duši, protože většina ostatních postav se chová hodně vyhroceně). Chata na prodej není špatná tragikomedie, tvůrci se perou se sondou do jedné „harmonické“ české rodinky statečně, problém ovšem je, že často zbytečně moc tlačí na vážnou notu, kvůli čemuž tu a tam úsměvná atmosféra „zatuhne“ a některé fóry a scény vyšumí do ztracena. A od házení knížkami jsem se pomalu ale jistě přestal bavit a uchechtl se až při závěrečném pohledu kamery (poněkud morbidní, ale vlastně proč ne). Celkově možná trošku zklamání, hodnotím lepším průměrem. „Mohli bychom to o pár dnů posunout?“ - „Ale já to chci převzít teď!“ - „Žena uvnitř brečí…“ - „Tak počkáme, až se vybrečí.“ (16.12.2018)

Hodně dobře. Na to jak je film kraťoučký a vlastně jednoduchý, tak má neuvěřitelné kouzlo. Je mi jasný, že každý si ve filmu najde chvíle, které by jako z oka vypadly toho, co zná a zažil. Sice je to vlastně neuvěřitelně hořký film, ale vlastně baví od začátku do konce. Málokterý český film dokáže takhle nadchnout. Ale myslím, že Chatě na prodej se to povedlo. Minimálně na ty čtyři hvězdy. A pokud na tři, tak hvězdu dávám za Terezku Rambu. Jak jinak. (75 %) (02.04.2022)

„Všichni jsme úplně blbí.“ Nevím, nakolik jde o zásluhu spoluautorky scénáře Lucie Bokšteflové, ale Chata na prodej mi přišla tematicky i formálně soustředěnější než Parádně pokecal i většina Pavlíčkových studentských filmů. Osm postav (plus Pepa), které jsou různě kombinovány, aniž bychom měli jistotu, kdo nakonec skončí s kým. Dvě auta s proměňujícími se řidiči i pasažéry. Jedna chata, která je jako řada dalších později rozvíjených motivů (pouštění normalizačního popu na gramofonu, první zmínka o chatě jako „malém moři“, otcova submisivita) představena už v první části filmu, kdy zároveň lépe poznáváme postavy, s nimiž tak neztrácíme kontakt ani poté, co se začnou chovat trochu výstředně (kostým medvěda) a hystericky (knižní válka) a baví nás s nimi trávit čas i během scén, které jsou založené více na atmosféře než na ději (ale dokážu si představit, že právě kvůli pomalejšímu tempu film méně empatickým divákům, očekávajícím zběsilou taškařici, přijde zdlouhavý a nudný). Divácky vděčná, po celou dobu vkusná, decentně intelektuální (postavy po sobě házejí knihami a znají Bergmana) komedie funguje zároveň jako uvěřitelné vztahové drama i jako výpověď o Češích, kteří se (n)ostalgicky ohlížejí za minulostí a lpí na své zaprděné pohodě (i když už nemusejí) a chlubí se tím, že jsou první v počtu chat na osobu (i když jsou druzí). Téma návratů lze ale ve světle nečekaného (a dojemného) závěrečného setkání - kdy vychází najevo, že pro vyprávění směrodatnou (neboť vše završující) postavou byla možná ta, která za celý film téměř nic neřekla - vnímat obecněji. Touha vrátit se do dětství, do přírody, k vlastní podstatě, od které nás odvádí civilizační „zmätok“. Klid přitom paradoxně nachází pouze údajně dementní děda. Všichni ostatní se nejprve v přeneseném, během bloudění lesem v doslovném významu ztrácejí. Chata na prodej mě bavila kompozicí celku i jednotlivých záběrů (které jsou mnohdy vtipné už jen tím, kde a jak postavy sedí/stojí), v mezích žánrů uvěřitelnými a výborně zahranými postavami (dokumentarista Jan Strejcovský je přirozený talent), pokorou vůči konvencím žánru a zároveň schopností žánr nenásilně přesáhnout směrem k závažnější výpovědi (hrdinové si občas bez obalu říkají dost zraňující věci). Zřejmě nejuspokojivější tuzemská žánrovka od Okresního přeboru. 75% (18.07.2018)