Kapsy plné dynamitu

Konecne po rokoch znova videne, tentokrat v nezostrihanej, DC dva a polhodinovej verzii. Vysledny pocit po zhliadnuti minimalne rovnako opojny ako pri dolar trilogii a West & America. Reziserove trademarky a charakteristicke prvy stylu su lahko identifikovatelne, pricom miestami si Leone sam z nich robi trefnu sebaparodiu (podobne ako Morriconeho OST dokaze v jednej melodii kombinovat prvky epickej melancholie z Vtedy na zapade a "divnych" zvukov k nim namiesanym). Leone vo Fistful of Dynamite / Die You Sucker v strukture podobnej k DC verzii The Good, The Bad and the Ugly (prva polovica uvolnene usmevna, druha polovica snimku vazna s vyrazne protivojnovym nadychom) prostrednictvom prvkov tzv. Zapata westernu (odnoz spaghetti westernu s usadenim stylotvornych prvkov do realii a historickeho pozadia dejinnych udalosti v Mexiku) vyjadruje svoj negativny postoj k revolucii ako takej a prostrednictvom postavy Juana ju kritizuje a vykresluje ako akt, ktorym clovek ako jednotlivec nema co ziskat, len stratit. Oproti starsim reziserovym dielam je ubrane v rovine mytizacie postav a budovania ich ikonickej heroizacie, pricom vsak pozorne davkovana seria flashbackov plni nielen charakterovu drobnokresbu ustrendej postavy ako to pozname napr. z Vtedy na Zapade, ale i metaforu postoja k revolucii ako takej. Die YOu Sucker je tak pevnym spojovacim clankom medzi Leoneho westernovymi opusmi a Vtedy v Amerike. (03.03.2009)

Sergio Leone i Ennio Morricone majú vyhradené miesta v mojich Top ten a na Hlavou dolů som bol pochopiteľne zvedavý. Bol tam Leone s jeho detailnými zábermi zarastených, spotených a špinavých pobudov s vybieleným chrupom, znela tam Morriconeho hudba i keď bez zapamätateľného motívu, divák dostal nie jeden film, ale dva v jednom, takže by som mal byť spokojný. Veď aj som, ale nič viac. Jednotlivé detaily sa totiž nespojili do dokonalého obrazu, na aký som od Leoneho zvyknutý, ale do obrazu , aký poskytuje digitálna televízia pri slabom signáli. Tých rušivých štvorčekov tam bolo viac, ako obvykle. Napriek tomu aj slabší Leone znamená nadpriemerne dobrý film. (09.07.2011)

C'era una volta la rivoluzione - tento italský alternativní název "zcela" vystihuje film, který je na jedničku podařenou míšeninou Tenkrát na Západě a filmu Hodný, zlý a ošklivý. Skutečně nechápu, pročpak se netěší větší popularitě, jíž by si rozhodně zasloužil. Příběhem i prostředím zcela jasný italowestern - Mexiko občanské války, motorka, "tank" a spousty mrtvých, kam se podíváš. Coburn se Steigerem jsou výborná dvojka - herecky samozřejmě zcela vybočující ze "spaghetti-podmínek". Flashbacky se zajímavě mísí s osobitým humorem a Morricone všemu dodává tu správnou šťávu (hlavní téma něco jako "šou -šou".) (07.08.2005)

"Nic mi nevyprávěj o revolucích, o těch já vím všechno. Lidi, co čtou knížky, jdou za těma, co knížky nečtou ..." No a hádejte, kteří z nich pak mají plný břicha a kteří jsou tuzí? Proto já již dávno necinkám klíči na náměstích ani nebojuju na barikádách, abych jednu skupinu bohatých vyžírek revolucionářsky nahradil jinou skupinou, které má moje problémy na stejným místě pod zádama jako ta první. V tomto směru tomuto snímku rozumím a fandím mu, ale na druhou stranu mne systematicky uspával a kromě úžasný skladby pro dva kulomety či humornejch hrátek s výbušninami, příliš zábavy nepřinesl. (23.12.2013)

Jasné, že Coburn je tu za Eastwooda a Steiger za Walacha, ale nejedná sa o náhradu, ale rovnocennú typologickú alternatívu. Podtitul by mohol znieť Hrdinom revolúcie proti svojej vôli alebo ako som sa nechal napáliť priateľom. Trochu rozvoľnenejšie, ako Leoneho najslávnejšie diela, o to však je tu viac mŕtvol. Po čase už som mal pochybnosti, či má ešte kto proti komu viesť revolúciu. (31.01.2016)