Polednice

Na první pokus o celovečerní hororový film to ujde. Nebylo to zbytečně moc poetické, jak by se z traileru a z domněnky původní knižní předlohy mohlo zdát. Je jasné, že člověk, který od této filmové verze Polednice očekává ryzí, nervy drásající horor, bude s nejvyšší pravděpodobností zklamaný. Ovšem celý tento snímek doplácí na velmi slabé herecké výkony, které mnohdy zhatily divákovy začínající pocity strachu. Každopádně za vizuál (kamera, střih, hudba) klobouk dolů! ___ (Cinestar, Hradec Králové) (16.03.2016)

"My si mohli, když jsme si chtěli něco vysvětlit, říct: 'Chceme to jako v tom a tom filmu.' Protože myslím, že máme filmy docela nadrcené," řekl o tvůrčí spolupráci za kamerou režisér Jiří Sádek. Kolikrát asi a v jakých všech fázích práce na "Polednici" zaznělo 'Chceme to jako v Babadookovi'? Diváci, kterým tento zásadní hororový titul posledních let neunikl, budou nevyhnutelně z filmu mít pocit permanentního deja vu. Podobnost konkrétních motivů, prvků i formálních postupů je natolik silná, že není možné, aby šlo o náhodu. Zatímco jiní mladí čeští filmaři kopírují formální postupy zahraničních vzorů, Sádek, Chlupáček a Samir se pohybují na hraně plagiátorství. Když to dovedeme do extrému, tak zatímco jiní poučenou formou oslovují především diváky, kteří také mají kinematografii nadrcenou, "Polednice" naopak sází na diváky nepoučené, kterým se může vydávat z originální dílo. Přitom tvůrci dokáží výtečně rozehrát lokální prvky, které byť čerpají z klasického kontrastu města a venkova, působí živě a přirozeně. Navíc základní koncept moderního nedoslovného přepracování kanonické básně, postavený na motivech neveselých stránek mateřství, skýtá velký potenciál. Paradoxně však "Babadook" představuje nejen vytříbenější a stylově sevřenější, ale i nosnější a věrnější adaptaci Erbenova textu. (10.07.2016)

Nemusí pršet, stačí, když kape? Snaha o budování atmosféry, napětí a následné gradování se účinkem příliš nemíjí, a to hlavně kvůli tomu nejlepšímu na filmu, hudbě. Dojem ale kazily postavy (na jejichž protagonisty bych to ovšem tak úplně nesvaloval). A ne snad ty vedlejší (z nichž mně některé přišly typově výborné, samotnou kapitolou je pak Daniela Kolářová), nýbrž hlavní. Zaprvé, dětská představitelka mě štvala snad stejně jako její postava, a pokud to měl být účel (nemyslím si), tak tohle fakt klaplo. A za druhé, hlavní ženské hrdince pro změnu začalo hrabat tak nějak skokově a ne příliš přesvědčivě (alespoň z mého pohledu). Možná jsem přespříliš náročný, ale čekal bych asi o něco propracovanější charakter její postavy. U hororu, já bláhový? Ne, u psychologického dramatu, tím je totiž Polednice ve výsledku nejvíce. V případě těch pár lekaček jde spíš o takové náznaky hororu, než žánr jako takový. Naopak mě příjemně překvapil opravdu krásný vizuál a solidní zvuk. A když si to tak sečtu, vychází mi z toho lepší průměr. (10.08.2016)

Příběh by se dal shrnout do jedné věty, ale ta atmosféra tady, ta je k nezaplacení. Dlouho to pro mě bylo na 4*, bohužel poslední třetina by potřebovala tak o deset, patnáct minut více, protože jsem neuvěřil tomu zlomu v chování Geislerky. Celý film k tomu totiž vůbec nesměřoval, pouze jen tak lehce naťukával v náznacích, a to, co se v poslední desetiminutovce událo, bylo příliš překotné. Lépe to příběhově doplnit a byla by to pecka, protože na režijní celovečerní debut velmi dobrá práce. Prostě takový prima skoro horůrek, prosluněný, s atmosférou spáleného léta a kamerou působivě snímající zlatavé lány polí. A výbornou zvukovou složkou. (21.03.2020)

„ONA SE VRÁTÍ A VEZME DÍTĚ!“ /// Tenhle příběh vo starodávný sociální pracovnici nejde brát jako Erbenovu baladu. K tomu slouží Kytice. Tady jde o vesnickej film plnej vaty (aneb jak nasytit 85 minut), při kterým člověk sice prozře, ale zároveň zalituje promarněnýho času. Svýho. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) „U lavice dítě stálo“… tak to už mě nebere! 2.) Venku je vedro, že by starý hráblo! /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (10.08.2016)