Sklenená izba
The Glass Room
The Affair
Režie:
Julius ŠevčíkScénář:
Andrew ShawKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Carice van Houten, Hanna Alström, Claes Bang, Karel Roden, Roland Møller, Alexandra Borbély, Karel Dobrý, Martin Hofmann, Vladimír Polívka, Cyril Dobrý (více)Obsahy(1)
Na kopci nad Brnem vyrostl počátkem třicátých let minulého století obdivuhodný dům. Mistrovské dílo modernistické architektury z betonu a oceli je dílem slavného architekta von Abta. Středobodem domu je „Skleněný pokoj“. Von Abt tuto jedinečnou stavbu navrhl pro bohatého podnikatele Viktora Landauera, jeho ženu Liesel a jejich rodinu. Skleněný pokoj se stává nejen architektonickým skvostem, ale i synonymem krásy, modernosti, otevřenosti, stejně jako symbolem nadějí mladého československého národa, symbolem budoucnosti... Rodinný život, jaký si Liesel vysnila, prostoupený světlem a klidem průzračného prostoru, naplněný láskou a umocněný vztahem s nerozlučnou přítelkyní Hanou, však netrvá dlouho. Viktor je Žid, a Evropu čím dál víc zahaluje stín nacismu. Rodina se připravuje na odchod do exilu. Další ranou je pro Liesel bolestné zjištění, že Viktor má poměr s mladou ženou Katou, jíž jako válečné uprchlici poskytli ve svém domě azyl. Liesel se silněji upíná k Haně. Zatímco ona je ve svých citech rezervovaná, Hana je volnomyšlenkářka, která si ráda užívá všeho šťavnatého, co život přináší. A přestože Liesel cítí, že za jejich přátelstvím klíčí něco víc, brání se dát tomu průchod. V panice a zmatku, které provázejí německou invazi, Landauerovi za dramatických okolností prchají z Československa. Vila však zůstává a její příběh pokračuje. Hana a její manžel Oskar, právník Landauerových se rozhodli zůstat v Brně. Díky poměru s německým konstruktérem Stahlem se před Hanou otevře možnost návratu do magického Skleněného pokoje a ona oživuje vzpomínky na Liesel a předválečnou dobu plnou nadějí. Nucené odloučení jakoby posilovalo jejich vzájemné city. Obě ženy si píší bez toho, aby se dočkaly odpovědí a dozvěděly se, jaký je osud té druhé. Po válce je vila zničená, okna rozmetala bomba. Naděje, kterou Skleněný pokoj symbolizuje, však zůstává. (Bioscop)
(více)Videa (4)
Recenze (239)
Je až s podivem, kolik talentu před kamerou a za kamerou nestačí alespoň na průměrný film. Předlohu jsem nečetl, ale jako bestseller předpokládám, že nějaké kvality má. Ševčík se rozhodl poměrně ambiciózně zobrazit hned několik desítek dějiného vývoje točícího se kolem České Republiky a vily Tugendhat. Takže je to hodně zkratkovité, důležité věci se dějí mimo záběr nebo jsou utnuty ještě před vyvrcholením. Ševčík hodně věcí hází na diváka a vizuálně se tolik nepoddává katarzi a to ani té vztahové. Velká škoda. Tohle mělo ambice i na mezinárodní úspěch vzhledem ke jménu režiséra a hlavně hereckému obsazení, které si bere to nejlepší ze všech koutů Evropy. ()
Najchladnejší film široko ďaleko. Ten chlad som očakával už len preto, ako samotná funkcionalistická vila pôsobí. Ale ako to ide dokopy s postavami, ktoré prežívajú príbehy vášne, inými slovami každý spí s každým, ak tú vášeň nikde necítiť. Na sex ale zabudnite, ten je tu vyslovene smiešny. No a vzhľadom na ten extrémny dôraz na štylistiku nemôže fungovať ani finále, kde sme mali všetci v kinách hromadne plakať. Ale predpokladám, že polovica publika vtedy už spala. No a otravná vlezlá hudba situáciu ešte zhoršuje. Ak si chcete Carice užiť vo filme z druhej svetovej vojny, pozrite si omnoho záživnejšiu Čiernu knihu. Som presvedčený, že Ševčík nakrútil film presne tak, ako chcel, len rozprávanie príbehov vážne jeho silná stránka nie je. Tretia hviezda čisto za to, že som bol pred pár rokmi na prehliadke vily a navyše som sa tam skvelo najedol. Ale ani to nepomohlo k tomu, aby som si film užil. 50% ()
Prý že předloha je o dost lepší a že ve spoustě momentů se od ní film značně liší. Prý drží lépe pohromadě, postavy jsou zajímavější a dobové zasazení funguje. Tenhle film totiž nemá ani jedno - ani zajímavý příběh ani zajímavé postavy. Herci nebyli úplně nejhorší, Hana Alström (švédská princezna z Kingsmanů) a Carice van Houten (už navždy v ní budu vidět Melissandru ze Hry o trůny) jsou zajisté zajímavé volby, ale jelikož se jedná o český film natáčený v Česku, čekala bych, že většina herců budou Češi, což zde neplatí - Češi zde hrají především vedlejší spíše nevýznamné role (Rodenův architekt prostě postaví dům, pak je akorát v pár flashbacích - hlavně, že je na plakátech, Martin Hoffman je židovský manžel Hany, pro děj v podstatě bezvýznamný). Dále je otázkou, co za příběh to vlastně mělo být - o vile Tugendhad, rozpadajícím se manželství, útěku kvůli nacistům nebo o dvou lesbách? O vile Tugendhad se kromě výkresů a informaci o konstrukci stejně nic zajímavějšího nedozvíte, takže jestli jste na film šli kvůli vile, doporučím Vám si tam raději udělat rezervaci, ta návštěva za to určitě stojí. Jako drama o manželství taky nic moc, prostě klasika s nevěrou, kdy je použit klasický a naprosto předvídatelný motiv zapomenuté věci, aby se hrdinka mohla vrátit a mohla tam načapat nevěrného manžela. Následná konfrontace s manželem a milenkou místo působení na city připomene telenovelu (třeba Ordinaci). Telenovelu, v tomto případě spíše porno, připomínají i časté detailní záběry na intimní partie protagonistů, případně na jejich obličeje během sexu. Zajímavé je, že se jedná o jedny z nejdelších záběrů ve filmu. Vše ostatní je sestříháno v rychlém střihu a při snaze obsáhnout co nejšírší období československých dějin je střih často nepřehledný a až příliš často se skáče v čase. Tvůrci přitom nikdy nedají nějak víc najevo, že se děj posunul třeba i o několik let, to divák obvykle zjistí až po pár minutách, kdy tápe, proč je to a to jinak, přičemž se aspoň přibližně snaží odhadnout rok. Rok se v záběru (jakožto číslo) nikdy neobjeví ani na vteřinu, což bývá v jiných filmech celkem běžná praxe. Navíc pokud neznáte rozdíly mezi uniformami různých států a nemůžete slyšet jazyk, kterým vojáci zrovna mluví, špatně se rozeznává, že se zase skočilo v čase a vojsko v zemi se změnilo. Nemluvě o tom, že tak půlka záběrů mi přišla zbytečná a mohla klidně skončit na podlaze střižny. Kromě střihu orientaci v ději ztěžovalo i to, že se špatně rozeznával vypravěč, tedy to, kdo zrovna mluví ve voice-overu (zejména u čtení dopisů). Nepopírám, že to s vypravěčem není chyba postsynchronů a špatné volby dabérek, jelikož mi jejich hlasy přišly hodně podobné. Na zvuku je nápadné ještě to, že hudba ve filmu hraje vedle "dramatických" momentů především ve chvílích, kdy má dojít k milostnému aktu, což jen potvrzuje mou domněnku o tom, že tenhle film nejspíš měl být v první řadě o lesbickém vztahu hlavních hrdinek, přitom se ale musel aspoň trochu držet knižní předlohy a využít prostory vily Tugendhad. 4/10 () (méně) (více)
Do vily Tugendhat jsem jednou chtěl jet na dobrovolnickou víkendovku. Škoda. Je zde hlavní postavou. A také román Simona Mawera sledující dějiny Československa na osudech jejích obyvatel je nezpochybnitelný pilíř filmu Skleněný pokoj. Ale proti návštěvě domu i četbě knihy dává snímek spíš ilustrovanou informaci než zážitek. Navenek pohledný film to je, třebaže občas připomíná dobovou reklamu na auta, bydlení, cestování a oblékání. Ale o charakterech klíčových postav, zejména provdaných přítelkyň, jejichž touhu po vzájemných něžných důvěrnostech prozradí příliš brzy, jinak poví pramálo. Liesel i její kamarádku Hanu sleduje snímek coby v podstatě neměnné vytříbené mondény, stárnoucí jen z vůle maskérů. Režisér je nutí zaujímat malebné pózy vždy a všude, zejména pak při intimitách. Sklon Julia Ševčíka k manýrismu dostal zelenou, každou scénu podřizuje vnějšímu efektu, což více či méně skryté vášně uvnitř komunity nutně zmrazí. Erotické napětí, významné pohledy, výjev typu Miss mokré tričko, lesbické doteky, onanie i drsně účelový akt, vše vyznívá okázale, studeně a strojeně, jako by i milování bylo ze skla. Polohu trpné odevzdaností násobí melodramatická hudba, rušící i silnější okamžiky jako útěk na letišti, jenž se zhlédl v Casablance. Scénář Andrewa Shaw, z bohatého jazyka románu vytrhl pár dialogů a sex. Skleněný pokoj mění v dějepisnou kroniku určenou pro vývoz, tedy plnou stereotypů, šablon a vysvětlivek. Zejména poválečné obrazy s doslovným zpěvem „Kupředu levá“ a s buranskými orgiemi komunistických mocipánů dokládajícími smutný úpadek prvorepublikové noblesy už patří k filmařskému folkloru, o ztvárnění noci 21. srpna 1968 nemluvě. Skleněný pokoj rozhodně není průšvih, pouze vznešená nuda. Investované peníze – rozpočet činil osmdesát milionů korun – jsou v dobové výpravě skutečně vidět, ovšem emotivní působivost samy zařídit nemohou. ()
Nevím, jestli byl úplně dobrý nápad na to chodit bezprostředně po dočtení Mawerovy stejnojmenné předlohy - tomu srovnání se člověk samozřejmě neubrání a Ševčíkova adaptace z něj moc dobře nevychází. Ještě v pohodě mi přijde, že se z (v českém vydání téměř 400 stránkového) románu spousta látky vypustila, to by samozřejmě ani jinak nešlo (ve filmu tak například zcela chybí Viktorovy cesty do Vídně za Katou). Ale mnohem horší mi přijde, že v tom filmu není skoro nic, co bylo na tom románu zajímavého, téměř u všech filmových postav chybí jakákoli charakteristika, v podstatě nic o nich nevíme (kromě toho, kdo s kým spí), a ten film strašně chvátá kupředu, aniž by se tam vlastně stalo něco doopravdy zajímavého, co by člověka - neznalého knihy - nějak dokázalo zaujmout - filmů o manželství a nevěře jako takových jsou mraky, a kdyby zde nebyla ta vila Tugendhat, tak už by to z průměru nevytáhlo asi nic (i když i ta zde hraje veskrze jen druhé housle, snad s výjimkou finálního záběru na onyxovou stěnu, který mi zde ale přišel veskrze nepatřičný). Jak jsem se na ten film těšil, o to víc mě zklamal, člověka nalákají z plakátu na Rodena, a on se tam pak mihne sotva v pár scénách, a celkově mi přišlo, že ten film je jedna velká přeartovaná nuda, jen takové hezké obrázky (film má skutečně nádhernou kameru), ale obsahově je to velká bída, sledovat je to dost úmorné, a ten příšerný gerontolesbický konec v předvečer srpna 68, který v knize samozřejmě nebyl, tomu jen nasadil korunu! Takhle stupidně překroutit Mawera, že jim není hanba... V tomto ohledu se nedivím lidem, kteří tomu dali mnohem míň hvězd než já, ten film je opravdu špatný. Já nakonec přece jen hodnotím 3 hvězdami, protože mě hodně nadchlo obsazení hlavních rolí - všichni zahraniční herci se do svých rolí dokonale typově hodí, a film mě po této stránce hodně potěšil (s výjimkou Alexandry Borbély - její obsazení do role Katy je tragický omyl). Nepochopil jsem ale, proč byl celý film anglicky (s českými titulky), a na konci náhle na plátně vyskočil český titul "Skleněný pokoj" (po němž následovaly - opět české - závěrečné titulky) - tak když už to chtějí mít "světové", proč neudělají i ty titulky anglicky přece... nechápu, jako ostatně víc věcí na tom filmu. ()
Galerie (78)
Zajímavosti (20)
- Na začátku je několik scén v autě s volantem vlevo a jízdou vpravo, jak je tomu dnes, nicméně až do roku 1939 se v ČSR jezdilo vlevo. (Yvettka)
- Vila Tugendhat je jediná pamiatka modernej architektúry v Českej republike zapísaná v Zozname svetového kultúrneho dedičstva UNESCO. (krasomama)
- V záběrech z pozdější doby (od 50. let) si můžeme všimnout v interiéru vily Tugendhat zaoblené stěny z makassarského ebenu, vytvářející jídelní kout vily. To je však nesmyslnost, jelikož stěna byla roku 1940 zabavena nacisty, rozřezána a převezena do sídla gestapa v Brně a umístěna v jejich baru. Později se z baru stala menza právnické fakulty. V roce 2010 ji objevil brněnský historik umění Miroslav Ambroz, a tak byla při nákladné rekonstrukci mezi lety 2010 a 2012 vrácena na původní místo. (tommahol)
Související novinky
S Kreativní Evropou na festival do Cannes
Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (více)
Reklama