Bao

Nejsilnější a nejpravdivější krátkometrážní pixarovka, pojednávající o hrozbě hyperproaktivního rodičovství, kdy rodič nepodporuje v dítěti zdravou samostatnost, je zaslepen vlastním egem a pro jeho chování je mu omluvou strach ze samoty a vlastní prázdnoty. Na straně druhé začíná dospívající dítě pociťovat onu nepříjemnou svázanost, nedůvěru v samo sebe, a vzniká u něj pocit zloby, a zároveň viny za to, že nedokáže rodiče udržet šťastného. To vše snímek dokáže předat prostřednictvím personifikace syna Baa do indonéského pokrmu zvaného Baozi a jeho následného zhmotnění. Nádherná gradace příběhu, která vyvrcholí legendární scénkou „samou láskou bych Tě snědla“. Za mě ta nejpovedenější a vizuálně nejkrásnější pixarovka. Plná palba. Doporučuji. 💯 (26.04.2021) (26.04.2021)

Cítím se trochu ošizen o určitý narativní úder na solár, když jsem kvůli sociálním sítím dopředu věděl jeden z klíčových momentů tohohle kraťasu. Ten moment, kdy bylo slyšet v kinosále kolektivní prudké nadechnutí a několik šokovaných poznámek. Přesto předpokládám, že by se můj pohled na snímeček nezměnil nijak radikálně, kdybych o tom předem nevěděl. Bao je ve své podstatě velmi konkrétní příběh, čímž se výrazně liší od dosavadních Pixaráckých krátkometrážních snímků, z nichž většina buď obnažovala myšlenky na koncepty, bavila se vizuálním blbnutím, nebo v nejlepším případě obojí kombinovala (řečeno s tím, že Piper, Lou ani Snajayův Super tým jsem dosud neviděl). Ačkoliv i Bao má náznaky obojího, pořád je na snímku vidět, jak čerpá z opravdové zkušenosti. Což by bylo samo o sobě asi fajn, pak ale nechápu, proč se snímek vůbec zaobíral tím alegorickým začátkem? Bylo to kvůli onomu mně vyspoilovanému momentu a jednomu, dvěma vizuálním gagům? Přijde mi, že tenhle příběh se dal vyprávět dvěma způsoby, ale tvůrci neměli jistotu, že ani jeden z nich by to vyprávění sám o sobě utáhnul, tak je prostě zkombinovali. Já bych byl přitom mnohem zvědavější, jak by se poprali s tím, kdyby ho museli vyprávět čistě skrz to metaforické. (10.08.2018)

Pixarovská animace je sice pěkná, ale nějak vnitřně cítím, že mezi krátkými snímky bych raději velká studia neviděl. Nechal bych to čistě jako soutěž nezávislých snímků, protože Pixar/Disney disponuje neomezeným množstvím prostředků i lidských zdrojů, a proti tomu se s malým filmem spíchnutým doma na koleni těžko soupeří. „Knedlík“ byl řádně roztomilý, ale pokud jsem si z toho měl odnést něco hlubšího, tak se to nestalo. Jediné, co mě u filmu napadlo, bylo přísloví „samou láskou bych tě snědl“. [Oscary 2018] (19.05.2021)

Překvapením pro mě ani tak nebylo, že ten čínský chlapeček snědl svůj milovaný oživlý koláček, kterého vychovával jako vlastního, ale když jsem zjistil že ten čínský je ve skutečnosti čínská maminka. Tak či onak je to neskutečně milý a krásný, jakkoliv tam rvou ty scény kde je vyloženě zcela korektně každý zástupce tří hlavních ras. Zde to alespoň nebije do očí. (21.12.2018)

Krátky film, ktorý bol po prvý krát uvedený na Tribeca Film Festivale v USA a sprevádzal aj Rodinku Úžasných 2 v kinách sa určite radí k tým lepších od Pixaru. A vlastne existuje v spojení so slovom Pixar niečo lepšie? Skôr nie. Americké štúdio ani teraz nesklamalo, naopak prekvapilo svojou nevyčerpateľnou originalitou. Kraťasy od Pixaru mám rád, páči sa mi to ako tvorcovia dokáže vyrozprávať plnohodnotný príbeh v niekoľkých minútach. V tomto príde čínska režisérka Domee Shi so svojím tímom spracovala príbeh o jednej čínskej matke, ktorej už všetky deti odišli a teraz trpí takzvaným "Empty nest syndrome". Raz sa rozhodla, že si urobí tradičné knedličky baozi pochádzajúce zo severnej Číny. Jedna jej veľmi pripomínalqa jej syna a tak sa rozhodla, že ho nezje a postará sa oňho. Nakoľko to vyzerá a aj je veľmi milé, koniec je výborne urobený. Animácia je trochu iná než v ostatných filmoch od Pixaru, no aj napriek tomu ostáva prvotriedna. Režisérka dala do tohto krátkometrážneho filmu skutočne veľa zo seba a svojej minulosti. Nádhera. (26.01.2019)