Dvanáct rozhněvaných mužů

Jedna místnost a v ní dvanáct bílých mužů různé výchovy i nátury a každý ze zcela jiných poměrů. Jejich dvanáct rozdílných pohledů na jedno soudní přelíčení. Nejde zde o pravdu. Pouze o to zda jsou důkazy natolik přesvědčivé, že na jejich základě je možné uznat někoho vinným a poslat ho na smrt. Perfektní dialogy, herci a gradující atmosféra. Především však scénář. Dvanáct rozhněvaných mužů není jen jeden z mnoha lepších soudních snímků; on je jedním z těch vůbec nejlepších. Celovečerní filmový debut jakých mnoho není. (04.08.2007)

Scénář: Reginald Rose .. Pozoruhodné soudní drama, neodehrávající se přímo v soudní síni, ale v malé místnosti, kde porota dvanácti mužů rozhoduje o podobě verdiktu, tj. vinně či nevinně obžalovaného. Spousta konverzačních konfrontací a výtečné herecké výkony jsou velmi silnou devízou snímku, v jejímž závěsu se drží parádní scénář a silná, dusná atmosféra. Je zajímavé sledovat boj jednoho muže proti všem, jenž postupně převáží v boj všech proti jednomu. 85%. (20.12.2005)

12 mužů, 12 mužů rozdílného vzdělání, vyznání i věku, 12 mužů, kteří mají v rukou život jednoho kluka, který možná vraždil a možná taky ne. Zprvu pouze jeden z členů poroty upustí od zbrklého hlasování pro „vinen“, s přibývajícími minutami je však nahlodáváno také přesvědčení ostatních a poměr hlasů se začíná naklánět opačným směrem. Postupně slábne také divákovo přesvědčení o chlapcově vině, založené však výhradně na prvotním, bezmála jednoznačném, přesvědčení porotců. Samotný soudní proces je nám úmyslně „zatajen“ a musíme se tedy spoléhat výhradně na subjektivní názory jednotlivých mužů, které však – jak se ukáže – nemají k pravdě ani dále ani blíže než fakta ze soudní síně. Na scénáři je nejpozoruhodnější pečlivé psychologické vykreslení pohnutek vedoucích porotce ke konečnému rozhodnutí. Někdo nechce kazit hru, někdo se chce včas dostat na baseballové utkání, někomu je to vlastně úplně jedno a někdo pojímá celou záležitost příliš osobně. Film důmyslně, nepříliš útočně, zpochybňuje americký (a v podstatě jakýkoliv) soudní systém, kdy určitá skupina lidí přejímá pomyslnou úlohu Boha a musí dle svého nejlepšího svědomí a vědomí rozhodnout o budoucím osudu živé bytosti. Jenže do jaké míry jsme ochotni tvrdošíjně respektovat zákon, nevyvratitelné důkazy, a kdy přicházejí na řadu naše emoce – iracionální, zaslepené? Á propos, existují jediné správné důkazy, nebo je vždy nějaké „ale“? Morální rovina filmu je zřejmá a jasně srozumitelná, takže je obtížné zůstat nestranný a nevytvořit si na celou věc vlastní názor. Celý film se odehrává v jediné místnosti a je fenomenální přehlídkou dvanácti odzbrojujících hereckých výkonů podpořených (v rámci možností) dynamickou kamerou Borise Kaufmana. Víc režisér Sidney Lumet k natočení strhujícího dramatu skutečně nepotřeboval. Divadelní charakter dokázali tvůrci využít plně ve svůj prospěch, pečlivě budovaná klaustrofobní atmosféra zdůrazňuje důležitost celé situace a na okamžik vás nenechá v klidu. Celá realizace údajně zabrala pouhých 20 dní a navíc šlo o Lumetův debut na poli celovečerního filmu! Což je naprosto fascinující skutečnost, která – opovažuji se tvrdit – s každým novým rokem nabývá vyšší hodnoty. Bonusem pro českého diváka pak může být herecká účast Jiřího (George) Voskovce, který ztvárnil rozvážného porotce číslo 11. 95% Zajímavé komentáře: Gemini, Isherwood, tron, Knuckless (05.04.2007)

Nic inteligentnějšího a napínavějšího jsem snad neviděl. Nikdy bych si nepomyslel, že mne tak mile překvapí snímek z prostředí, ke kterému nemám sebemenší zalíbení, a se kterým mi ve spojitosti s filmovou kulturou přichází na mysl slůvko "kýč": z justiční budovy/místnosti pro verdikt porotců. Režiséru Lumetovi gratuluji k jednomu z nejgeniálnějších děl světové filmografie. Na adresu všech zůčastněných herců se pak sluší říci, že každý z nich ze sebe dostal maximum a já si ani na okamžik nedovolil pochybovat o tom, že by se kterýkoliv z nich do role plně nevžil. Bylo to tak intenzivní, až jsem si připadal jako třináctý: mlčenlivý pozorovatel. (06.09.2009)

Já si připadala, že tam sedím s nimi a rozhoduji o vině či nevinně obžalovaného, natolik mě to vtáhlo do té místnosti a to se mi jen tak nestává. Po tolika letech stále dokonalé konverzační a herecké drama . A co víc, zjistila jsem, jak jsem lehce zmanipulovatelná osoba. Stačilo mně jen malinko nahlodat nějakou teorií a už jsem se přikláněla k nevinně. Dokonalé! Filmová výzva 2016 (26.05.2016)