Život je krásný

Robert Benigni je podstatně lepší režisér než-li herec. Zatímco z pozice režiséra se mu podařilo snímku vtisknout velmi pozitivní a "lidskou" náladu, tak z pozice herce selhává a to tak, že je sice jediným, ale zato pořádným záporem filmu. Jeho Guido má být sympaticky upovídaný optimistický snílek, ale ve výsledku je zabití hodný kecálista, který mele a mele a mele. Vše ostatní se vydařilo na výbornou od scénáře, přes technickou stránku až po herce ve vedlejších rolích... a mele a mele. (30.01.2007)

První film, který jsem s Benignim viděl a potom už jsem se sním jen vozil s kopce. Příběh, který je tak šíleně smutný, ale přesto se musíte smát. Takového člověk bych chtěl poznat. Člověk, pro kterýho žádná situace není trapná, nevyřešitelná. Vše bere s humorem i když jde vážně o život. První polovinu filmu se jen čllověk směje situační komedii s prvky romantiky, ale potom když jsou odvedeni do koncetračního tábora, je zde drama, ale i zde je plno scének, kterých se musí člověk smát. A vezme te si z tohoto filmu jediné poučení, které dokážu vyjádřit třemi slovy: ŽIVOT JE KRÁSNÝ. Pro italy: La Vita è bella. (12.06.2004)

Roberto Remigio Benigni natočil v roku 1997 film "Život je krásny". Je to príbeh o židovi, ktorý je schopný predstierať veselú náladu a radosť aj v koncentračnom tábore, aby tak ochránil od neutešenej reality svojho päť ročného syna. Na jednej strane je to zaujímavý námet a celkom podarená filmárčina, no na strane druhej je to len hlúposť, ktorá lacným spôsobom citovo vydiera diváka. Za viac ako tri hviezdičky to nestojí. Avšak obrezaným členom americkej akadémie filmového umenia sa to tak velice páčilo, že tomu udelili troch Oscarov. *** (13.11.2017)

Život je krásný, aneb příběh o jednom zamilovaném číšníkovi, který umí rozdávat radost, lásku a optimismus i ve chvílích, kdy jemu samotnému hoří půda pod nohama. Lidi co si pořád na všechno neustále stěžují bych na tuhle záležitost nahnal do kina a donutil je se podívat. V druhé půli se mě několikrát do očí draly slzy. 90% (04.09.2023)

Tak, tak, člověk si musí udělat život krásným a držet si co nejvíc na distanc ty, co se mu jej pokoušejí zkazit a to i když jsou podmínky pro výše uvedené prakticky nemyslitelné.. Některé vzdechy o naprosté nereálnosti spojuji s nedostatkem elementární fantazie, neboť příběh vyprávěný z pohledu malého Giosuého ji evidentně vyžadoval. Stejně jako vzpomínka v podobě nádoby plné lásky i zla, která se roztříštila v paměti na tisíc kousku, aby byla následně lepidlem dětské naivity, nezkaženosti a pohádkových příběhů znovu slepena dohromady. Benigni jako režisér nezištně srdcervoucí, lidský a místy i ohromně vtipný a i když si jako herec nálepku "Mlčenlivej Bob" asi nikdy nevyslouží, tady mi jeho pavlačová kadence mluvy zapadla do rámce vyprávění. Scéna "překladu" táborových pravidel nezapomenutelná - jako z Černé zmije.. (23.11.2011)