Bolest a sláva

Almodóvar takový, jakého ho miluju. Tentokrát s odvážnou pozvánkou do jeho vlastního nitra. Extravagantní barevnost je již tradičně dominantním elementem a skutečnou pastvou pro oči. Pozvolné tempo jeho životního bilancování nechává dostatečný prostor pestré paletě emocí a hvězdné duo Banderas & Cruz dokazuje, proč patří mezi hereckou elitu. Co dodat, pro mě je to ve své upřímné jednoduchosti a s dokonalou estetickou scénografií naprosto strhující film. (19.11.2019)

Almodóvara jsem měla vždycky moc ráda a ani tentokrát mě nezklamal. Bolest a sláva je zvláštní film. Moc se mi líbili scény z dětství, kterému mu mohl být věnovaný větší prostor. Na druhou stranu jsem měla problém se současností, kde mě zaujala jenom scéna z divadla. Antonio je skvělý herec, ale jeho postava mi moc nepřirostla k srdci...4,5 * (27.02.2020)

Obávám se, že tentokrát do toho Pedro dal příliš mnoho sebe. Děj v jeho mládí se mi líbil moc (skvělá Penélope), v současnosti lze maximálně vyzdvihnout herecký výkon Antonio Banderase (film jsme viděli v sobotu večer v Brně v den, kdy byly vyhlášeny výsledky v Cannes), jinak je to ale dějuprosté, předvídatelné a poněkud se opakující. Alespoň já jsem v tom cítil návrat k Pedrovým snímkům konce osmdesátých let, samé buzny, drogy, Madrid. I když jsem moc chtěl, nebavilo mě to dost. (26.05.2019)

Almodóvara jsem míval rád,ale v posledních letech sem jeho tvorbu přestal sledovat a Pain & Glory je důkazem,že jsem o nic nepřišel.Jakkoliv by se tenhle kus dal brát jako hodně autobiografický a chápu ho tak,že se Pedro potřeboval prostřednictvím něj svěřit svým divákům,mě osobně nepřinesl vůbec nic.Vzpomínková část na dětství je sice fajn,ale to je bohužel všechno.Nemluvě o tom,že skoro dvě hodiny jsou prostě moc...40% (16.04.2020)

Bolest a sláva je především o usmíření se s vlastním životem. Pedro Almodóvar ve stáří, tak jako mnoho jiných filmových a nefilmových tvůrců, bilancuje zkušenosti a porovnává pocity. Zůstává pravověrný vlastní vyzkoušené stylizaci, unaveně se rozhlíží po poezii, s omezenějším tělesným pohybem načrtává kontury identifikace formujících okamžiků života. Hledá se odpuštění, nabízí se usmíření, pokouší se uchopit mihotavé pocity niterného štěstí. Mluví se o tvůrčí a životní krizi, ale právě tato úzkost je katalyzátorem soustředění při hledání zásadních otázek, porovnávání stavů očekávání a zklamání s běžnou skutečností. Nevyhýbá se ani tělesné bolesti stáří, uvědomuje si závislosti a zhoubný nádor pocitu osamělosti a zbytečnosti. Hlavním prostředníkem k životnímu balancování je Salvador Mallo (zajímavý Antonio Banderas, ve filmovém odraze dětství příjemný Asier Flores), filmový režisér v bolestech pokročilého věku. Prázdnota vnější i vnitřní je výchozím bodem do hluboké cesty sebezpytování, blížící se vůně Thanata, záchvat lehkého panického strachu, a nalezení smíření i tolik spásné inspirace. Důležitou postavou k cestě usmíření je Alberto Crespo (zajímavý Asier Etxeandia), filmový herec s pocitem ublížení. Smíření přichází přes komplexní katarzi osobní identifikace v základech vášně a vlastního určení. Hlavní ženskou postavou je zde Jacinta Mallo (příjemná Julieta Serrano, ve filmovém odrazu dětství pozoruhodná Penélope Cruz), Salvadorova maminka. Láska, očekávání, potřeba uznání, nejchoulostivější záležitost vlastního usmíření. K výraznějším postavám patří také Mercedes (příjemná Nora Navas), Salvadorova asistentka. Praktická pomocnice k uvyknutí tělesných neduhů stáří. Z dalších rolí: bývalá láska s bolestí a tvůrčí seberealizací Federico Delgado (Leonardo Sbaraglia), mladý a statný zedník a talentovaný naivní malíř, překonávající negramotnost, Eduardo (César Vicente), filmový odraz režisérova otce v dětství Venancio Mallo (Raúl Arévalo), či závažné choroby stáří ošetřující lékař Dr. A. Galindo (Pedro Casablanc). Bolest a sláva je v mnohém důležitější pro svého autora, neboť potřebuje tvorbu jako životodárný pohon ke smysluplnému prožívání života. Poezie je to, co ve větším množství schází k příjemnějšímu prožitku životních krás. Můžeme obdivovat, přesto je Pedro i pro svůj styl unavený věkem. (14.04.2020)