Čas probuzení

To je přesně ten druh filmů, na které jsem alergický. Dvě hodiny ztráty času a citová dojička. Baví vás tyto filmy? No prosím, ale mě s nimi neobtěžujte. Režisérka skončila u druhořadých seriálů. Píše se rok 2011. V kurzu jsou jiní herci než Williams s De Nirem. Jinak film měl ubíjející tempo, zastaralou režii, otřesnou rozplizlou kameru, šumící zvuk, vybledlé barvy a celkově ani nevím, o čem byl. 0% (26.10.2011)

Drama, dojímavé a poetické, tragické a úsměvné, přátelské a skutečné. Víte, tenhle film mě prostě dojme pokaždé, kdy se na něj podívám. Osudovost, předurčení, nemožnost se vymanit, ať už uděláte cokoliv, tyto věci se mnoha lidí včetně mě dotýkají více, než bychom si byli ochotni přiznat a mě osobně to někdy dosti vadí. Robin Williams by si zasloužil za tuhle roli Oskara. Je to jedna z jeho nejdramatičtějších rolí, ale zároveň nejpřátelštějších a nejrealističtějších. Doktor Sayer je svou láskou k lidem, přesto osamělostí a jistou odtažitostí tak strašně sympatický, že by si ho prostě člověk musel oblíbit. Robert DeNiro je dobrý, jen v jeho případě nedokážu říct, jestli je to jeho hraním, či jen tím, že ty trhavé pohyby v křeči zrychlili o jednu třetinu. Je škoda, že Probuzení pokaždé uvádějí tak pozdě v noci, jako by chtěli dostát jeho názvu a zastihnout diváky za čerstva. Ale když jde člověk spát v pět ráno, moc se nevyspí, jenže nepodívat se na tento skvost, to přece nejde. Tato nemoc je neléčitelná i dnes, i když jsem někde četl, že by to snad nemělo už moc dlouho trvat. Dnes se ale experimentuje s jinými způsoby léčby. Zatímco doktor Sayer používal chemické látky, které nahradily a opravily vypálená chemická spojení v mozku, novější výzkum míří k biologickým způsobům a sice vstříknutím kmenových nervových buněk prasat do lidského mozku. V jednom dokumentu jsem viděl, že mají opravdu dobré výsledky, přestože to zatím funguje u lidí, kterým mozky vypálily pouze nekvalitní léky. U těch, jimž to způsobily nemoci, ať už Alzheimer (úbytek neuronů a návazně acetylcholinu v mozku potřebného pro přenos nervových vzruchů) či Parkinson (poškození mozkových center vyrábějících dopamin, který přenáší nervové vzruchy), to nefunguje trvale, protože ty nemoci postupně zničí i nově vstříknuté kmenové buňky. Nemyslete si, nedělám chytrýho, prostě jsem si o tom něco zjistil, protože mě to zajímalo. (27.12.2005)

Krásný film ten Čas probuzení. Robin Williams a Robert De Niro předvádí naprosto úžasné výkony, které film okamžitě povyšují do úplně jiných vrstev, přičemž samotný film není ani v jedné minutě zlý, ba naopak. Laskavá postava Robina Williamse mi do hlavy trkla zjištění, že takových postav v současném americkém filmu člověk moc neuvidí. Spíš naopak. Zvláštní, jak jsou v dnešní době filmy tak zlé a depresivní, a přitom stačí tak málo, jako je tomu právě v tomto filmu. Sympatické je i to, že za kamerou stál Miroslav Ondříček, který našemu národu v USA dělal lví službu. Po všech stránkách opravdu moc pěkný film. (24.02.2013)

Velmi citlivě natočený film o člověku, kterého lékaři ,,vzbudili" po třiceti letech díky droze L-DOPA. Herecké koncerty Robina Williamse a hlavně Roberta De Nira, který geniálně ztvárnil hlavního pacienta a jen mě utvrdil v tom, že zvládne spolehlivě zahrát kohokoliv. Vrchol v tvorbě Pennyho Marshalla, který už asi nikdy nepřekoná. (01.12.2007)

Keby mi niekto pred časom povedal, že môj obľúbenec Robert De Niro dokáže vo svojom hereckom repertoári presedlať z fajnového gangsterského chlapíka na kompletne postihnutého človeka žijúceho zo dňa na deň svojím vlastným vnútorným životom, ktorý je pre nás, bežných ľudí, nepochopiteľný.... asi by som mu neverila. O to krajšie bolo moje prekvapenie, keď ma De Niro zovrel svojím maximálnym ponorením sa do svojej úlohy. Ale tu ide o viac, o tú neskutočnú životnú energiu a chuť vymamiť sa z večného ležania na posteli, o túžbu vyjsť na ulicu a vdýchnuť čerstvý vzduch a robiť úplne obyčajné činnosti, ktorým my v každodennej rutinnej nude nepripisujeme žiadnu dôležitosť. Aké úžasné by mohlo byť pre týchto ľudí, keby mohli prežiť jeden z našich ,,nezáživných" dní. Vynikajúca citlivá réžia, skvelý Robin Williams a v neposlednom rade perfektný De Niro. Nenápadné objatie v jedálni, ktoré dokázalo láskou blízkej osoby zmierniť jeho ťažký telesný záchvat, považujem za najviac emocionálnu a dojímavú scénu, ktorou ma De Niro úplne odrovnal. (25.04.2011)