Bloudění orientačního běžce

Ač normálně mlčenlivý, dnes mám nějakou sdílnou náladu, tak to holt odnese nešťastný, nic netušící čtenář komentářů. Takže za 1. Film ukazuje vyspělost čs. výpočetní techniky a programátorů, kteří na IQ 151 dokázali upravit ve fotošopu Suchánkovu výšku o dobré tři metry. 2. Vzhledem k tomu, že jsem celkem malej, můžu si s klidem dělat šoufky z vysokejch lidí. Takže fakt nechápu, jak Bidlo mohl kdekoli bloudit, popř.se topit, stačilo, když si stoupnul na špičky. 3. Film ukazuje nejen vyspělost nejen čs. programátorů, viz bod jedna, ale i východoněmeckého automobilového průmyslu, páč dnes by se Bidlo s Chýlkovou měli problém nacpat i do autobusu, zatímco tehdá se v pohodě složili do trabanta, a to v něm ještě zbylo místo tak na dvě tři mouchy. 4. Tleskám režisérovi, jak báječně se mu podařilo sladit hlavní prostředí lesa s výkonem všech zúčastněných (tj. prkenným výkonem, to je vysvětlení pro ty, co jim to prkenně myslí), ovšem škoda, že herci nedokázali přepnout, když se z lesa přesunuli do škol, do vlaku a domů. 5. Škoda, že se i dnes mládež nevěnuje hromadně nějakým podobným lesním aktivitám, jako je orientační běh. Protože teď my, co chodíme do lesa pozorovat mravence a jinou havěť, musíme dávat velkej pozor na klíšťata, zatímco tehdá nám je lítající mládežníci spolehlivě vysbírali. 6. Výtečnost filmu podtrhuje i kvalitní muzika, co tam zazněla, zkrátka šlágr za šlágrem. Dalibor Janda, Nagy, Michal David, Gottův diamant. Přesto my, hudební fanšmejkři, se cítíme kapku nespokojeně, co Rezek, to je jako vosk?! 7. Rybáři lověj ryby na háček, CIA agenty na černý brejle a tvrďáckej výraz, a čs. požárníci kluky na lesklý odznáčky. Mimochodem, proč se píše "odznáčky", a né "oznáčky"? Odznakem se přece člověk označuje, že někam patří, a né odznačuje, že někam nepatří! Jungmanne Jungmanne, tohle jsi fakt nevychytal! 8. Už vím, proč jsem furt tak chudej, to proto, že zmlsaně jím zdravá jablka místo nahnilých! 9. Film oplývá fakt vtipnými hláškami - "mámo, nenech ho cvičit, narostou mu svaly a bude si myslet, že je nejchytřejší!" atd. (17.07.2016)

Jo tyhle orieňtáky známe, to jsou svinstva první kategorie. Já na rozdíl tady od Radka nebloudil, to by mě mohli milovat abych pobíhal někde po lese jenom z mapou a buzulou, by se taky mohlo stát že bych skončil někde v Maďarsku. Jsem si vždycky lehnul do borůvčí papal borůvky a čekal až mě začnou táborový vedoucí hledat, pak jsem rozkřáp o pařez buzolu nasadil výraz umírajícího buvola a šel vstříc volajícím hlasům s tím, že jsem upad na buzulu a já se dezorientoval, ale Radek to pojímal úplně opačně. Vůbec mě fascinovalo jak si lůsr jako on dělal nárok na největší kočku ze třídy. Stejně balit holku na dvě popadaný jabka :-) Zkuste to dneska chlapci a holky vám ty jabka narvou do prdele dřív než se stačíte citově vyjádřit. Nevěřím tomu, že Radek a jeho otec jsou herci, přišli mě jako realnej syn a táta, navíc teda značně obroušený i když hláškování jim šlo na jedničku, hlavně Ráďa trousil perlu za perlou. Jinak to mám s tímhle filmem na chlup stejně jako kolega dobytek. (17.01.2011)

Autentický vhled do života mládeže na konci ZŠ. Bloudění orientačního běžce mělo původně splnit jen požadavek na další spartakiádní film, ale režie se ujal bývalý mistr republiky v pětiboji Matula. Bylo tedy možné přistoupit ke sportovní látce citlivěji, ale to by scenář musel napsat někdo zkušenější, než Sovják, v té době přešlapující pouze jako autor některých bakalářských povídek. Téma hledajícího se nezralého jednotlivce by mohlo i v této době zaujmout, ale chyběla opora lépe vedených profesionálních herců, aby vynikla syrová autenticita dětských výkonů. A konec konců radost z vítězství nad vlastním osudem. Co věta, to heslo z plakátu. A nic s tím neudělala ani Chýlková nebo Březinová, natož Rous s Pyškem. (28.02.2021)

Tenhle film jsem viděl před více než dvaceti lety a tenkrát se mi opravdu hodně líbil. V těch třinácti letech pro měl byl, podobně jako podobně laděný film se symptomatickým názvem "Outsider", velmi důležitý, neboť jsem tehdy v mnoha situacích prožíval outsiderství velmi podobné... Po dnešním shlédnutí tohoto filmu cítím mírné rozpaky, neboť už úvodní píseň v podání tehdejší superstar, několikanásobného zlatého slavíka a miláčka dětí - Dalibora Jandy, nás neúprosně vtahuje do sychravé atmosféry reálného socialismu, přičemž tuhle podivnou, mimořádně pitomou dobu neopustíme po celých 78 minut filmu. Příběh sám je nesmírně schématický a plný neuvěřitelných klišé. Také herectví všech zúčastněných je neskutečně mátožné a ochotnické. Snaha vytvořit "výchovný film", "předávající dnešnímu mladému, často pasivitou dospělých zmatenému a demotivovanému člověku důležité základní pozitivní hodnoty " (to necituji, ale takhle nějak to bylo tehdy určitě zformulováno), kouká z příběhu jako sláma z bot. Přesto nehodlám tento "filmový opus" jen tak bez milosti popravit. Jistě v tom bude i kus nostalgie, protože na mě tenhle výchovný film rozhodně zafungoval a skutečně mě motivoval, ale ne jen ta... Především disponuje až překvapivě kvalitní a vynalézavou kamerou, dále je místy poměrně vtipná (občas pravda není úplně jasné, byl-li to záměr, nebo jen "kouzlo nechtěného"), v neposlední řadě je i až nečekaně věrným dokumentem tehdejšího období, včetně takových detailů, jako je dobové vybavení bytů, tehdejší oblečení, podivná, dobově příznačná společenská apatie a uzavírání se do sebe, či trefná reflexe názorů a postojů tehdejších teenagerů. Přitom se zdá, že ten zdánlivě nezúčastněný pohled tvůrců na jejich tehdejší současnost, v sobě skrývá určitý osten nepřiznané společenské kritiky, která sice vyznívá spíše v tepání jednotlivých zlořádů, ale může být pochopena i jako kritika samotného systému... Celkový dojem: 55% PS: Pokud ti mladší netuší, co že to byla ta Spartakiáda, tak tady to jasně a zřetelně pochopí ;o) PPS: Orientační běh je vážně moc fajn sport! (07.03.2009)

Vhled do života dospívajícího teenagera, outsidera, který se pro svou nadměrnou výšku a tělesnou ochablost stává vděčným terčem nevybíravých posměšků, postihuje nejen všechna dobová stigmata, ale především niterný boj člověka, hledajícího své místo v životě. Je to film o dospívání, prvních láskách, velkých zklamáních a malých vítězstvích, o překonávání sebe sama, o tom, že sport není jen o rekordech, ale také o fair play. Představitelé dětských rolí, včetně Touškova Radka, jsou zcela autentičtí, takoví, že jim divák věří každé slovo, každý pohyb před kamerou... Film by si býval zasloužil poněkud dynamičtější tempo, zejména v exteriérech, které si o to přímo říkají. A ano, na povrchu ulpívají i mnohé neduhy té doby, především spartakiáda a její propagandistický význam či závěrečný song v podání chraplavého "hurikána". Navzdory tomu si Radkův příběh o vytrvalosti a touze ukázat sobě i světu, že i se strachem se lze vítězně vypořádat uchoval určitý nadčasový impuls. Těch, kteří nepatří k favoritům ve sportu i v kolektivu je totiž pořád dost. (27.02.2021)