Klec

Všichni mluvíme o Kryštofu Hádkovi jako o tom "mladém Hádkovi", on už ale dávno není ten vyjukaný mladíček z "Tmavomodrého světa". Herecky podle mého názoru dávno předčil svého staršího bratra, což dokázal jak v bezvadných "Kobrách a užovkách", tak i teď v novém televizním filmu Jiřího Stracha. Stracha si většina lidí spojuje hlavně s pohádkami, ale v non-fikčních žánrech je možná ještě lepší. Spolu se svým dvorním scenáristou naservíroval divákům velmi zajímavé podání notoricky známé zápletky - mladík se vydává za vzdáleného příbuzného, vloudí se do přízně bezmocné stařenky a má v plánu ji okrást. Tahle stařenka (Bohdalová na svůj věk pořád válí) ale není tak úplně bezmocná, a tak do poslední chvíle čekáte, jak se napínavé drama vyvine. Bylo mi z toho až špatně, zvlášť když jsem si představovala svou babičku... (25.05.2019)

Skvěle obsazeno. Obávám se ale, že po tomhle bude Kryštof Hádek zařazen do rolí psychopatů a jinak vyšinutých jedinců, protože proto má velké předpoklady. Milá a sympatická tvář přece nemůže ukrývat takové zlo nebo ano? Dost výživný psychologický materiál. Před Jiřinou Bohdalovou musím smeknout, v jejím věku vzít takovou roli. Měla jsem z ní pocit, že ji nehraje,ale přímo prožívá. Mám o něco málo starší babičku, tak mi nebylo při sledování zrovna moc dobře po těle. (20.05.2019)

Hutné drama s perfetní zápletkou. Bohdalka sice hraje už hlavně pouze očima, ale Hádek byl perfektní i v tom, jak hrál herce. Jiří Strach si pěkně vyhrál s detaily, které nakonec hrály velkou roli (zámek). Přesto některé drobnosti mohly být řešeny lépe - páska přes ústa, pošťačka. Preiss se Švehlíkem v miniroličkách nevyužití. Navíc flashbacky spíše děj jen natahovaly a jednání útočníka jakoby spíše omlouvaly. Cynická pointa naopak velice potěšila. (19.05.2019)

Vynikající Bohdalová do dramatu nepustila ani stopu komediální rutiny. Její stará dáma odhalující postupně pravou tvář svého hosta je tichá, střídmá, zkázněná, scénářem odsouzená k bezmoci. Většinu prostředků včetně gesta vzpoury musí soustředit jen do výrazu tváře – ale umí to. A Kryštof Hádek, kterému bohatší postava navenek solidního mladíka bez morálních zábran umožňuje více proměn včetně lahůdky, již představuje dobrý herec v roli herce špatného, se dopracuje až k zosobnění krystalického zla. Jakmile se sami dva ocitnou v důmyslné kleci, odkud není úniku, nabývá válka nervů na síle. Když ona už ví, že jde o vetřelce, a on tuší, že ona ví, jejich riskantní hra podpořená úspornou hudbou Ondřeje Brzobohatého se blíží ukázkové klasice komorních thrillerů typu Čekej do tmy, kde proti zabijákovi stála slepá žena. Tedy tvaru, kdy režisér spolu s kamerou Martina Šece čerpá ze zdánlivého omezení prostoru dusné až hmatatelné napětí. Muž přidává na drsnosti, žena se také zatvrdí a dvě sehrané osobnosti na scéně plně stačí ke vzrušujícímu zážitku. Ovšem ryzí žánr asi znamená pro veřejnoprávní obrazovku málo. Potřebuje společenský přesah, přičemž varování před zneužíváním osamělosti seniorů založené na skutečném případu podává zbytečně okatě, a navíc zkoumá pozadí hrdinů, kde sklouzává až k banalitám. Vdova odkázaná jen na kávu s listonoškou a vděčná za každé slovo přijde o poslední svůj pevný bod ve vnějším světě po výměně faráře, avšak její oddané kostelní aktivity silně připomenou jinou postavu Bohdalové ve filmu Fany. A retrospektivní motivy ukazující útočníkovo rozpadlé rodinné zázemí i nynější existenční potíže zase mají kvůli schematickému ponoru do duše zločince blíž k jeho omluvě než psychologické motivaci: těší se zájmu tvůrců víc než oběť. V rozporu se zákony dramatu též příliš dlouho trvá, než se oba aktéři poprvé setkají, ale od té chvíle už křivka zaujetí stoupá. Pomáhá rovněž fakt, že nejde o fádní prototypy kriminálních zápletek, podvodníka ozvláštňuje marnivá touha po herecké dráze a nesporně vzdělaná bývajhlá učitelka nepatří k důvěřivým babičkám zvoucím do bytu prodavače předražených hrnců. Oba jsou tedy vyzbrojeni inteligencí, jenže souboj mozků zahnaných do kouta přerůstá nutně v měření fyzických sil, na televizní zvyklosti poměrně brutální – a je zřejmé, kdo potom získává výhodu. Ve finále dojde na nejdrtivější tečku, jakou si snad lze představit. Jeden detail, jediný pohyb – a výsledkem je tak čirá marnost nad marnost. (15.04.2020)

Přesně tyhle malé žánrovky mají šanci vytáhnout český film z toho marasmu, kde je. Byl jsem tam dvakrát dějově překvapenej, což se mi u českého filmu dlouho nestalo. Potěšila i Bohdalová u které mne prostě mrzí ta její karikatura, za kterou si dílem může sama, ale vinu nesou i hejteři, kteří to občas zahání hodně do krajnosti. Protože lepší herečku jsme tu možná neměli. 8/10 (18.11.2020)