Poslední aristokratka

„MARIE, JSI NAŠE POSLEDNÍ ARISTOKRATKA...“ /// Asi takhle. Nejsem nějakej zarytej fanda knižní předlohy. Nepřipadá mi ftipná tak, že bych se za bachor popadal. Ale úsměv vyloudila. Třeba chamtivej otec… Tady je to horší. By mě zajímalo, komu se takováhle prostoduchá filmařina může líbit. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knížku, kterou v roce 2012 napsal Evžen Boček, neznám. 2.) Zdědili jsme hrad. (A nemáme prachy). /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (08.09.2020)

Osu příběhu tvoří střet představ s realitou. Vejdělek z původní knihy vše realizoval přehledně, věcně, věrně, bez sebestředných ozdob. Ovšem zasazením děje do zimního času, jakkoli si tím ztížil natáčení, přidal Poslední aristokratce na příjemné, lehce neskutečné, bezmála pohádkové náladě. Po nádvoří pobíhá drůbež, do střechy zatéká, kastelán odhání turisty, z kuchařky táhne ořechovka a údržbář se místo práce oddává hypochondrii. Nejde o vyloženou taškařici, která co vteřinu vyrábí účelově smích pro smích, nicméně původní žerty Poslední aristokratky většinou zabírají i na plátně, zvláště tam, kde se mohou opřít o groteskní rekvizity v čele s výbavou někdejších Himmlerových komnat. Hlavní těžiště však zůstává v praktické každodennosti zdánlivě drobných trampot, nabývajících rozměrů bezmála osudových bitev o základní civilizační potřeby, teplo, světlo, telefon. Navzdory hvězdnému obsazení, ze kterého asi nejvíce sympatií sklidí lidová kuchařka Elišky Balzerové, nelze mluvit o vyložených hereckých sólistech, spíše o společné nevtíravosti. K ní Vejdělek přidává trošku své speciality, něžně tesklivé melancholie, a svůj díl dostanou i milovníci romantických komedií. Znalci Bočkovy série mohou tvrdit, že knihám se film nevyrovná, pravda také je, že spisovný jazyk zní z plátna občas nepřirozeně a že Vejdělek tentokrát látce spíše slouží, než aby ji po svém obohacoval. Nicméně v době, kdy na českých komediích člověka místo radosti jímá stud, reprezentuje Poslední aristokratka vkusnou, uměřenou, v dobrém slova smyslu většinovou zábavu, jejímž hájemstvím se stane obrazovka. (20.04.2020)

"Ořechovka je na všechno. Na záda, na klouby, šlachy. Je to afrodisiakum i antikoncepce. Má blahodárný účinky." "Jak to může být zároveň afrodisiakum i antikoncepce?" 'Jó holka, to už je věc dávkování." ____ Velkoměšťácký podpantofláctví vs. vesnická aristokracie - ve filmu. Prostě a jednoduše: klasicky neškodný standard od Vejdělka, jehož jedinou devizou jsou emigrantský fórky - čímž buď vzniká velice ambivalentní trapárna, anebo lehce zábavná čurina zesměšňující oligarchy. Naše moravskobudějovická rodačka - přesně tak, paní Balzerová bydlela u nás v ulici hned vedle ve vchodě - si kupodivu celý snímek krade pro sebe. Dílčí melodie mi budou karcinogenně znít v palici ještě dlouho.... VERDIKT: český koblihy s domácí marmeládou (dženkujem za zcela legitimní gebír vytáhnutý z retychu, milá EU! :) > americký donuty! Čejdnž ma májnd. (03.08.2020)

Obávám se, že dokud si bude Jiří Vejdělek sám psát scénáře, dobrou komedii už asi nenatočí. Poslední aristokratka je pouze jeho další křečovitý pokus o legraci, víc nic. Výborná kniha přišla cestou na plátno o největší trumf, tedy o vypravěčku Marii a spoustu toho krásného slovního humoru, děj mnohdy vůbec nedává smysl a jindy dobří herci tu hrají prostě příšerně, protože se to po nich takhle zřejmě chtělo, a všechny je suverénně trumfuje mladičká Yvona Stolařová, a to se snad ani nesnaží. Pokud jsem se zasmál, byla to vždy zásluha Pavla Lišky - ne jeho zbytečné postavy, ale opravdu jeho, herce Pavla Lišky, který humoru rozumí očividně lépe než Jiří Vejdělek. (14.11.2019)

Úsměvná filmová jednohubka, která má tři přednosti. Tou první je příjemné herecké obsazení, Martin Pechlát s Pavlem Liškou mě bavili + paní Eliška byla opět úžasná. Tou druhou je krásné snoubení kamery s exteriéry/interiéry, panu Smutnému by se mělo oficiálně zakázat stárnout a roky začít od teď odečítat. Třetím plusem je pro mě hudba, velmi dobře zvolená, hezké pohlazení pro má ouška. Takže u mě dobrý. (06.11.2019)