Where to Invade Next

Cause we have problems that no army solve... Zaměstnanci cestovních kanceláří vědí, že kouzlo zahraničních cest spočívá na skutečnosti, a nechytejte mě prosím za číslo ani za slovo, z 10ti procent; zbytek je iluze. Zatímco v cestovních kancelářích o tom pomlčí, Michael Moore, dokumentarista s pověstí manipulátora na jedné straně, filmaře s názorem na druhé, se k filosofii filmu explicitně hlásí: I am supposed to pick up the flowers, not the weed. Jeho turné po zemích, kde se nejspíš najde leccos, co nefunguje tak dobře jako ve Spojených státech (třeba dovednost příslušníků pořádkových sil cílit do černého :-)) může otevřít oči zalepené mizerným vzdělávacím systémem a mediální vymývárnou nejen Emeričanům, ale i nejednomu středoevropanovi. Alespoň já věděl o finském vzdělávacím systému hovnajs a nyní mám alespoň důvod si ověřit, v čem všem mi Moore lhal. Zábavné nejen v okamžicích, kdy se Italové diví, že všude ve světě nemají zaměstnanci 6 týdnů dovolené, které lze převádět z roku na rok. (29.05.2017)

Michael Moore mě zase jednou úspěšně dostal tím, jak se skvěle diví některým skutečnostem, které se nám zdají naprosto normální. Anebo minimálně v jiných zemích jsou celkem normální. I my můžeme koukat, co někde mají jako standard. Je hezké, jak Moore nekritizuje přímo, ale stejně je ta jeho kritika více než patrná. (17.10.2016)

"Celý svět má placenou mateřskou dovolenou, kromě dvou zemí, které jsou tak chudé, že si to nemohou dovolit. Papua Nová Guinea a USA." Já chci žít svůj americký sen, ale rozhodně ne v USA, nýbrž na své rodné hroudě. Česká republika je prostě skvělá. Před Moorovou invazí se totiž ubránila tím, že evidentně nemá nic, co by USA chtěly. Bůh žehnej našim politikům za to, že všechno nechali prozíravě rozkrást a tím zabránili našemu napadení. Mně se ten dokument ze začátku hrozně líbil, protože v Itálii, Francii i Finsku předvedl Moore nejúžasnější udivené grimasy. Bylo se totiž nad čím podivovat, ale jakmile jsem zjistil, že se mu líbí černý Němec, vychvaluje hotely pro vrahy a doporučuje do vedení všech bank ženy, tak jsem pocítil mírné zklamání. Taky zábavnost si najednou odskočila odpočinout do Tuniska a vrátila se až s tradičně trefným závěrečným poučením. (24.02.2017)

Že s někým sdílím ve velké míře společné názory neznamená, že si nemůžu myslet, že dotyčný je kokot. Celý koncept Moorovy cesty do Evropy, která je líčena jako rajská zahrada, kde řeky jsou z želé, hory z čokolády a mráčky ze šlehačky do které utekl z jakéhosi Mordoru na západě tlusťoch s americkou vlajkou lze ještě unést. Ačkoli jeho počáteční umytí rukou s tím, že bude záměrně ukazovat jen to dobré může fungovat pouze pokud vyloženě chcete, aby se vám film líbil, protože s tímto argumentem mohou operovat libovolné Televizní noviny. Hůře se snáší samotný proces, kdy polomobilní mastodont v buranské kšiltovce chodí od člověka k člověku a vede ho vágními, povrchními otázkami tam, kam jej potřebuje. Jakmile se dočká chtěné věty, neváhá jí dvakrát, třikrát zopakovat (což film prodlužuje minimálně o 15 minut), pokud se k tomu dotyčný přímo nemá, tak mu skáče do řeči tak dlouho, dokud to v zásadě neřekne za něj. Navíc se jedná o formálně nejodfláknutější dokument režiséra. Proslulé Moorovské montáže téměř chybějí a celé je to spíše jak video z dovolené, což se obávám, že tak nějak celá akce trochu byla. (27.04.2016)

Fakty a propaganda si vo filme podali ruku vo vzácne vyrovnanom pomere. Nechcem tu riešiť všetky detaily, len pár postrehov. 1. Moore pracuje veľmi kvalitne s emóciami a po tejto stránke sa jeho film vyrovná hociktorému hollywoodskemu dojáku. 2. Priemerný Američan nadobudne po projekcii skalopevný dojem, že Moore a s ním celá Európa, je komunizmom predchnutá. Jednoducho preto, že idey, ktoré chce Moore importovať do USA sú tam pokladané už dobrých 60 rokov za "červené" - neakceptovateľné. 3. Tvrdenie, že "kliniky reprodukčného zdravia" sú jedným z motorov ženskej emancipácie, otriaslo aj mnou, dekadentným Európanom. (16.06.2016)