Proměny nože

Dana je vlastně takovou starší sestrou postav ze spousty devadesátkových (a pozdějších) filmů, ztracenců ve svém životě, kteří sní o tom, že jednou - až odejdou z místa, které je ničí - budou doopravdy žít. Na rozdíl od mnoha podobných hrdinů, Dana dostala vysněnou možnost, stačilo se jí jen chytit. Faktem ale je, že děj resp. příběh, tady není zásadní. Taky další z filmů, který těží z baletních začátků Heleny Růžičkové. A zajímalo by mě, kdo a proč vymyslel právě tento název. Žádný nůž se filmem, ani slovně, nemihne. (07.07.2021)

ŘIKAJ ŽE JSEM PODOBNÁ...JANŽUROVÝ? Patřím do mladší generace, ale tento film je pro mě další důkaz, že šedesatá léta se projevovala i v Československu. Zde například ve jmenování různých domacích i zahraničních hvězd běžně v dialozích, včetně zminěné podoby na Ivu Janžurovou u hlavní postavy zahrané Ivou Janžurou (:D), která je herecky opět parádně autentická . Také jsou všudypřítomné (občas až rušivě a nadbytečně) tehdy populární  songy od Karla Svobody.  Dalším zajímavým a zároveň sporným motivem  jsou snové sekvence, kdy si hlavní hrdinka představuje ostatní postavy, jak v nedalekých jeskyních tančí. Tyto sekvence popravdě překvapí (ufff, do Růžičkové bych tanec na Lady Carneval opravdu netipoval ) a jsou snovosti i zaujmou, ale jejich zařazení je trochu diskutabilní. Nejen v tomto motivu jde ale poznat, že se zde snoubí nálada doznívajícího šedesátkového uvolnění ve jmenu Prážského jara s atmosférou po srpnu 1968, kdy jako by se vše vracelo do starých nudných stereotypních kolejí. Já jsem příslušník mladé generace. Ale i  sama Iva Janžurova zmínila, že byli během natáčeni všichni rozjařeně zklamáni a odhodlani vzpírat se osudu. Je to na tom vidět. Hlavní hrdinka Dana by se ostatně asi  taky chtěla vzpírat osudu. Minimálně  vypadnout ze zapadlého motorestu a dostat se na prestižnější místo. Jenže proto tak nějak nic nedělá a její život se tak nějak táhne odnikud a nikam v šedi doby. No, nemohl jsem se ubránit pocitu, že navzdory motivaci tvůrců je na tom  (i když pravděpodobně záměrně) podobně i tento tento film.  Jako exkurs do své doby je bezpochyby zajímavý a za televizních reprízu po dlouhých letech to stálo. Však i já jsem našel řadu zajímavých aspektů. Natáčení muselo být zajímavé nejen pro Ivu Janžurovou , takže se nedivím, že s odstupem času označila snímek  za její  nejoblíbenější ze svojí kariéry.  Jak už ale bylo zmíněno nade mnou je trošku škoda, že stejné pozornosti jako vyobrazení doby nebylo věnováno většímu napětí v příběhu. A tak se mi ospalý děj i trochu ospale  sledoval.  I proto tedy to hodnocení bez čtrvté hvězdy. (29.05.2021)

První co mne přímo udeřilo do očí byl ten "hotel" s motorestem. Za komunistů byla úroveň těchto zařízení fakt strašná. Další věc, které mne zaujala byly ty fantazie Ivy Janžurové, například ten tanec v jeskyni, který předváděla Růžičková, to byl zážitek a Hanzlík taky stál za to. Vynikající herecké výkony, dal bych i pět hvězdiček, ale vadilo mi, že ta servírka, v podání Ivy Janžurové, nebyla schopná se vymanit z toho marasmu ve kterém se ocitla a utéct pryč, spíš to vypadalo, že je s tím smířená. (26.05.2021)

V tomto zapadlém „ženském“ snímku první dámy československého televizního filmu Evy Sadkové výrazně cítit nejen silný vliv nové filmové vlny, ale i společenskou atmosféru v Československu roku 1969. Pohasínající naděje, pocity zklamání a stereotypní dny v prošedivlém prostředí zapadlého motorestu tvoří přímo symbolickou kulisu v životě hlavní (ne)hrdinky, jenž plyne po celý film tak trochu odnikud nikam. Jako příběh mě to úplně nezasáhlo tolik, jak bych dle obsahu očekával, Sadková se totiž víc soustředí na autentické zachycení atmosféry doby, než na výraznější vybudování napětí či depresivnější atmosféry (tolik pěkných melodických písní Karla Svobody bylo v tom občas možná spíše rušivých). Naštěstí Sadková opatřila svůj film přesně takovou herečkou v hlavní roli, díky níž se stává každá scéna, či pomalu snad i každý záběr s ní nesmírně zajímavým. Není jí nikdo jiný, než Iva Janžurová, která v době, kdy před kamerou ztvárnila několik svých zásadních komediálních i dramatických rolí, neváhala tentokrát mistrovsky spojit v jedné postavě obě polohy, navíc s úplně civilním nádechem. Janžurové Dana mě velice bavila a povýšila pro mě zážitek z tohoto snímku na slušný nadprůměr. [70%] (28.05.2021)

Opět velebím ČT3!!! Já o tomhle televizním filmu neměl ani tušení a kdyby ho nezařadila do vysílání, o hodně bych přišel! Proměny nože jsou po všech stránkách brilantně odvedeným filmem. Hned úvodní scéna mě dostala. Iva Janžurová se v motorestovém pokoji obléká a staršího pána budí se slovy : "Zdeněčku vstávat, musím do práce", načež si bere antikoncepční pilulky a v rádiu vyhrává Marta Kubišová. Rok 1969. Cože? Tohle muselo zákonitě skončit v trezoru. Iva Janžurová je tady fakt kus, dokonce se nebojí odhalit. Její postava Dana, pracující jako servírka by ráda vypadla z tohoto zapadlého motorestu do Prahy, ale jaksi pro to nic nedělá, střídá chlapy jako ponožky, nebojí se jít ani do trojky! Když se na scéně objeví studentík Martin (Jaromír Hanzlík), zabouchne se do něj, jenže si myslí, že on chodí s jinou (božská Jaroslava Bartošová). Skončí to happyendem?...Fakt čumím, že Ota Hofman, který pracoval zejména pro dětské publikum napsal takový scénář vyloženě ze života a Eva Sadková že se nebála film v té době natočit. Janžurka byla herečka pár exeláns, což dokazuje v každém záběru! Moc se mě líbily snové sekvence Dany, kdy mluví o jeskyních, které jsou za rohem a představuje si vždy jednotlivé postavy, jak tam tancují. Úžasné! Škoda, že krasové jeskyně Oboříčko jsou jen smyšleným místem, rád bych se tam vypravil :). V dalších rolích zaujmou Helena Růžičková (manželka hospodského), Josef Koza (hospodský), Pavel Landovský (občasný milenec Dany) nebo Viktor Preiss (kamarád Martina). Dobrá scénka je, když Martin říká, že je Dana někomu podobná a ona na to odpoví - Janžurové? Haha, dost dobrý! Dokonce se tam zmiňuje i Felliniho film Osm a půl a herečka Sandra Milo, která má být zase podobná Stanislavě Bartošové (a opravdu jí podobná je!). Užíval jsem si každičký dialog!! Vymakanost scénáře Oty Hofmana je tak živočišná! Nápisy na zdech vypovídají mnohé o povaze Dany : "RADA : DANA DÁ RÁDA. DANA RÁDA MR.." Skutečně parádní snímek před nastupující normalizací. Tohle by už v sedmdesátých létech stoprocentně neprošlo. (22.05.2021)