Nashledanou, sbohem a amen (S11E16)

Závěr výtečného seriálu nebyl tolik, narozdíl od předchozích dílů, o humoru, ale loučení a sentimentu v něm obsaženém na mě bylo příliš mnoho. Díky Hawkeyho zhroucení (jednoho z mála zajímavých momentů ve scénáři) dostal hodně prostoru psychiatr Sydney a to rozhodně ne na škodu, pro mě si tím upevnil místo nejlepší vedlejší postavy celého seriálu. Velmi se mi líbila Winchestrova linie s hudebníky, škoda jejího smutného konce. Zakončení série se asi jinak udělat nedalo, ale padesáté loučení už jsem prostě nezvládl a tu hvězdičku jsem musel ubrat. (03.09.2008)

Ani po třetím shlédnutí nemůžu změnit názor, že jde o nejlepší červenou třešničku na tom nejúžasnějším zeleném dortu satiry, humoru, pravdy, tragédie i komedie - dort, který nezvládli udělat pejsek s kočičkou, zvládl vytvořit Larry Gelbart spolu s Alanem Aldou, jenž s veškerou možnou grácií zakončil seriál, který se snad nikdy sitkomem ani nestal. Převelice děkuji Alanu Aldovi, že nakonec nebyl schopen z filmu vystříhat půl hodiny materiálu, aby dostál původně naplánované délce, protože dle mě není ve dvěstěpadesátšestce ani jedna minuta zbytečná či navíc. Seriál MASH nikdy nebyl pouze o humoru, vždy měl něco víc, jak může potvrdit každý, kdo sledoval více jak jeden díl. Humor byl vždycky prostředek, nikoliv cíl, proto ta dojemná a melancholická atmosféra na konci jedenáctileté práce je více než na místě. Jedna z nejdojemnějších věcí ve filmu bylo sledovat, jak Čínané hrají Mozarta na pozadí probíhajicího příjmu raněných, a Winchestrův pohled, který se v průběhu seriálu stal velmi osobitým a svým způsobem velmi citlivým člověkem. ("Jsi taky hluchý?" ptá se otec Mulcahy Boha. ;"Vždyt víte, jaké jsou armády, kdy se jím snažíte sebrat jejich válku..." říká B.J. ; Víte, jak zní mír?-tichem. ) Blázinec, Hawkey, rozhlas, mír, tank, Sidney Freedman, oheň, stěhování, otec Mulcahy, B.J., Margaret a Charles, ... - všechno na svém místě i dlouhé závěrečné loučení, koneckonců Goodbye, Farewell and Amen! (05.09.2008)

Kdybych to měl srovnat s literaturou, tak bych seriál přirovnal k povídkám Raye Bradburyho. V nich byl neporazitelný, ale romány mu nikdy tak nešly. Film je příliš roztříštěný a některé scény jsou vyloženě odbyté. A ten patos na konci byl už příliš. Takhle by to probíhalo v reálu, prostě konec jedné strašné, ale vlastně báječné životní etapy. Já se ale nechávám filmy raději unášet někam do nereálna. (22.08.2010)

Ale Pohrobku, za prvé se ten seriál stal legendou, za druhé myslíš si snad, že po X letech společně strávených ve válce si všichni řeknou jen:"Tak čau, dík a naneviděnou"? Ne, jakkoli se nám to mohlo zdát emotivně přemrštěné, myslím si, že to bylo adekvátní tomu, co očekávali diváci, a hlavně tomu, jak by to asi bylo v reálu. (01.04.2006)

Nikdy jsem nebyl velký příznivec Mashe, neustálé přepínání mezi nuceným humorem a ještě nucenější melancholií mi vždy vadilo, ale kdybych příznivcem byl, přesně takový konec bych u něj chtěl vidět. Stejně jako jsem ho ocenil u Lost a Scrubs (konec osmičky, devítku neberu jako Scrubs). Nehraje se na příběh ani vysvětlování, jen rozloučení s hrdiny. Zavzpomínání na ty roky s nimi strávené. Film MASH dal svým fanouškům přesně to... 70% (20.06.2010)