M*A*S*H

Dozvíme-li se, že seriál, o který se zajímáme, má více než 30 epizod, propadneme chmurám a skleslosti; je to očekávání, které se takřka nemýlí. MASH, ta zkratka amerických zdravotních praporů z krvavé korejské války, zvané pro časté frontové přesuny v první polovině jejího trvání také "čtverylková", je velkou výpovědí o stavu americké společnosti na počátku poslední čtvrtiny minulého století. Na rozdíl od filmu a jeho syrovosti, která neskrývá nic z drsností tohoto absurdního, de iure dodneška trvajícího konfliktu, reprezentuje MASH od počátku jakousi zprostředkovanou a velmi vzdálenou variaci na všelidská témata, která je soustavně provozována v kulisách z Korejského poloostrova. Jak víme z amerického dokumentárního filmu o Aldovi, první měsíce a léta seriálu nebyla valná; jeho popularita stoupala pozvolna a začala kulminovat zhruba od 3.-5. ročníku. tj od doby, kdy se podstatně změnil jeho tvůrčí tým, jehož stále viditelnějším protagonistou se stával krok za krokem právě Alan Alda. Výrazněji se v něm také začal zrcadlit povietnamský syndrom, dědictví paralelní války, v níž Američané utrpěli porážku a jež byla v levicově cítící části americké společnosti těžce diskreditována svou krutostí, značnými počty válečných zločinů i zločinců, jež provázely tuto "americkou misi". To všechno vyvolalo velké pochyby, které do aldovské části MASHe vnášejí pocity ne padesátých, ale zcela jednoznačně sedmdesátých let. Tvůrčí dílna, ve kterou se seriál nečekaně proměnil, i celá řada postupných změn, které takto do něj byly vnášeny včetně minimálně jedné generační obměny, docílily již popisovaný unikátní efekt: čím více epizod seriál měl, tím více stoupala jeho úroveň. Řečeno s jistou nadsázkou, Aldovi se podařilo do této tvůrčí dílny vnést ducha dědiců autorských manufaktur všech dob a věků. (U nás obdobné postupy s jistým, zhruba desetiletým předstihem uplatňovala ve svých průrazných avantgardních inscenacích kdysi liberecká Ypsilonka kolem Jana Schmida). Za zmínku stojí, že v přepočtu na standardní časové trvání seriálové produkce se jedná o seriál vlastně ne tak rozsáhlý (počet epizod se tímto způsobem zmenšuje z 255 na cca 60-120). Přesto - nebo právě proto - jde o dílo, které svou mimořádnou kvalitou zasáhlo nejenom amerického a českého, ale z toho, co je známo, i světového televizního diváka. Dílo, které je oslavou lidské poctivosti, slušnosti, pracovitosti, ale i veselosti, shovívavosti k lidským zvláštnostem a odlišnostem, jež nesdílíme, schopností sebeironie, sebesrandy, ale také pochopení pro okamžiky, kdy nevíme kudy kam. Dílo oslavy lidské solidarity a sounáležitosti, tedy toho, co soudobá společnost postrádá snad nejvíce. (15.03.2008)

V době svého odvysílání na americkém televizním trhu znamenal tenhle sitcom skutečnou bombu, při mimořádně vysoké konkurenci televizních stanic dokázal sám o sobě vylidňovat celé ulice. Tvůrci přistoupili k tématu jinak než Altman, který natočil hodně syrový nepříjemný protiválečný film o absurditách války. Seriálový MASH je zřetelně mainstreamovější, plný pozitivně laděného humoru s akcentováním humanistických hodnot při zachování původního protiválečného vyznění příběhu. Seriál slavil úspěch prakticky všude, kde se objevil, pokud vím, výjimečně vlídného přijetí se mu dostalo zejména v Izraeli, kde holt mají s válečnou tématikou své zkušenosti, tak proč se u toho aspoň nezasmát. Pro Novu znamenal MASH vynikající start a seriál byl mnohokrát reprízovaný. V českém prostředí se mu musí přiznat jeden obrovský klad, a to výborný dabing, mimochodem v rámci produkce televize Nova opravdu výjimečný, protože komerční stanice tradičně vysokou kvalitu českého dabingu v průběhu 90. let v podstatě zlikvidovaly. České dialogy a podání herců byly údajně lepší než v originále. Pro mě MASH nikdy nebyl vyložený kult, přece jen mi vadila určitá uhlazenost prostředí a především kvalita seriálu během času šla dolů, pozdější díly někdy vykrádaly samy sebe. Celkový dojem: 75 %. (14.05.2009)

„Myslíš že by bylo podezřelé, kdyby ho ve sprše přejel džíp? - Můžu vždycky říct, že nám pod něj skočil!” Téměř nekonečná estráda těch nejvypečenějších vtípků s těmi nejsympatičtějšími postavami. Dokonalá válečná satira, která chytře kombinuje ty nejpravdivější fakty s těmi nejšílenějšími eskapádami a vždy to vychází na jedničku. Ať už otevřeně nebo metaforicky se vždy snaží odsuzovat lidské předsudky vůči rasismu, homofobii či genderovou diskriminaci. M*A*S*H se zkrátka liší od svých žánrových bratříčků téměř ve všem a právě proto neztrácí svůj jedinečný šarm ani po čtyřech dekádách. Právoplatný král komediálního žánru. (15.03.2008)

55% - U M*A*S*He jsem se nikdy pořádně nezasmál. Nebýt Alana Aldy, jehož Hawkey mi vždy imponoval svou bezprostředností a pozitivním, někdy švejkovským přístupem ke všemu špatnému... Nevim nevim. Mé tři hvězdičky se tu netýkají humoru, ale spíše hereckých výkonů, a pár těch moralit, které nebyly vždy úplně od věci. (25.04.2006)

Válka je vůl a Frank Burns ještě větší, přesto se mi díly s majorem Kuním ksichtem líbily nejvíc, protože takový Molotovovův koktejl jako ten, který vzniká, když přinutíte dvě tak rozdílné entity jako Frank a Benjamin Franklin Pierce koexistovat nějakou dobu pospolu, se poštěstí namíchat jednou za uherský rok. Příběh o lidech, kteří blbnou tím nejlepším způsobem, aby nezblbli tím nejhorším, si mě získal do poslední buňky a nutil mě držet jim palce ve chvilkách zdánlivého míru, kdy se nejzávažnějším problémem stával úkol dostat z domácí destilační aparatury něco, co by aspoň připomínalo slušné pití, i v časech, kdy se zdálo, že hrdinové budou co nevidět následovat příkladu světa a zblázní se. A naprosto netradičně pochválím český dabing, který se opravdu povedl. (10.09.2007)