Služebníci

Otrasné. Ak by som tento film mal k niečomu prirovnať, tak k tomu najpomalšiemu slimákovi, ktorý sa ešte k tomu všade a pri všetkom nepodstatnom zastavuje. Ako keby ste nudnú krátkometrážnu pätnásťminútovku  natiahli jak nedovarenú špagetu do hodiny a pol. Spolu s tým najnezrozumitelnejším šepkaním, mrmlaním či bľabotaním (alebo čo to bolo) väčšiny postáv (česť jednej výnimke - učitelovi s dvoma vetami) to mňa - najkľudnejšieho človeka na svete privádzalo do šialenstva a zúrivosti. Ak by som za toto mal platiť, asi hneď dávam reklamáciu. Nabudúce sa poriadne predabujte a keď nie tak radšej robte čiernobiele fotky a niekde si ich vyčapte, ako okrádať ľudí o čas! Hlavne že nalievanie chlastu a jeho zretelne  krásne a čisté žblnkanie do pohárikov tak bohovsky prehlúšilo oné tiché a nezrozumitelné vety! Babráci. (19.02.2022)

Je vidět, že režisér Ivan Ostrochov je původně dokumentarista. Černobilé  záběry jsou skvěle nasmínamé a často si i zajímavě hrají se světlem (například v jedné sekvenci rozhovoru Stbáka s kněžím, kdy kněží je vidět a Stbák je jako tajemné zlo zahalen do tmy.) Jsou tady i jiné zajímavé nápady (například když je znějící hudba utnuta zaklapnutím auta). Dokonce ani ta studená atmosfera mi tak moc nevadila,  protože se mi nějak k té době a přísné bohoslovecké fakultě hodila. Co mi už trochu vadilo  (nebo minimálně vytvořelo takové dilema) a rovněž to může souhlasit s dokumentaristickým zaměřením tvůrce, že pohled do prostředí je sice ucházející, ale do postav se moc nedostaneme, pracuje se s nima  spíše jako s loutkami a to morální dilema pak taky tak nevyzní. Na první pohled jsou tedy Služebníci vesměs dokonalé sošné dílo. Ze studeného materiálu, ale zbyde i trochu studený zážitek a takhle asi režisér Ostrochov vážně zaboduje hlavně u festivalého diváka. Dokázal bych si tu látku představit zpracovanou i plastičtěji.  Ale jako úmělecký film to určitě má něco do sebe a je dobře, že to i takhle  vzniklo.  Váhám nad hodnocením a nakonec si dovolím mírně nadhodnocovat. (10.08.2021)

Film je až takým veľkým umením, že ma dvakrát uspal. Pritom ide o také veľké komunistické svinstvo, až to bolí. No ale umením bez poriadneho vypovedania deja, bezdôvodým čiernobielym obrazom, statickými scénami to celé pochovali nie do trezoru, ale pre výhradne artového diváka. Skazu na filme dokonal katastrofálny zvuk, keď polovici postáv nebolo v niektorých pasážach vôbec rozumieť. (19.11.2023)

Snímek z bohoslovecké fakulty, ze kterého se zcela vytratily dva základní prvky – víra a Bůh, vyznívá celkem absurdně. Nevím, proč se režisér vůbec pouštěl do takového tématu – jaký má vlastně vztah k víře v Boha? Prostředí kněžského semináře je jistě vizuálně atraktivní a nadmíru splňuje estetické nároky, avšak zdá se, že to je to jediné, co může film v konečném důsledku nabídnout. Selhává scénář i režie, vévodí kamera – a to je na film fakt málo. Herecké výkony jsou dost mizerné a nacítění se do postav vůbec nepomáhají sporé dialogy. Troufám si tvrdit, že totéž téma by se mohlo odehrávat v jakémkoli jiném prostředí, kde by proti sobě byli postaveni ti, co slouží režimu a ti, co jsou v disentu - výsledek by byl stejný. Zájemcům o historii katolické církve v Československu od roku 1945 do roku 1989 vřele doporučuji dokumentární cyklus ČT „Zakázaný Bůh“. (18.03.2021)

Komorné dielo s čiernobielym nádychom, ktoré mu sedí. Duch doby dobre odrazený. Áno, toto sa dialo. A po páde režimu obrátili kabáty a fungovali ďalej, ako by sa nikdy nič nestalo. Nacistov aspoň odsúdili, komunistom stačilo prevrátiť kabát. Alebo si dožiť vo vile ako Biľak. Nesadlo mi však to artové zobrazenie, mnoho statických obrazov. Myšlienka ale sadla. (20.02.2022)