Troja

DOPLNĚNÍ PO ZHLÉDNUTÍ REŽISÉRSKÉ VERZE: Skoro o 45 minut delší verze už tak ne krátkého filmu na mě udělala o dost lepší dojem, paradoxně se zdá zhuštěnější, zdobí ji rychlejší spád, víc emocí, krve i smrti. Zároveň posouvá vyznění některých scén z původního filmu jiným směrem (byť i jen za pomoci změněné hudby - viz scéna boje mezi Hektorem a Achillem). A v zásadě to samé platí i o některých postavách, které dostaly více prostoru, přidává jim na hloubce a odhaluje více jejich motivaci a charaktery. Čímž i některé mnou dříve kritizované herecké výkony staví do lepšího světla. "Troja" v těch 201 minutách působí komplexněji, dospěleji, prostě jako lepší film. 4* zaslouženě. PŮVODNÍ KOMENTÁŘ: Než jsem se podíval na “Troju” řekl jsem si, že odhodím část mozku, která Homérův epos zná a budu se jen bavit, dojímat, strachovat o její hrdiny a užívat si velkolepé podívané bez myšlenek na to, proč Hollywood musí prznit poklad evropské literatury a historie. A dobře jsem udělal, protože přidat tuhle věc ke všem slabinám, kterými Petersenův velkofilm trpí, musel bych s hodnocením níž. Překvapivě mi ale nové pojetí v lecčems sedělo – bylo zajímavé, jak se tvůrci vypořádali s absencí božstev. Budiž jim ke cti, že prakticky všechny události, kde měli bohové vystupovat, se jim podařilo předělat poměrně dobře - i když silné výhrady mám k vysvětlení legendární Achillovy paty...Vizuální stránka je vskutku velkolepá, Trója vypadá báječně a při pohledu z jejích hradeb na řecké loďstvo mrazí. To same platí i o bojových scénách, kdy se střetávají tisíce mužů v kruté podívané. V protikladu k nim jsou komorní pasáže a na mé gusto dlouhý úvod, kdy se (krom představení Achilleových bojových schopností) prakticky nic neděje. Tím se dostávám ke hlavním problémům “Troje” – jsou sice jen dva, ale zato zásadní. Především je to stopáž filmu a nevyrovnanost vyprávění. Mnoho scén se dalo prostříhat – film by byl stravitelnější a snad i dramatičtější. Druhý problém je v hercích – Orlando Bloom je přímo tragický, jediným světlým bodem v jeho výkonu je Paridova zbabělost při souboji s Meneláem. Helena v podání Diane Kruger je výsměchem “nejkrásnější ženě světa, jejíž láska byla Paridovi slíbena” a po herecké stránce – škoda slov. Neseděl mi ani Brian Cox v roli Agamemnóna, podal svého krále jako tvrdého a nelítostného vládce, ale ve výsledku působí jeho figura ploše. O to víc vyniká Peter O`Toole jako trójský král Priamos, starý muž na konci vlády. Scéna, v níž přijde prosit o tělo Hektora je jeho zásluhou velmi emocionální a právem vyzdvihovaná. Čímž jsem se dostal ke dvěma hlavním hvězdám filmu – Hektorovi Erica Bany a Achilleovi Brada Pitta. Nehodlám řešit, kdo z nich byl lepší – stačí se podívat na scénu jejich souboje a přiklonit se k jenomu či druhému. Dva velcí muži – jeden princ, nástupce trůnu, který se bojí o osud svého města a svých blízkých, přesto je ostatním oporou a vůdcem, kterého mohou vojáci následovat. A přitom se v jeho nitru skrývá stále jenom obyčejný člověk. Brad Pitt podal Achillea vskutku zajímavým způsobem a věřím, že mnoha lidem nemusel sednout. Já si jeho kreaci užil - sebestřednost a naprostá sebejistota ve spojení s osobním šarmem, ale i krutost, nadřazenost a v opozici k tomu zvířecí ladnost, kterou se pohybuje po bitevním poli - Pittův Achilleus skutečně žil jen bojem a o to silněji působí scéna, kdy obřadně balí Hektorovo tělo do posmrtného roucha...Bana a Pitt jsou tak jednoznačně tím nejlepším, co „Troja“ nabízí a jejich střetnutí je skutečným vrcholem filmu – a mimochodem je to jedna z nejlepších duelových scén, které jsem kdy viděl, především úvod, kdy oba rekové bojují kopími a štíty. Vše, co následuje po Hektorově smrti a následné Priamově prosbě, nemá šanci přebít vrchol filmu. Přestože z plenění "pyšného města" chvílemi opravdu mrazí... 3* (05.12.2012) (méně) (více)