Persona
Persona
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleVOD (1)
Obsahy(1)
V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol, a zároveň marně prahl po jejím přiblížení a hřejivé náruči. U většiny svých filmových hrdinek spatřoval toto rozdvojení na ženu-idolu a ženu-matku. V Personě se pokusil oba typy v jejich dvojjedinosti konfrontovat a v závěrečném metaforickém záběru nechal jejich tváře prolnout do jediné podoby. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (259)
Vrcholný Bergman 60.-tych rokov, ktorý sa ponára do vzťahovej a duševnej psychológie, prepletenej jeho desivými víziami, a jeho filmy z tohoto obdobia sa dajú nazvať nočnou morou. Persona stavia do kontrastu dve absolútne odlišné ženy, ktoré by sa v normálnom živote nikdy nestretli - slávnu herečku Elisabeth, ktorá sa rozhodla mlčať a naučila sa poslúchať, a výrečnú sestričku Almu, ktorá sa stáva jej protipólom a predmetom záujmu. Bergman vytvoril hlbokú štúdiu ženy, pri ktorej sledovaní mi po chrbte behali zimomriavky. Herectvo Bibi Andersson a Liv Ullmann je absolútne a veľkolepé. P.S.: V bleskovej strihovej skladbe úvodu na diváka v jednom momente vyskočí penis, s ktorým ma Bergman vždy opakovane nachytá, prekvapí a šokuje. Krása a hnus v drsne psychologicko-psychedelickom balení. ()
Zásadní období tvorby Ingmara Bergmana mám tak z poloviny již odsledované a většinou tuším, co od mistra očekávat, ale taková artová divočina s vizuálními experimenty, jakou začínala (a občas i později znovu plynula) Persona, mi vyrazila dech. Bergman postupně prochází do hloubky duše ženských hrdinek, s nimiž rozehrává tu svojí klasickou psychologii až na dřen... ale přestože jsem první minuty moc nechápal, co se děje, zpětně tenhle netradiční umělecký rámec s prostřihy na kluka před plátnem/fotografií či krátkými groteskně horrorovými výjevy pozdvihuje můj celkový dojem z filmu. Až díky závěrečným titulkům mi došlo, že ten kluk byl TEN její SYN a rázem některé zůstávající kousky mozaiky dostaly nový význam. Vzpomněl jsem si přitom na starší Bergmanův film Mlčení a s ním téma odcizení ve vztahu matky a syna, kterému Bergman tentokrát vtiskl novou a originální vizuální podobu s přítomnou hranicí v podobě filmového plátna. Přestože jsem se právě do děje s dlouhými dialogy/monology „na plátně“ dostával hůře a posléze mi průběh vztahu dvou žen s ponorem do jejich duše přivodil až chvilkovou depresi, z vizuálního a pocitového aspektu to byl ve finále rozhodně silný zážitek. Musím uznat také, že Bergman měl všechny motivy a experimenty silně promyšlené a propojené (např. divadelní profese pacientky + divadelní poetika v řadě scén; synova marná touha po matce + synovo sledování matky jenom na haprujícím filmu; vyprávění sestřičky procházející z její zážitků a emocí do nitra a zážitků pacientky + vizuální prolínání obou žen atd.) a ve finále dávají smysl, stejně jako mnohé kontrasty postav/motivů (osobně mě zaujala krátká přítomnost slepého manžela sestřičky, jako kontrast k pacientce, která je zase pro změnu němá, příp. ještě víc fyziognomická porucha v podobě ztráty řeči v protikladu k vztahové poruše ve věci fyzicky nepřítomné dvojice matka – syn). Taková propracovanost s propojením formy, obsahu a všech motivů se v současnosti u artových filmů, dávajících často silný důraz především nebo i pouze na tu formu, vidí málokdy a už jen za to + úspěšné vyvolání emocí v nejedné scéně dám 4 hvězdičky. Mám pocit, že některé ikonické výjevy, záběry a scény asi budu mít dlouho v paměti, jak sugestivní či ojedinělé byly. Rozhodně tudíž uznání... nicméně mám raději jiné švédské artové filmy 60. let, stejně tak mám raději jiné Bergmanovy filmy. [75%] ()
Opravdu se mi líbil tento osobitý snímek, jakési podobenství o maskách, které nosíme, rolích, které jsme nuceni hrát, o pozérství, požítkářství, nutnosti sebereflexe... Obě hlavní představitelky jsou úchvatné - kolik dalších dokáže zahrát psychologicky tak složitou roli jako měla zde Liv Ullmannová za použití jediného slova během celého filmu? Kolik dalších dokáže naplnit hluboce lidským rozměrem postavu tak zdánlivě plochou, jakou hraje Bibi Anderssonová? - Můžeme se o tom přít, ba to i přesvědčivě popírat - ale Bergman byl nepochybně génius. ()
Tak sa mi začali otvárať z brusu nové pocitové filmové sféry, zoznamujem sa s majstrom Bergmanom..... Persona je moja druhá snímka po Scénach z manželského života, môj dojem hovorí 4*. Nakopla ma ku kvalitným reflexiám a zapôsobila na mňa. Kvôli nemožnej únave si ju však musím zopakovať, pretože záver som už nemohla pochytiť, ako by bolo treba, čo ma vážne mrzí. Som ale presvedčená, že napriek naozaj pôsobivej pointe v pôsobivej forme i mojej oslabenej sústredenosti tých hviezdičiek bude 2x2. Nakoniec, veď uvidíme..... Do skorého Bergmana!!! ()
Galerie (48)
Photo © Svensk Filmindustri (SF)
Zajímavosti (30)
- Přestože scéna, v níž Alma (Bibi Andersson) popisuje své orgie, byla ve scénáři, Andersson v roce 1977 uvedla, že Bergmanovi bylo doporučeno, aby ji z filmu odstranil. Ona však trvala na jejím natočení a dobrovolně se nabídla, že změní dialogy, které podle ní příliš zjevně napsal muž. Scéna se natáčela dvě hodiny, přičemž se používaly detailní záběry Liv Ullman (Elizabet) a Andersson v jednotlivých záběrech. Andersson později uvedla, že na svou práci ve filmu Persona byla hrdá. Ullmann popsala své reakční záběry jako nepřipravenou, přirozenou reakci na erotickou povahu příběhu. (classic)
- Hlas vypravěče, který ve filmu zazní, patří Ingmaru Bergmanovi. (Letní filmová škola)
- Ingmar Bergman natočil tento snímek v roce 1966 nedlouho poté, co prodělal vážnou chorobu, během níž se ocitl na hranici života a smrti. (Česká televize)
Související novinky
Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi
Přehlídka současných severských filmů Scandi vstoupí do čtvrtého ročníku ve velkém stylu. Nabídne divákům tři dánské premiéry, retrospektivu špičkových dánských režisérů Tobiase Lindholma a Michaela… (více)
„Ako žena a umelkyňa si skoro dokonalo vybavená. Ale chýba ti materský cit.” • A vari konečne [od]teraz už iba váš milý recenzent: »Ako muž a umelec si dokonalo vybavený, ale nechýba ti [ani] režisérsky cit« → I N G M A R B E R G M A N = Inžinier Kinematografie! • Vskutku počas posledného predstavenia hry: Elektra, tak zrovna vtedy vychýrená, divadelná herečka: Elisabet Voglerová, úplne znenazdajky akosi extrémne «onemela», čo bolo v podstate i ústredným leitmotívom naprieč celým týmto: VEĽKÝM ARCIDIELOM, ktoré rozhodne považujem za vôbec najlepší režisérov TITUL; snáď nielen len maximálne hodným značného obdivu nie iba z mojej strany. • Výnimočný AUTOR sa tentoraz zameral, resp. znovu horúčkovito rozpitvával medziľudské vzťahy medzi dvomi ústrednými protagonistkami, keď na jednej strane sa tejto úlohy zhosťuje už medzitým spomínaná: mlčiaca [sexy] ryba, pričom druhú stranu povedzme zase reprezentuje jej pravý protipól v podobe zdravotnej sestričky/ošetrovateľky v jednom ponímaní skrz: Almu, keď v prvej fáze sa na samý úvod najprv nachádzame v akomsi špitáli, zatiaľ čo v druhej fáze sa bude už oveľa podstatnejšie, a k tomu i voľnejšie dýchať na istom ostrove [Fårö], kde sa tieto postavy zrejme ešte i o trochu predsa viacej zblížia; čo poviete, je to napokon i reálne dosť možné? A čo spadá do úvahy ďalej? • Skrátka; tento REŽISÉR stopercentne vytvoril svoje pravé: OPUS MAGNUM, a to i napriek tomu holému faktu, koľko vlastne celkovo vynikajúcich titulov v rámci svojej plodnej kariéry, napokon nakrútil, tak tento medzi nimi najviac vyčnieva. • Už úvodná montáž explicitných obrazov, hodne veľa predznamenávala, čo bol totižto iba začiatok, od ktorého sa hádam i následne priamo odvíjala nasledujúca ponurá atmosféra, ponurého Švéda, s ktorou mimochodom - mimoriadne kvalitne pracoval, a to ani nehovoriac o samotnej estetickej stránke z pohľadu hlavného kameramana: Svena Nykvista, ktorý si určite dal na detailných záberoch oboch švédskych predstaviteliek: Bibi Anderssonovej & Liv Ullmannovej, teda E X T R A záležať, čo bolo skutočne ústrednou špecifickou doménou, aká sa azda bezprostredne dotýkala tohto, vysoko a poriadne [nedo]ceneného: UMELECKÉHO, MAJSTROVSKÉHO ARCIDIELA. • Vedľa réžie, v priamej nadväznosti na unikátnu čiernobielu kompozíciu obrazu a excelentných, hereckých PREJAVOV, by som ako ďalšiu, technickú zložku - spomenul predovšetkým perfektnú, strihovú skladbu, na ktorej som takmer nenašiel ani žiadne, výraznejšie «vady na kráse», čo je ďalším kľúčovým faktorom, ktorý si i o to oveľa viacej vážim. • Ako zvyčajne, tak i teraz som sa pokúsil nájsť nejaké, hocaké »hluché miesta«, týkajúce sa danej veci; no musím podotknúť, že sa mi to [na(ne)šťastie] nepodarilo, čo je asi pozitívne znamenie...? Nie, je to naprosto geniálne poznanie, že popri všetkých filmov/FILMOV, ktoré sa doposiaľ nakrútili, jestvuje iba naozaj malá HŔSTKA tých nadčasových [maximálne číslovka do dvadsiatky]; proste ozaj NAJLEPŠÍCH, aké sa ponúkajú, a toto je akurát jedno z nich s názvom: P E R S O N A. () (méně) (více)