Železný kříž

Druhá světová válka pohledem obyčejného německého vojáka Wehrmachtu. 1) Tento western z východní fronty napsali tři američtí scénáristé podle německé předlohy, režíroval to americký režisér, hlavní roli měl americký herec, několik rolí obsadili herci britští a ti všichni hovořili jazykem ironie a sarkasmů, který by německá duše z huby nevypustila. 2) Rusové mluví rusky, zato však Němci sice německy zpívají, ale mluví anglicky v českém dabingu. 3) Kdyby producenti vyměnili uniformy a bojiště, film se stejným scénářem se klidně mohl odehrávat třeba v britské armádě bojující proti povstavším Američanům. A klidně si k tomu mohli zpívat: Hänschen klein geht allein in die weite Welt hinein. 4) Na závěr malou poznámku pro ctihodného komentátora Adama_znk: Kapitán Stransky v závěru filmu neříká "Ukážu vám, jak bojuje tlustý důstojník", ale mluví o pruském důstojníkovi. Chybička se vloudí, že... (21.05.2012)

Peckinpahův rukopis naprosto zřetelný i ve válečném filmu.  Místo ód na hrdinství tu máme sice hrdinu, ale válkou unaveného a otráveného.  Kdo viděl finského Neznámého vojáka, mohl by si říct, že Aku Louhimies čerpal inspiraci právě v Železném kříži. Ale neřekl bych, válka je idealistickou hrou o spravedlnosti či právu jen v mysli těch, kteří ji rozpoutají nebo o ni diskutují v klidu kaváren.  Na bojišti je  to úplně něco jiného.  Ale to je tak vše, co k tomu řeknu, páč jsem v žádný nebyl,  tak držím hubu.  Krok zatím tedy držet nemusím, díkybohu. Jako protiválečný výkřik pochopitelně vynikající a závěrečná půlhodina (jak je u Peckinpaha zvykem) opravdu velká síla.  Coburn pak jako  Steiner přesný, jen  etudu po zranění bych vcelku i vyškrtl, byť chápu její kontrastní význam.  Železný kříž má čtyři ramena... (24.11.2022)

Zajímavý pohled na válku na straně "těch zlých", to znamená na straně německých vojáků. I tam totiž, ať se to zdá jakkoli podivné, fungovaly bytosti vybavené charakterovým spektrem od rovného Steinera pohrdajícího Bohem ("bůh je sadista, ale neví o tom"), důstojníky a pachtěním za válečnými skalpy, přes obyčejné vojíny, kteří jedou na setrvačník, aniž už vlastně vědí proč, až po šmejda Stranskyho, třesoucího se na vyznamenání v závětří zato s plnými ústy válečné strategie a psychologie. Konflikt těch dvou je nosnou silou příběhu a musim říct, že se mnou tenhle film a mazácké herectví Jamese Coburna hodně zahýbalo. (22.05.2005)

Film a žáner, pre ktorý Peckinpah vynašiel svoj naturalizmus. Kto iný toto môže vymyslieť. Druhá svetová z pohľadu pár Nemcov tlačených do kúta Rusmi a rozdielnosťou dôvodov, pre ktoré bojujú. Ideály, nepríjemná povinnosť, či kúsok kovu symbolizujúci zachovanie pýchy, ktorá tvorí štandard v aristokracii. V sutinách utrpenia sa ťažko hľadá charakter, ale smrť čaká na každom kroku. Ako sa tu už opakovane spomínalo, absencia nemčiny dojem trochu kazí, ale napriek tomu je pre mňa silnejší než v tom klasickom westerne a klasickom hixploitation, ktoré som od Sama zatiaľ videl. (13.03.2014)

Našel jsem tady těch pozitiv přibližně stejně jako škod a přesně tak mám ve finále smíšený pocity. Namátkou - zajímavě posazený na východ při obratu ve válce jako nezvyklý pohled do řad nacistů, ale nemluví se tu německy,, anti-válečný tón je jasný, místy bohužel podtržen imbecilně a teatrálně,, akčních scén poměrně dost, ale vyznat se v nich horší,, dvojka Coburn/Schell charismatická, ale spousta herců viditelně vázne, stejně jako chování postav. Všechen ten horor války na mě nedopadl nijak tíživě. Přes všechnu nepřesvědčivost každopádně celkem bavilo, líbilo se zákopový prostředí, sem tam extra násilí a vtipná prusákova honba za křížem. Má svůj smysl vidět. (02.05.2017)