Muž se zaječíma ušima

Zväčša som skôr namrzený, keď mi film poslednou klapkou nedocvakne. Tu som to uvítal. A tie početné komentáre, že obsahovo išlo čisto o artovú onaniu chápem, ale je to hlúposť, či priam hrdosť na nepochopenie. Mne to celé príjemné zaklaplo a nemusel som nasilu hľadať. Asi som génius. A Krobot charizma nevídaná. (25.08.2021)

"Člověk se musí bránit manipulacím svého okolí. Každý po vás něco chce. Žena, děti, kamarádi. Pokud si chcete zachovat důstojnost, musíte je všechny poslat do prdele. Jednou provždy." ________ Česko-slovenská rádoby artová černá komedie 'Muž se zaječíma ušima' sleduje dvě narativní roviny: 1) pesimistického spisovatele Josefa (Miroslav Krobot), který čelí nástrahám stáří, hříchům minulosti, a rodinným peripetiím. 2) Jak již název napovídá, imaginativní mystifikaci kafkovského střihu, která je alegorií o samotě, a vypráví o muži, do něhož Josef promítá své životní zkušenosti, a jemuž narostou zaječí uši, díky čemuž získá schopnost číst myšlenky ostatních, ale nakonec skončí stejně osamocen jako zajíc polní...... Režisér Martin Šulík tyto dvě paralelní roviny sice zajímavě prolíná, nicméně bych radši sledoval nihilistický příběh muže se zaječíma ušima, než Mirka Krobota v roli starýho mládence, který imrvére řeší rodinný problémy a koho omylem oplodnil, za což by zasloužil dostat za uši (hahaha humor směj se more). Nahej Oldřich Kaiser je každopádně všechno, co jsem na závěr roku 2021 potřeboval...... // VERDIKT: definice divnofilmu. 7,4 zaječích uší z 10 // 🐰 (31.12.2021)

Chlupaté slechy Miroslava Krobota jen stěží odvrátí nezajímavý ráz filmu. Oldřich Kaiser v úvodu sedí nahý v kuchyni, kdy je možné mezi nohama zpozorovat jeho odhalenou chloubu, končí po úmyslné otravě v psychiatrické léčebně. Scény z tohoto zařízení, jehož léčebné metody jsou uzpůsobeny potřebám filmu, jsou celkem zajímavé. Dále už to tak valné s filmem není. Stárnoucí spisovatel má o generaci mladší partnerku (Alexandra Borbély), se kterou čeká dítě. Při své okružní cestě autem stihne navštívit své dvě dospělé děti z nefunkčního manželství, po letech se mu jeho manželka, kterou přišel požádat o rozvod, přizná k dávné nevěře s jeho nejlepším kamarádem. Ano, Zuzaně Kronerové tvůrci za milence přisoudili právě Kaisera. A teď ta hlavní atrakce filmu, co je experimentálního rázu, a sice zaječí uši, se kterými náš hrdina slyší úplně vše. Jde o muže z jeho nové knihy, který sní autem sraženého zajíce a na druhý den se probudí s extrémně kvalitním sluchem a schopností zaznamenat myšlenky druhých lidí. Tyto pasáže se slechy jsou natočeny umělecky černobíle a nechybí ani promluvy různých postav na kameru. Většina prezentace působí nezajímavě, prolínání experimentálních pasáží s normálním průběhem příběhu stárnoucí muže nevykazuje ideální kompatibilitu. A film má tendence nudit. Martin Šulík měl k dispozici schopné herce, nedokázal ve mně ale vzbudit zájem o jejich osudy a postřehy ve chvílích, kdy promlouvají na kameru. Nejblíže úspěchu byl, když na place pobývali Oldřich Kaiser a Zuzana Kronerová. Celkově jsem ale film z podstatné míry protrpěl. 4/10 (17.06.2023)

To přirovnání k Chvilkám skutečně není úplně mimo, jenže tohle na rozdíl od nich nemá jen solidní rozjezd, ale stejně dobře se to rozvíjí i dál a vše se nezasekne někde ve třetině. Svým způsobem se tu Šulík vrátil v určitých prvcích ke svým začátkům, aspoň svérázností a důrazem na psychologii postav, především té hlavní, ale dbá i na dostatečně představení těch vedlejších a jejich důležitosti, vztahu a ovlivnění vůči hlavní postavě. Ano, ta forma mi sice přijde přehnaně svojská a Šulík zde přichází se zbytečně velkým počtem nápadů, přičemž u některých se mu nedaří je správně zkorigovat, taky to není úplně dotažené a konec taky nemá takovou sílu, jakou by mohl mít. Jenže na poměry současné česko-slovenské kinematografie to má solidně napsaný scénář, podmanivou atmosférou, dobře se zde pracuje s postavami, filmařská stránka je svá a přitom neotravuje, hudba se do toho dost zvláštním, ale přitom naprosto přesným způsobem hodí a už jen kvůli tomu to strčí do kapsy spoustu jiných českých filmů. Včetně těch, které se snaží tvářit jako art, ale nemají na to. Líbilo se mi to a něco mi to dalo - a to o spoustě současných filmů z Čech a Slovenska říct nemůžu. Už jenom kvůli tomu si to podle mě čtvrtou hvězdu zaslouží, i když jen slabou. Každopádně jsem rád, že mě můj nejoblíbenější slovenský režisér opět nezklamal - sice na dost silný zážitek z Tlumočníka tohle nemá ani zdaleka, ale pořád je vidět, že on prostě umí. Btw zařazení mezi komedie mi přijde docela mimo a hlavně strašně mystifikační, protože na základě něj se na tenhle film podívá spousta lidí, pro kterou to prostě není (což nemyslím nijak špatně). Tohle je drama, hlavně drama. 4* (01.01.2022)

Cynismem nasáklé poetické dílo plné fantazie je na míru ušité právě Krobotvi, který je zde opět skvělý. Výborně mu sekunduje v této poloze celkem nezvyklý Kaiser, i když Setkání v červenci také balancovalo mezi sarkasmem a poetikou. Slovenský Gondry Šulík opájí diváka fantaskními výjevy, za nimiž skrývá klaunsky smutný příběh s veselou tváří o bilancování života. A já se nemohu ubránit dojmu, že v té lehkosti vyprávění, v její hravosti, černohumornosti i laskavosti cítím silný závan z Radošiny, jen tohle divadlo vážně nebylo naivní. (10.06.2023)