Tiché doteky

Sektářsky depresivní rodina žijící ve sterilním prostředí si nechá hlídat desetiletého syna,který je díky nastaveným,těžko přijatelným pravidlům uzavřen do vlastního světa a má problémy navázat s někým bližší,byť jen kamarádský vztah.Chudák Mia(Eliška Křenková),která se rozhodla přivydělat si a vzala práci au-pair v takové rodině.Na přání jeho matky začala také kromě hlídání malého Sebastiana pod dohledem trestat rákoskou jako by jí zaučil sám Igor Hnízdo z Obecné školy.Snížila se tím na nejnižší hranici lidskosti,ale né tím,že používala fyzický trest pro dítě,ale tím,že postupně přijímala pravidla rodiny,které by jiný smrtelník(třeba já) bez váhání odmítl a zároveň odsoudil.Zrádné profese jako au-pair nebo letuška jsou ve skutečnosti navenek lákavé,ale jinak jsou nebezpečně destruktivní pro osobu která se rozhodne je vykonávat.Po čase rodina svého syna Sebastiana(jestli to vůbec byl jejich syn) vymění za jiného kluka ve stejném věku,protože tenhle byl prý moc zkažený.Na konci filmu řeknou,že to bylo natočeno na základě výchovných metod sekty DVANÁCT KMENŮ,která působí také v České republice což mě vůbec nepřekvapilo,neboť tady ty sekty mají díky snadno ovlivnitelným lidem dost silné základny,bohužel. (14.01.2020)

Mysteriózně působícímu snímku o postupném odkrývání takřka sektářského fungování rodin s alternativní výchovou a o hranicích, za něž jsme ochotni zajít ve snaze obstát v životě před námi samotnými i před naším okolím, záměrně natočenému ve všech ohledech včetně hereckých výkonů, veškerých lokací i celkové atmosféry klinicky chladně, schází větší dramatická intenzita a silnější tah na branku. Problém je i v postavě hlavní hrdinky, která se sice k určitým pravidlům striktní rodiny, v níž pracuje jako au-pair, zpočátku staví odmítavě, ale nakonec se naučí je apaticky přijímat, a přestane se tím pádem pídit po dalších podrobnostech toxického zázemí svých zaměstnavatelů. Zdlouhavé čekání na pointu utne až dovětek před závěrečnými titulky, který dodá snímku zpětně smysl, a díky němuž se dozvíte, o čem to vlastně celou dobu bylo. Respektive o čem to mohlo být, kdyby to bylo odvážnější, ostřejší a neskončilo to jen u pár znepokojujících náznaků. (04.07.2019)

Bezemoční drama Tiché doteky mě z nějakého důvodu chytlo hned od začátku. Celou dobu jsem čekala, co se z toho vyvrbí, ale že bude mít film reálný základ v konkrétní křesťanské sektě zvané Dvanáct kmenů, by mě vůbec nenapadlo. Přitom absence emocí či katarze jako by odrážela situaci v současné přetechnizované společnosti, ve které už nezbývá moc prostoru pro city. Přerod hlavní postavy pracující coby au-pair je skoro až k neuvěření. Pořád nevycházím z údivu, jak tvárným materiálem se stala v rukou rodiny z vyšší vrstvy. Nutno podotknout, že Eliška Křenková se ústřední role zhostila opravdu se ctí. (75%) (04.04.2023)

Řada výpustek jednak zostřuje naši pozornost, znejišťuje nás a činí Tiché doteky záludně nepředvídatelným, ale také vytváří natolik široké interpretační pole, až se dostavují pochyby, jestli autor nezašel ve své neochotě k doslovnosti příliš daleko a nenatočil film, který ve výsledku sděluje především to, co si do něj konkrétní divák dosadí (časté je např. čtení příběhu jako výpovědi o střetu Východu a Západu). Nejsem si jist, zda režisér dokázal vybalancovat poměr mezi tím, jak nám říct dost, abychom chtěli vědět víc, ale zároveň ne tolik, abychom věděli něco „definitivního“, film rozděluje publikum. Jisté ovšem je, že tato nejasnost a neuchopitelnost činí sledování Hogenauerova formálně ojediněle ukázněného debutu zároveň podnětným i frustrujícím. Více tady 75% (14.10.2019)

Na Tichých dotecích oceňuji, že mají vysoce evropský formát a řemeslně je to opravdu nadprůměrná lahůdka. Dost lidí tu Hogenauera přirovnávà právě k některým evropským režisérům, proto jsem měla vyšší očekávání. A byla bych i spokojenější, kdyby scénář tlačil více na pilu a nenechával všechno jen tak symbolické a v podstatě pod pokličkou. Divák si tu totiž párkrát musí lecco domýšlet a odhadovat. Na to, že film není dlouhý, tak se mi vlastně táhnul. Věřím, že téma to je vážné a na větší rozbory, ale dějově mě to úplně neuspokojilo a působilo to na mě občas mdle. Viděno v rámci Šary Vary. (19.07.2019)