Myši patří do nebe

Těšil jsem se moc.Stop motion animaci mám velmi rád a nutno zdůraznit,že je zde na vysoké technické úrovni.Taktéž výtvarná stránka je vynikající.Co snižuje mé hodnocení je příběh,který není originální a především charakter hlavní postavy myšky Šupito.Vím,byl to záměr,ale Šupito je téměř celý film nesympatická "čůzička" a vůbec jí nepomáhá hlas Pavlíny Balner,které bylo v době ozvučení filmu cca 35 let,Šupito je věkem adolescent a tudíž se Pavlína snaží hlas položit do jiné polohy než je její vlastní a poměrně to ruší.Nejslabší článek filmu je část v lunaparku,ale možná je to tím,že nemám lunaparky v oblibě.Jak hodnotit vizuálně úchvatný film s dětským dějem a hlavní postavou,která vám je nesympatická?Lehkým nadprůměrem. (09.12.2022)

Příklad toho nejkrásnějšího a nejmilejšího filmu poslední doby. Dojemné poselství na konci, kdy mi málo chybělo, aby se mi nezačaly koulet slzy po tvářích. Opravdu nádherný a povznášející film s roztomilým dabingem, úžasnou animací a neuvěřitelně skvostnou hudbou. Tohle by šlo, ale příště prosím bez toho zbytečného pitvoření. Díky :-) 85% (05.05.2023)

Myš a liška by se spolu nikdy za normálních okolností nekamarádili. Přesto existuje jedno místo, kde to možné je - zvířecí nebe. Animovaný koprodukční počin měl smůlu v tom, že konkurence je dnes veliká a dětské publikum je vybíravé. A dost často se stává, že fantasy příběh nabitý emocemi a vyzrálými úvahami nad osudovostí života a smrti pro ně bude příliš složitý a o to méně hravý a zábavný. Animace také nepatří úplně k tomu maximálnímu vrcholu, ta "trhavost" postav docela rušila. Alice Nellis nepíše scénáře jednoduše posazené, jsou to povětšinou inteligentně a více rozměrně orientovaná pojednání. Dospělý divák bude mít jasno, jak příběh vnímat. Dětský divák už se bude orientovat daleko více na animační líbivost. Myška Šupito je sympaticky vyvedená hrdinka. Lišák Bělobřich taky ujde. A epizod s dalšími zvířátky ze všech koutů světa je na skladě víc než dost. Některé pasáže jsou pro děti přehnaně stresující. Patří k nim dlouhá pasáž v posmrtném lunaparku a následně příliš strašidelně vyvedený lišák v jeho dočasném psycho stavu. Už jen to, že zvířecí hrdinové jsou po smrti, může být pro jejich mozečky docela likvidační. Takže pokud vaše dítě bude chtít během filmu zvýšeně chodit na toaletu, hledejte příčinu v nekomfortním provedení těchto několika sekvencí. Takže moc nevěřím, že by si tento animovaný film získal mimořádnou oblibu dětského publika. Režijní duo Jan Bubeníček a Denisa Grimmová se spíše zavděčí dospělému publiku. Právě to ty složitější a problematické pasáže ocení. Výtvarná scéna, na které  se něco málo přes rok podílelo osm animátorů, je celkem nápaditě pojatá. Celá hýří paletou barev a je znát, že si s ní tvůrci dali nemalou práci. Výsledek mě osobně mimořádně neuchvátil, je však nutno ocenit zajímavý a neotřelý tvůrčí přístup. 6/10 (09.04.2023)

Je to parádní animovaný film, kterým se klidně můžeme prezentovat ve světě a neuděláme si ostudu. Režisérská dvojice Jan Bubeníček a Denisa Grimmová odvedli skvělou práci, protože natočili film, který má myšlenky a poselství a dokáže je prodat nenucenou formou. Film působí svěžím dojmem, má originální svět a zároveň je svůj. Nevím nakolik je tohle dáno předlohou a úpravou a rozšíření scénáře, nicméně finální dílo je naprosto působivé. Osobně jsem hodně nadšený z toho, co film říká, jak se kouká na smrt a koloběh života (vzpomněl jsem si přitom na animovaného Lvího krále v tom nejlepším možném smyslu) a taky, že má zajímavé postavy, jenž si projdou nějakým vývojem. Hlavní hrdinka myška Šupito má spoustu chyb a není to úplně nejsympatičtější postava a to více se mi líbilo, jak je její příběh prodaný. Film má nějaké nedostatky a drobné chyby (tempo v druhé třetině), přesto mi to tolik nevadilo. Hodně se mi líbila výtvarná stránka filmu, jelikož má spoustu nápadů, filmařsky je vytěžená skoro na maximum a navíc si s ní režiséři hezky hrají. Po filmařské stránce je to moc krásné. Od střihu, hudby až k samotnému vyprávění příběhu. Za mě velký palec nahoru a pokud můžete běžte do kina. (07.10.2021)

Snímek Myši patří do nebe Jana Bubeníčka a Denisy Grimmové je loutkovou pohádkou natočenou na motivy stejnojmenné knížky Ivy Procházkové ve stylu Kukyho či Fimfára Jana Wericha. Příběh řeší problematiku smrti formou reinkarnace tak, aby byla pro cílové publikum - děti 6-10 let (dle vyjádření autorů) snesitelnější. O tom, zda se to autorům daří se budou názory zcela objektivně různit. Důvod je prostý, děti v dnešní době vyrůstají dle dvou základních schémat - ty, které tráví neomezenou dobu na mobilních zařízeních a mají znalosti kompletní filmografie streamovacích služeb. A na ty, kterým rodiče omezí přístup k těmto zařízením. Ačkoli je první skupina virtuálně zdatnější a vůči dramatickým linkám odolnější, tak oproti té druhé postrádá větší objem sociálních interakcí a citové empatie. Právě v tom tkví největší problém filmu. První skupině se bude zdát snímek příliš nudný, jelikož postrádá zábavnou akci a na druhou skupinu bude působit příliš depresivně. Film tak ve výsledku nejvíce ocení rodiče svých potomků, a to někde na hranici tříhvězdičkového bodového ohodnocení. Lepší výslednou známku sráží především nudná forma zpracování a absence zapamatovatelných a originálních scén. K povedeným elementům filmu patří přenesení emocí loutek na diváka. Jelikož je to po snímku Batman vs. Superman druhý film, kde se mi podařilo z důvodu "nudného stylu vyprávění" na pět minut v kině usnout, více než dvě hvězdy dát nemohu. 😕 (KVIFF 21.08.2021) (12.09.2021)