hroubek

Od režisérky Rebecci Zlotowski jsem nikdy nic neviděl, ale stačilo jen pár minut, a hned jsem poznal, že je to šikovná režisérka. Je vidět, že Zlotowski má zkušenosti a umí pracovat s filmovým řemeslem. Její film sice nenabízí složité a opulentní záběry, ale v tomto případě to není vůbec potřeba. To, co chce Zlotowski svým příběhem říci zvládne pomoci "obyčejných" a klidných dialogových scén. Největší síla celého filmu je v příběhu, v jeho realistickém podání a taky v hlavní hrdince. Zlotowski si napsala scénář a ten se mi hodně líbil. Scénář působil nenuceně, pravdivě a spousta momentů jako by vypadla ze skutečného života. Sice byl scénář v některých momentech lehce předvídatelný a sloužil k tomu, aby se vytvořil konflikt, ale to ve výsledku tolik nevadilo a ani to nerušilo. Přesto hlavní myšlenka je bezesporu zachována a pointa filmu je silná. Představitelka hlavní role, Virginie Efira táhne film na svých bedrech. Efira je velmi šikovná a talentovaná herečka, která se nebojí jít ve svých filmech na dřeň a nemá problém s fyzicky náročnějšími rolemi (Benedetta). Efira dala své Rachel šarm, vtip a hodně citlivosti a lásky. Díky jejímu přesnému výkonu mnohem snáze pochopíte, co se hlavní hrdince honí hlavou a budete s ní soucítit, když se jí nebude dařit. A hlavně jí budete přát šťastný konec, protože je to hodná a správná ženská. Roschdy Zem nehraje vůbec špatně, jen jeho postava není tolik vděčná jako ta Rachel. Zem se snaží, aby byl jeho Ali sympaťák, ale to se mu z mého pohledu tolik nepovedlo. Je to dáno hlavně scénářem, který postavu Aliho tlačí do jisté pozice, ze které prostě nemůže vyjít "pozitivně". Zároveň, je naprosto jasné proč to takhle Zlotowski napsala a jakým způsobem Zema vedle v jeho hereckém projevu. Můj největší problém s filmem je ten, že mě po příběhové stránce moc nepřekvapil. Celý děj mi přišel předvídatelný, a já si v hlavě jen odškrtával momenty, které jsem čekal, že přijdou. Další problém, který s filmem mám je, že mi zde chyběla nějaká výraznější vedlejší postava. Bývala žena Aliho by si zasloužila více prostoru, to samé platí i pro kolegu Rachel, nebo její sestru, která si zrovna prochází těhotenstvím. Zde by šlo vytvořit několik zajímavých momentů, díky kterým by film byl ještě více údernější. Hodně výrazná je dcera Aliho Leila, která je v příběhu správně využitá, a jsem rád, že jí režisérka ukázala jako pravé dítě, které je hodné, ale taky umí opravdu zlobit a stresovat rodiče. Film Děti těch druhých je povedený dramedy, které má, co nabídnout a říci. Čím více máte zkušeností, tak tím více dokážete některé momenty docenit a plně pochopit, to co nám režisérka svým filmem říká. Jsem rád, že je ve filmu několik vtipných okamžiků, ale nikdy se nestane to, že by se z filmu stala komedie. Ty komediální momenty pomáhají odlehčit situaci a ukázat vtipné momenty ze života. A díky těmto komediálním momentům pak o to více funguje celková katarze toho, co přijde pak. Děti těch druhých je zajímavý a povedený film, jenž se povedl a pokud ho uvidíte, tak to nebude ztráta času.

Když, před devíti lety poslal George Miller do kin Šíleného Maxe: Zběsilou cestu, tak mi v kině spadla pusa až na podlahu (ne jen mě), a ještě než skončil film, tak jsem věděl, že jsem viděl mistrovské dílo. Miller ze sebe dostal to nejlepší, a vytvořil film, který já osobně považuji za jeden z nejlepších akčních filmů jaký jsem, kdy viděl. Zběsilá cesta je filmařský zážitek, který mohu vidět kdykoliv, a mám ten film hodně moc rád. A teď se Miller rozhodnul, že to zkusí znovu. Režisér George Miller si zaslouží můj obdiv, protože se mu znovu povedlo natočit parádní film, který je pastvou pro oči, je dravý, nekompromisní a jeho akční scény jsou opět fantasticky vymyšlené, realizované a řemeslně zrežírované. Nevím, jak se to Millerovi povedlo, ale klobouk dolů. Moc hezky se na jeho film kouká, protože je vidět, že to má Miller vymyšlené do posledního detailu, a ví co chce odvyprávět. Miller moc dobře pochopil, že tentokrát nemá na své straně moment překvapení, a diváci moc dobře vědí, co je pravděpodobně čeká – totéž potkalo i Jamese Camerona s Avatarem 2. Takže se rozhodl, že nám dá trochu jiný film, než čekáme. Zběsilá jízda byla jedna velká honička. Furiosa má mnohem filmovější příběh a vyprávění, postavy jsou propracovanější a lépe se s nimi pracuje. Totéž platí i pro motivace a i vykreslení světa. Miller nám krásně rozšiřuje svůj svět, přináší nové lokace a postavy, a využívá postavu Furiosy jako průvodce tímto šíleným světem. Toto rozhodnutí já hodně kvituji, protože díky tomu jsme dostali film, který sám osobě obstojí, není pouhou kopírkou Zběsilé cesty a nabídne nám i něco jiného, než jen akci. Z logických důvodu se nemohlo vrátit původní obsazení ze Zběsilé cesty, ale to v tomto případě nevadí, jelikož jsme dostali jiné kvalitní obsazení, které film úplně v pohodě utáhne. Anya Taylor-Joy mi už několikrát předvedla, že je výborná herečka a zde je velmi přesná. Krásně odkoukala jakým způsobem Furiosu zahrála Charlize Theron, a sama k tomu přidala další vrstvy a nový psychologický rozměr. Taylor-Joy má velké charisma, v akčních scénách je uvěřitelná, a umí si získat naší plnou pozornost. Jako divák jsem jí naprosto s přehledem věřil její zuřivost, odhodlanost, a i bolest ze ztráty domova a rodiny. Chris Hemsworth má velmi vděčnou roli a užívá si jí v každé scéně. Hemsworth svým výkonem tlačí hodně na pilu, a jede na hraně jisté sebeparodie, ale v tomto případě je to ku prospěchu. Jeho postava je šílenec, který se jako šílenec i chová, a Hemsworth do toho dal všechno. Ve vedlejší roli mě velmi příjemně překvapil Tom Burke, jenž má hezky napsanou postavu, dobrou příběhovou linku a hraje stylem, který připomene výkon Mela Gibsona v původní trilogii. Hodně mi sedla chemie, kterou má Burke s Taylor-Joy. Jejich scény jsou opravdu moc povedené, a ke všemu dávají Furiose další rozměr a polohu. Furiosa má spoustu kladu. Od propracovaného příběhu, rozšíření světa nebo práci s postavami. Velmi velkou radost mi udělal konec a závěrečná konfrontace s hlavním padouchem, jelikož je úplně jiná, než jsem čekal. Film se může pochlubit výbornou technickou a vizuální stránkou. Je krásné, když jsou na filmu peníze vidět. Tvůrci si zde vyhráli s rekvizity, se scénografii nebo s kostýmy a masky. Samotnou kapitolou jsou zde všechny dopravní prostředky, které jsou opět fantasticky udělané. Velkou pochvalu si opět zaslouží akční scény, protože jsou výborně udělané a vymyšlené, a kaskadéři si zaslouží velkou poklonu za to, co předvedli. Další věci, které si zaslouží pochvalu jsou prvotřídní střih, kamera, hudba a zvuk. Furiosa: Sága Šíleného Maxe je ten typ filmu, o kterém můžete s čistým srdcem tvrdit, že jde o audiovizuální zážitek, který je potřeba vidět v kině. Film se mi hodně líbil, ale nějaké ty chybičky by se přesto našly. Některé scény a sekvence mají ošklivější triky a určitě měly vypadat lépe. Osobně mi zde chyběla nějaká velká opulentní scéna, která by byla audiovizuální porno, jako to bylo v případě Zběsilé cesty – jízda v bouři. Prostě scéna, po které budete hledat čelist na podlaze. I zde jsou působivé a zajímavé scény, u kterých je velká šance, že vám ta čelist spadne. Nicméně ty scény ve Zběsilé cestě jsou přeci jenom agresivnější, zběsilejší, a byly hlavně dříve. Popravdě mi, zde dost chyběla nějaká poctivá bitka, ve které by si postavy daly pořádně do těla. Je tu ještě jedna věc, se kterou mnozí budou bojovat. Je to očekávání. Pokud čekáte velký akční náhul, tak ten nedostanete v takové podobě v jaké byste si přáli. Znovu to zopakuji, tohle je úplně jiný film, než Zběsilá cesta. Pro mě to zápor nebyl, ale je mi jasné, že pro někoho to bude největší chyba. Furiosa: Sága Šíleného Maxe je hodně povedený a zábavný film, který jsem si v IMaxu moc užil. Není to bezchybná podívaná, a bohužel to není kinematografický milník, jakým byla Zběsilá cesta. Nicméně, to nic nemění na tom, že Furiosa je kvalitní film, který má spoustu kvalit, a co se týče řemesla, tak jde o špičku v oboru. Film nabízí krásnou audiovizuální podívanou, výborné akční scény a další spoustu precizně udělaných věcí. Takže neváhejte a běžte do kina, protože si to tenhle film a jeho tvůrci zaslouží.

Moc jsem se těšil, protože ta zápletka zněla parádně, je tady výborné a přesné obsazení, a Guy Ritchie si teď točí to, co ho zajímá a baví. Jsem rád, že mohu napsat, že se film povedl a já jsem ve výsledku spokojený. Jsem spokojený, ale chtěl jsem být nadšený, a to se bohužel nestalo. Největší problém vidím ve scénáři, který toho chce říci a odvyprávět mnoho, a díky tomu všechny linky pokulhávají a místy jsou zbytečně ukecané a brzdí tempo. Paradoxní je to, že Ritchie nikdy neměl problém vyprávět zrychleně napříč několika linkami. Zde se mu to, ale vůbec nedaří. Naštěstí má film moc dobrou atmosféru, zajímavé a sympatické postavy, a stylovou režii, která čeká na moment, kdy se bude moc utrhnout ze řetězu. Po režisérské stránce se Ritchie hezky vyblbnul a závěrečná půlhodinka je super a já měl úsměv od ucha k uchu. Je to přepálené, nereálné, ale hodně zábavné. Dost tomu pomáhají herci, kteří si své role naprosto užívají. Henry Cavill mi v této roli dost sedl a bavil mě. Alan Ritchson má nejlepší scény z celého filmu a je radost na něho koukat. Eiza Gonzáles má dobře napsanou roli a zahrála to moc dobře. Ve vedlejších rolí jsou dost dobrý Til Schweiger, Alex Pettyfer nebo Henry Golding. Film má zábavnou akci, která umí být pěkně drsná a krvavá. Samozřejmě nechybí humor, a dialogové výměny. Nicméně, pravdou je, že jsem měl místy pocit, že Ritchie jede na půl plynu, a že bych si vlastně přál, aby se celý film mnohem více věnoval ústřední partě a jejich misi. The Ministry of Ungentlemanly Warfare je dobrý a zábavný film, ale čekal jsem o dost více.