Poslední noc v Soho

V hlavní roli zase moderní  a populární pitomá holka (čti submisivní pasiáns) s posttraumatickým syndromem (vychovávala ji babička!) ,  ovšem TÁÁKHLE talentovaná a vůbec celkově zajímavá a vůbec ne povrchní jako ty hezký a pokrytecký káči ze školy. A když začne snít, tak se začnou dít podivuhodné věci, to Vám tedy řeknu, doslova žužu retro, kde z těch barviček, kostýmků, neonů a hudby přechází zrak a sluch. Alenku v říši za zrcadlem ale nečeká princ, ale  démon z MýTú a jiná pitomá holka, jejíž příběh je tak cimicky krutej, že by se i Weinstein začervenal! A to Vám měla tak hezký jméno...   Hororově  lehce angažovaná legrační show, kde se nesmějete ani nebojíte.. (24.04.2024)

„London is a bad place.“ Obzvláště pro ty, co nedosáhli na sen a žijí noční můru.. Neon Demon pro děcka, ve kterém obsah předem vzdal pokus o nějakou bližší spolupráci s formou a ve finále si opakovaně sám naběhl na nůž. Společným znakem příběhu a Wrightovy líbivé retro stylizace může být ten všudypřítomný „teenage-friendly paint“, jenže pak se není co divit, že i s tím podtextem sexuchtivých -steinů, na které má dojít podle zásluh, tohle Soho moc nenabídne.. (25.01.2022)

Vždycky mám radost, když se povede film, kde všichni herci předvedou naprosto dokonalý, přesvědčivý výkony. A vždy za to velebím režiséry, protože i skvělej herec se pod blbou taktovkou dokáže kolikrát znemožnit. Tady navíc o level nad ostatními ční naprosto fantastická, okouzlující a sexy (ach bože, když sundala svůj svetřík první noc v pronajatém pokoji, projela mi okamžitě bulbouretrální tepnou třetí míza) Novozélanďanka, která se touhle performancí zařadila mezi moje oblíbený mladý talenty. Film je navíc krásně vystylizovanej, jen jsem postrádal horrorovější atmosféru, Wright měl ještě malinko víc zatlačit na pilu. (04.12.2021)

Edgar Wright si zase zkusil jiný žánr. Tentokrát je to lehce ponurý thriller s nádechem 60. let. Hned mě napadlo přirovnání k Černé labuti, kterou moc nemusím. Taky místy nevíte, co je pravda a co ne. Film vypráví o mladé Ellie, která se v Londýně snaží stát módní návrhářkou. Začne mít vize z minulosti o jedné záhadné dívce a nemůže se jich zbavit. Snaží se vypátrat, co se s ní stalo. Díky tomu se dostane na temná místa a ohrozí tím svůj vlastní život. Celá ta stylizace do 60. let je sice pěkná, ale zbytek už mě tolik nebavil. Zachraňuje to až konec. Taky to má výrazný hudební podkres jako většina Wrightových filmů. "To je ale sladké jméno." (01.12.2021)

Jeden od Wrighta tak nějak očekává formu nad obsah. Zvláště ve snímku, který smáčí obě nohy ve vodách gialla, lynchoviny a šedesátkách. Možná bych nečekal až tak velké rozkročení mezi echt vyňuňanou formou a vyprázdněným obsahem, ale co už. Mnozí toto dohánějí podmanivě uhrančivou haluzní atmosférou. Wright v první polovině místy též. A byť to není bez zaškobrtnutí, tak rozhodně má na čem (a především na kom) stavět... Nebýt toho, že se rozhodl tam přeci jen nějaký obsah ve druhé polovině postupně začít roubovat. Čímž to posílá do kopru. Tuplem pak během závěrečné dvacetiminutovky, která je až nechtěně směšná. Na celém otřesném finále je pak nejvíce fascinující, že ho během něj zrazuje již i ta jinak vypiplaná prvotřídní forma. (03.11.2021)