Zakázaný majetek

Alva je praštěná, krásná, trochu děvka a snílek. Žije v otřesné prdeli jménem Dodson. Chce pryč. Logické, a odehrávající se dnes a i zítra. No a do toho přijde Owen, který má pěkně hnusnou práci, rozhodování o výpovědích. Na tomto základu Wiliamse vybudoval Pollack vynikající film, romantický, tragický, politický od všeho něco. Dobrá zpráva je, že je to velice krásné dílo. Smrt Alvy tam ani neuvidíte, odvypráví to její sestra na kolejích ve zděděných šatech a se starou panenkou. Doporučuji! (16.08.2009)

"Duhu a hvězdy, co víc si mám přát, Ať budeš kdekoliv, ty můžeš mi dát.... Sladké sny na polštář.....a hvězdy pro oči....a pro naši lásku první cenu...červené růže, halenky žluté....Co ještě měla bych si přát. Pajetky černé, jež víří, když hudba k tanci začne hrát. Všechny ty poklady chtěla bych mít....všechno, co můžeš mi dát. proto duhu budu si přát, dokud budu žít..." Ty slova i melodie mi utkví v paměti hodně dlouhou dobu a to nemluvím o Robertovi. Ačkoliv Owen a Alva byli hlavními hrdiny tohoto filmu, kteří ve svých rolích rozhodně nezklamali, nemohu si pomoct, ale souhlasím tady s jedním názorem, že Willie působila jako ten hlavní pilíř, který na sebe dokázal svým způsobem chvílemi upoutat větší pozornost, než ústřední pár. Ovlivnil to nejen fakt, že jí hrála Mary Badham skvěle rebelantsky, ale ona byla i vypravěčem celého příběhu jedné velké lásky, která začala kdysi a kdesi v malém městečku Dodsonu. (02.02.2015)

Kvalitní adaptace kvalitní předlohy. Dobrá podívaná, a rád bych mnohem víc takových. Bohužel, trend je spíš takový, že jak se rozmáhají technologické možnosti, zakrývají se jejich užíváním stále slabomyslnější filmové scénáře a upadající umění filmového herectví (to druhé možná ne celosvětově, ale u nás určitě). (25.08.2015)

Značně typický Tennessee Williams, který se sice tváří velmi psychologicky, ale postavy jeho dramat jsou spíše modelové. Pollackova režie poněkud obrousila psychoanalytické ostré hrany (Kazan by byl asi lepší režisér snímku), přidala klasicky filmový pohled a zvýraznila nostalgii a touhu po idyle (což se mi jeví na filmu nejzajímavější - i v postavě Alviny sestry). Sociální kritika zůstává, Tennesseeovo drsné jižanství je pak uhlazováno hudbou, která se sice snaží být autentickou, ale jde spíše o dobové retro (tedy po povrchu jdoucí), a mírně líbeznou kamerou. (30.04.2010)

Autora předlohy (Tennessee Williams) byste odhadli, i kdyby nebyl uveden v titulcích – dusný americký jih, pár postav, malý prostor a k nesnesení stupňované sexuální napětí. Takhle alespoň vypadají znamenité první dvě třetiny. Howeova kamera s velkou hloubkou ostrosti a bez vizuálních kudrlinek je maximálně koncentrovaná na postavy. Další vrstvy komplexních charakterů již odhalují samotní herci, typově přesně obsazení a přesvědčivější v drobných gestech než ve velkých výstupech (což pro Woodovou platí obecně). V poslední třetině je model „mnoho kohoutů na jednom kolbišti“ rozbit, aby jej nahradila sladkobolná romance s kupou bezobsažných scén, jež film pouze popostrkují k nevyhnutelnému finále. Z témat rozpracovaných v úvodu je k pointě, navíc málo uspokojivé, doveden jenom Elektřin komplex. Se slabošstvím mužů a legrací ze zazobanců se již více nepracuje. Přesto film dává okusit mimořádnou citlivost vůči na pohled banální vztahové látce, jakou Pollack později vynikne. 70% (24.07.2019)