Dívka s perlou

Film, ktorý pôsobí ako defilé Vermeerových obrazov a fantaskných scenérií, plných mäkkého svetla a pokoja. Kameraman sa nádherne pohral so svetlom a tieňom a scény pôsobia až nadpozemsky krehko a snivo. Rovnako aj celá dobová atmosféra. Film sa nikam neponáhľa a môžete s ním počuť padať snehové vločky a cítiť vôňu olejových farieb. Všetkú túto vizuálnu a emotívnu hostinu ešte dopĺňa jemná, nevtieravá hudba. Herci boli povyberaní vynikajúco. A keďže ako tu už mnohí kritizovali - dej nie je najdôležitejší, stotožnenie sa hercov s postavami získava na dôležitosti. A to podľa mňa zvládli na výbornú. Scarlett je presne taká, aké mladučké dievča v jej dobe mohlo byť - plachá a panenská. Ostatné postavy mi tiež sadli a všetky námietky, ktoré tu v komentároch čítam, sa mi zdajú akési... súčasné. Vyčítate filmu, ktorý má podľa mňa jednu z najlepších dobových atmosfér vôbec, veci, ktoré páchnu modernou dobou... A to ma štve, pretože vidím, že nie je veľa ľudí, ktorí pochopili, že pri pozeraní filmu sa môžete odtrhnúť od zeme a zalietať si na krídlach fantázie, aj keď s vami nebude nejaký super komixový hrdina. Samozrejme pre ľudí presýtených akčnými filmami, ktoré sú plné hluku a "deja" je ťažké sledovať takúto poéziu obrazu, detailu a ticha. Dievča s perlou nie je pre každého, a asi by ho každý ani nemal pozerať. Inak je to len hádzanie perál sviniam... (22.08.2005)

Vizualni stranka filmu je opravdu krasna, ale zaroven je to taky to jedine, co se da celou hodinu a pul obdivovat. Jeden malebny obraz strida druhy, ale dej je strasne prazdny, nezacina ani nekonci. Film je postaveny na praci kamery, ktera se vyziva v minimalisticky komponovanych dobovych exterierech s fetisistickymi detailnimi zabery uzoufane tvare Scarlett Johansson. Vsechny herecke vykony jsou suche a nicnerikajici - vcetne hlavni hrdinky - a scenar je natolik o nicem, ze i sebelepsi herec by nemel sanci se na filmu pricinit vlastni mimickou kreaci a pozdvihnout ho vys (viz Anglie). I pres tohle vsechno se na Divku s perlou moc hezky kouka, i kdyz ten film nema NIC, co by v cloveku vyvolavalo nejake zavratne emoce, je to mila oddychovka. Krasne natocena nuda od zacatku az do konce. (26.08.2004)

Příběh jednoho obrazu. Loudavý, skromný, leč nesmírně působivý. Talentovaný pan Vermeer měl doma asi slušnej Saigon. Hysterická manželka, železná tchýně, rozmazlení fakani a slizký mecenáš. A mezi těmito mlýnskými kameny mistr a jeho bledá múza. […] Webber si skvostně pohrál s vizuálem a díky jeho citlivé režii s důrazem na detail, dokonalé kameře a vnímavým hercům vypadá výsledek, jakoby do něj kus sebe otiskli sami barokní velikáni. Už jen ta úvodní scéna krájení zeleniny. A navrch cizelovaný, tak trochu po „elfmanovsku“ poskládaný Desplatův soundtrack. Krása. Jako bych stál v galerii a zároveň vnímal pach delftského tržiště i každý sluneční paprsek dopadající skrze umyté okno na plátna v Janově ateliéru. Tam jistě vznikly hezčí kousky, žádný ale nemá tak zajímavě pohnutou historii jako „Operlená děvčica“. 80% (27.05.2013)

Vymazlený audiovizuál, který dokonale evokuje atmosféru a vzhled Holandska 17. stol., tvůrci znají svojí látku dokonale a všechny scény, sety jsou perfektně natočeny, někdy vyloženě kopírují malířské postupy oné doby. Vermeer byl "pomalý" malíř který pracoval jako jeden z mála pomocí camery obscury, proto se na každý obraz neskutečně nadřel. Hledal dokonalost v barvách, rozkladu světla, detailech, jeho portréty, malá témata se staly klasikou až mnohem později po jeho smrti, přesto patřil k dobové špičce. Film má špičkové obsazení, ale hodně ospalý scénář, velmi pomalé rozvíjení děje, někdy je ta malířska lyrika až příliš uspávající a charaktery jakoby pouze dekorací. Nicméně jako historická freska významného malíře, atmosféra, technický um, za to nemohu dát méně, než tři. (01.12.2020)

Čistý film. Dej plynie cez striedajúce sa ročné obdobia v holandskom meste Delft. Zobrazenie drsného života a reálií 17. storočia pripomenulo Süskündov román Parfum (i keď ten sa odohrával zhruba o sto rokov neskôr). Zábery oživili obrazy geniálneho maliara. Napomohli vcíteniu sa do života obyvateľstva doby. Kamera, pracujúca so svetlom a tieňom vykúzlila ešte viac diel ako sa ich od majstra Vermeera dochovalo. Plasticky dokonalé zobrazenie doby prostredníctvom niekoľkomesačného výseku zo života slúžky. Pocity po zhliadnutí filmu odoznievali dlho, pri pripomenutí obrazov, scén, ženských hereckých výkonov, charakterovej nejednoznačnosti postáv a hudby. (30.12.2004)