Nebeští jezdci

Pozeral som Nebeských jazdcov z pohľadu dnešného diváka, čiže som nepremýšľal nad tým, čo ten film vo svojej dobe znamenal. No a asi preto nie som schopný mu udeliť plný počet. Spočiatku ma príliš nebavil, nie som fanúšikom onej hrdinskej, i keď nie patetickej a národniarskej oslavy domnienky, že my sme boli tí správni chlapi na svojom mieste a bez výnimky. Stále nie som uzrozumený s tým, že letci, zhadzujúci bomby na mestá sú stopercentne kladní hrdinovia. Lenže postupne prichádzali stále silnejšie a silnejšie scény a aj z Nemcov sa stali nakoniec ľudia, nielen anonymné zlo v lietadlách. Nakoniec potešila aj dramaturgia a odklon od klasicky rozprávaného príbehu, čím sa Polák priblížil realite. (19.08.2014)

Další z vrcholů filmové vlny šedesátých let si všímá zapovězeného tématu - západní armády a její nejvýraznější jednotky - letců. Ve své době šlo o průlomový čin a o prolomení mnohaletého tabu. Skutečnost, že šlo i o jiná hrdinství než o ta ze Svobodovy plakátové knihy Z BUZULUKU DO PRAHY, byla tehdy pro společnost objevná. Další konstatovaný rys - věcnost a střízlivost líčení bojového i specifického civilního života našich letců během druhé světové války - zapůsobila jako další novum knihy. Po poúnorové záplavě patetických propagandistických děl sovětského střihu se objevilo dílo, jdoucí téměř programově opačným směrem ze zcela odlišných východisek. Tehdy to znamenalo mnoho. Prakticky vše. Pokud bychom měli hledat pro JEZDCE v naší kinematografii ústrojná srovnání, platí, že je rozhodně jen obtížně lze srovnávat se svěrákovským TMAVOMDRÝM SVĚTEM. Mnohem víc společných rysů najdeme např. s filmy jako SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, rovněž usilujícími záměrně o odpatetizovaný pohled a spravedlivé vyrovnání s nesnadnou érou německé nacistické okupace. Tváře Pražského jara byly různorodě rozmanité. Rozhodně ne vnitrokomunistické. Převážně občanské. A otevíraly dveře a okna. Do všech stran. Aby tu znovu proudil volný a čerstvý vzduch. Volný a čerstvý "frišný" vzduch vane jak z díla tehdy 45letého Richarda Husmanna (občanského jméno scénáristy Filipa Jánského), tak z odkazu, který po sobě zanechali nejen tito naši národní hrdinové. (23.09.2007)

Vrcholné dílo Jindřicha Poláka a vlastně nejlepší válečný československý film vůbec. I na uvolněný konec šedesátých let velmi odvážný snímek, byl zázrak, že se ho vůbec podařilo realizovat, vždyť přímo adoruje ideového nepřítele. V přímém srovnání s Tmavomodrým světem jasně vítězí, i když to srovnání asi není úplně spravedlivé. Jindřich Polák šel náročnější cestou - bez koprodukce a mezinárodních finančních prostředků se pokusil natočit film, pro který jsou finančně nákladné scény přímo podmínkou. Přesto se mu podařilo natočit přesvědčivé, sugestivní a strhující drama o českých pilotech působících v RAF. Šťastné bylo už obsazování rolí. Přímo životní výkon tu podává Jiří Hrzán (za zmínku stojí, že je to vedle snímku Hlídač jediná jeho role charakterní mimo jeho obvyklou škatulku komediálního herce) i Jiří Bednář, který vlastně jinou podobnou roli ani nikdy jindy nedostal. Oba hrají až překvapivě civilně, stejně jako většina ostatních. Jindřich Polák se vůbec obecně snažil vyvarovat zbytečného patosu (který zatěžuje Tmavomodrý svět) a jde cestou realistického postižení situace československých hrdinů - obyčejných chlapců a mužů... Kompozice je jednoduchá - ve filmu do sebe zapadají dvě plochy. Přesvědčivě natočené bojové scény stojí v opozitu ke scénám obyčejného života vojáků mimo službu, což je kolorit těch nejvšednějších věcí - běhání za holkami, zábavy, vtipkování, občasného pytláctví atd., do všeho ovšem neustále zasahuje všudypřítomná válka... Celý film vyvrcholí a korunuje podobenstvím vyznívající konec - scény na moři a záchranný gumový člun, v němž se střetávají sestřelený pilot RAF a pilot Luftwaffe, a kde je, na rozdíl od nebeských soubojů, nepříteli vidět do očí... Vynikající film a skutečná pocta našim válečným leteckým hrdinům... Podobné filmy: Tmavomodrý svět, Piloti, Tobruk, Muži bez křídel (23.06.2007)

Hodně silné válečné drama. Nechybí mu nic; sympatičtí hrdinové, kterým divák začne hned fandit (Pavel a Prcek), napětí, zvraty, emoce, láska (btw, až po zhlédnutí filmu jsem si všiml, že krásná představitelka Patricie není Britka, jakože byla ve své roli velmi přesvědčivá), humor (zvláště při střetu češtiny a angličtiny) a sice smutný, leč dobře udělaný konec (který navíc vyznívá jako jeden velký paradox). Tmavomodrý svět měl v době svého vzniku k dispozici lepší filmové technologie, takže těžko ho s Nebeskými jezdci srovnávat, v každém případě oba 2 jsou to 5* filmy, kterými se může česká kinematografie opravdu pyšnit. (06.04.2010)

Určite jeden z top československých vojnových filmov, ktorý svojmu úspechu, popularite a nespornej kvalite vďačí hlavne svojim tvorcom a ich realistickému prístupu k danej téme. Film síce nezdobia akčné scény, aj keď ich tu pár je, ale dokonale zoznámenie s posádkou, lietadlom, každým detailom a hlavne úlohou každého na palube. Najviac mi sedelo, že vo filme každý príslušník národa hovorí svojim jazykom. Všetci sa snažia porozumieť si ako sa dá a často sa tu strieda čeština, slovenčina, angličtina, poľština i nemčina. Práve záverečná scéna so zostreleným nemeckým vojakom je jedna z naj. Porovnávanie Tmavomodrého sveta s týmto starším kultom je na mieste, pretože dej je veľmi podobný, ale Svěrák jeho kvality prekonať nedokázal. Rozmýšľal som nad plným hodnotením, ale ušlo mu len pre absenciu nejakej poctivej akčnej scény. Inak veľmi dobrý film. 80%. (17.11.2011)