Pan Tau

Velké loučení velezkušeného produkčního týmu za celou nesmrtelnou sérií pro odrůstající diváky. Zázemí filmového natáčení, zakonzervované lokace předlistopadové Prahy s přídavkem Tater jako centra mimozemské civilizace. Velké výkony Šimánka, Vávrové, Kratiny, rozloučení s hvězdným dětstvím Žanety Fuchsové. (27.12.2014)

Pan Tau není zrovna mou oblíbenou postavičkou, ale tento film je úplně jiný šálek kávy. Je to příběh herce, který hrál celý život pohádkovou postavičku, ale jeho vlastní život zrovna žádná pohádka není. Chlastá, je starý, všechno ho bolí a vůbec ho to na tom světě nijak nebaví. Má dceru i vnoučata, ale je protivný, neoblíbený. Do toho vstoupí při natáčení jeho dvojník, dublér, který má život rád a je veskze optimistou. Ten ho pak znovu naučí žít. Příběh je zpočátku dosti smutný a hlavně velmi realisticky podaný. Pak se to trochu vylepší, ale lidskost zůstává a ta mne bavila až do konce. Hodně mile mne překvapil "antihrdina", který znovu hledá cestu, kterou při rozesmívání dětí tak nějak ztratil. Šimánek není jen pan Tau, ale především dobrý herec. 80% (28.12.2014)

50% — Jako dítě jsem příhody Pana Tau měl rád. Když se pak objevil tento film, již jako čerstvě dospělý jsem jím byl v zásadě zklamán. Dnes, po třiceti letech, na něj koukám zase trochu jinou optikou. Předně mám pocit, jako by se všichni tři zásadní autoři (Hofman, Polák, Šimánek) tímto filmem loučili, a to nejen s postavou, se kterou žili téměř čtvrt století. Ota Hofman zemřel za pár měsíců po dokončení filmu, Otto Šimánek za tři roky (a jeho filmografie za tu dobu obsahuje pouze dva televizní filmy), Jindřich Polák žil sice déle, ale po tomto filmu má na kontě už jenom Kačenku a strašidla. Jedná se tedy nejspíš o jakési bilancování zmíněných pánů, čemuž odpovídá i několik sestřihů z předchozích dílů, zařazených do filmu. Potom ani nepřekvapí, že tento Pan Tau je určen spíše dospělým, než dětem. A že je tak trochu „autobiografický“. Tau tentokrát nepomáhá primárně dětem, ale zestárlému herci, který byl kdysi slavný právě díky ztvárnění jeho postavy v nesčetných filmech a seriálech a který nyní hraje pouze v jakési pofidérní divadelní hře, utápí svou hořkost v alkoholu a je v zásadě nepříjemný na své okolí. Nastaví mu zrcadlo a pomůže mu zmobilizovat všechny jeho vnitřní jak fyzické, tak psychické síly, takže se herec Karásek opět stane tou hvězdou, kterou kdysi byl. Filmový Pan Tau je tedy spíše takovou nahořklou nostalgickou podívanou, definitivní tečkou za tímto fenoménem. Bohužel tím přišel o podstatnou část svého kouzla a hravosti, které se alespoň mně na něm vždy líbily. Tím spíš, že pohádka, kterou filmaři s panem Tau natáčí, vypadá příšerně. Rozumím tvůrcům, že se k tomuto kroku odhodlali, ale tento film bude těžko patřit k mým oblíbeným. (01.09.2020)

Neskrývaná arogance konce 80. let "Barrandovské reprezentace" opět nezastírá tolikrát prezentovanou myšlenku o tom, že současnost je přece někde úplně jinde, než byla doba let 70. Tudíž "dnešní" mladá generace pamatuje původního Pana Tau jen z peřinky. Nechtěla bych se dočkat takového filmu, jaký tam tehdy pan "Karásek" natáčel. Dáda Patrasová v igelitovém modelu, létající talíře jak z Plánu 9... A přeci má ten celý kolotoč svou historickou hodnotu aneb těžíme z koprodukcí, co můžeme. (24.02.2009)

Jsou filmy, které neměly být natočeny. A tenhle je jeden z nich. Zatímco v předchozích seriálech i na jejich přestříhání postavených filmech postava pana Tau zrála a sympaticky se obměňovala (a vedle dětského publika se vhodně orientovala i na publikum starší), tady zbyl sice zajímavý nápad, ale nepropracovaný, nedotažený a režijně odfláknutý. (22.07.2009)