Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hazel (Jennifer Jones) je divoženkou žijící v shropshirských lesích koncem 19. století v Anglii. Miluje přírodu a zvířata kolem, včetně své lišky Foxy. Jednoho dne se seznámí s místním panošem Jackem Reddinem (David Farrar), který touží po sblížení s Hazel, jejich první setkání ale pro Hazel neskončí pozitivně. Hazel se zapřisáhá přírodě, že si vezme prvního muže, který si ji bude chtít vzít. Posléze se seznamuje s ministrem Edwardem (Cyril Cusack), do toho se však znovu setkává i s Reddinem... (Willy Kufalt)

(více)

Recenze (11)

javlapippi 

všechny recenze uživatele

"Will you be three for dinner or one?" Prírodne založená a permanentne bosonohá milovnica líšok Hazel je dievča na vydaj, záujem o ňu javia živočíšne dominantný prostopášnik z radov nižšej šľachty Jack a všeobecne vážený miestny pastor a mamičkár Edward. Duchovnému sa ju síce podarí pojať za manželku aj pokrstiť, no Jack, arogantne vyžarujúci libido v jazdeckom obleku, tiež nie je úplne bez šance. Nerozhodná dievčina so sklonmi k poverčivosti po zosnulej cigánskej matke robí pochybné rozhodnutia a platí za ne cenu. Chvíľami mi príbeh odohrávajúci sa koncom 19. storočia pripadal ako povesť alebo rozprávka o čiernom poľovníkovi, chvíľami ako brontëovská romantická klasika. To všetko v solídnej kostýmovej výprave s bujnými dobovými kotletami v pestrých technikolorových farbách aj napriek dĺžke rozhodne nenudilo a zaslúži si zamknutie dverí na oddelenej spálni na štyri západy. PS: Herecky ma popri ústrednej trojici najviac zaujal sluha Hugh Griffith. "I have not recieved tartlets, I am not thankful." (vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania) ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Zmizela v noře“ sice pro mě zdaleka nebylo AŽ TAK netradičním filmovým zážitkem, na jaký vás můžou připravit některé zdejší komentáře. Spíše jen vybrané prvky příběhu, jako např. spolužití hlavní hrdinky s liškou, posouvaly toto barevné kostýmní melodrama k čemusi méně obvyklému. Vizuálně pestrobarevná výprava spolu s vedením romantické zápletky mi v jistých chvílích působily až menší boj s pocitem, že nesleduji o moc víc než dobový kýč pro pamětníky, ač na druhé straně mistrně zvládnutý, protože mě příběh i podání dostatečně přikovaly. Čím však déle tenhle neklidný romantický biják z horského lesa, zelených plání a tamních obydlí plynul, tím ještě víc mě dostávala silná atmosféra spolu s příchozími událostmi a výraznou magií, která se linula ze zvoleného prostředí i v souvislosti s motivy nadpozemské víry a spjatosti člověka s přírodou. Moje předchozí (a první) setkání s tvůrčí dvojicí Powell–Pressburger v Otázce života a smrti dopadlo možná o půl schůdku větším nadšením, ale i tady jsem si zvláště ke konci uvědomil (a pár hodin po skončení teprve plně pociťuji), že jsem měl čest s něčím, minimálně v rámci filmu svého druhu hodně vydařeným a působivým, ve finále s nezapomenutelnou dramatickou tečkou... Navrch bohatá zvířecí společnost, neobyčejná ženská hrdinka skvěle ztvárněná Jennifer Jones a ze zbylých herců svým charismatem vyčnívající David Farrar, ač v částečně negativní roli. [80%] ()

Reklama

vitekpe 

všechny recenze uživatele

No, neco takoveho jsem jeste nevidel. Ze zacatku jsem myslel, ze je to snad nejaka fantasy, pak to chvili vypadalo jako pohadka, a nakonec se ukazalo, ze jde nejspis o nejake romanticke melodrama s tragickym koncem. Dalsi velmi zvlastni divacky zazitek (obzvlast zacatek a uplny zaver je opravdu podivana...). ()

Krt.Ek 

všechny recenze uživatele

Gone to Earth se nesmím - aspoň co do záměrů tvůrců - bát postavit na roveň všech těch Pých a předsudků, Rozumů a citů a dalších literárních i vizuálních děl pojednávajících o složitostech milostného života v 18. a 19. století, zvláště jste-li ženou; je to zkrátka typický reprezentant žánru, který nám ukazuje rigidní rituály dvoření a konvencionalizované vztahy, dobu, kdy díky primátu věci cti a víry málokoho zajímalo, co srdce skutečně cítí... Povrchní čtení snímku by mohlo podporovat ty doposud přežívající stereotypy, jakože žena nikdy neví co vlastně chce a že ze dvou nápadníků dá vždy přednost většímu hajzlovi, naštěstí tu máme lišku Foxy, která tuto vpravdě misogynní interpretaci koriguje - stejně jako se Foxy v závěru stává kořistí lovců, je i na srdce (a náklonost) jejího člověčího "dvojence" (mají podobnou povahu, a jak píšu, sdílí tentýž osud), divoženky Hazel de facto od začátku vypsán hon, její milostný zájem byl totiž od první minuty jejími nápadníky vynucován a manipulován. Co se týče filmového zpracování této situace, bohužel mi příliš nesedlo, i když film díky kostýmům a výpravě překypuje barvami (až na hranici kýčovitosti), působil na mě zoufale nevášnivě a studeně (ale možná to byl záměr, kde je vlastně v tomhle filmu skutečná vášeň, mezi Hazel a kým?). Největší problém za mě spočívá v castingu, všichni tři představitelé hlavních rolí (Jennifer Jones, David Farrar a Cyril Cusack) se mi jevili pro svou úlohu starými, svízelné je to hlavně u Jennifer Jones, v tváři Hazel se mělo zrcadlit mnohem více bezprostřednosti a naivity, jinými slovy "dětinskosti" (takhle v oné třicetileté tváři vidím už i nějaké ty životní zkušenosti). Díky za tip Willymu Kufaltovi! 60 % ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Emeric Pressburger a Michael Powell byli skutečně skvělé režisérské duo a pro mě to dokazují v podstatě každým filmem. U snímku "Gone to Earth" netušíte, co vlastně máte čekat, ale když to pochopíte, uvědomíte si, že tihle dva melodrama prostě povýšili na něco neskutečně silného a emotivního, nikoli podbízivého. Konec s vámi dovede zamávat. ()

Galerie (10)

Zajímavosti (7)

  • Film je hojně zmiňován v románu Jonathana Coea „The Rain Before It Falls“ (2007), v němž jsou dvě z postav identifikovány jako komparzisté, kteří se objevují v popředí v jedné z prvních scén filmu (cca čas 8:25). (classic)
  • Obě verze filmu jsou v USA k dispozici na disku Blu-ray od společnosti Kino Lorber Studio Classics (v licenci společnosti The Walt Disney Company a současného držitele autorských práv, společnosti ABC). (classic)
  • David O. Selznick nechal film přestříhat a některé scény navíc natočil v Hollywoodu pod vedením režiséra Roubena Mamouliana, aby vznikla verze známá jako Divoké srdce (1952). Selznickovy změny spočívaly především v doplnění filmu: prologu, vysvětlujících scén (často doslova, se štítky nebo nápisy na předmětech) a více detailních záběrů jeho manželky Jennifer Jones (Hazel). Nejznámější ze změn jsou scény na konci, kdy Jones údajně nese ochočenou lišku – v dodatečných scénách je liška zjevně plyšová hračka. Selznick také vyškrtl několik scén, které podle něj neměly dostatečný dramatický dopad, přičemž některé z nich byly hlavními body zápletky. Michael Powell ve svých autobiografiích tvrdil, že Selznick z původního filmu ponechal jen asi 35 minut a že vše ostatní v americké verzi natočil Mamoulian. (classic)

Reklama

Reklama