Abstinent

Obecně se dá říci, že pokud mají být filmy nemocničního/léčebně-alkoholicko-drogového žánru působivé a fungující, musí se jim podařit především a) vykreslit prostředí, které se stává hrdinovým novým "domovem", b) zasadit do tohoto prostředí celistvě vytvořeného hrdinu a další navázané postavy. Zbytek je v podstatě podružný, protože když se podaří vyrobit kvalitní pojivo z těchto dvou složek, film tohoto ražení bude dobrý téměř vždy, i třeba s docela jednoduchým scénářem. Například na dějové nuance Kachyňova Směšného pána nebo Sedláčkových Pravidel lži si po letech už téměř nevzpomínám a ani netoužím si na ně vzpomenout, stále však zůstává atmosféra nepříjemných a přesto lákavě omšelých míst a budov, sychravé počasí, průhledy okny, lidský mikrokosmos, silné obrazy uvěřitelně zničených postav. Vigner šanci natočit syrový film z léčebny zahazuje okamžitě, protože si nemůže pomoci a musí za každou cenu vyprávět pomocí zcela zbytečných "poučných" retrospektiv, které jsou buď jalové (protahované chlastání na hajzlech, ve třídě - "teď ne" při nabízení placatice, všechny party scény) nebo tupé a přetékající klišé faktorem (otevírání globusu "musíme jenom po troše, aby to fotr nepoznal" haha, maturitní večírek a jízda autem, rozkmotření s přítelkyní, odmítnutí sexu s vilnou pacientkou). Takové scény by snad napsal i automat, kde je nějaká fantazie? Takže nejen, že režisér zbytečně tříští už tak chabě zachycený stav hrdiny a atmosféru léčebny, ale podkopává si vlastní nohy i neustále explicitně přítomným "proč/proto" (aniž by kterákoli z těchto scén cokoliv vnějšího nebo vnitřního uvěřitelně osvětlovala), vrcholícím závěrečným odhalením, že Adam je ještě větší blbec, než jsme doufali. (01.12.2020)

Příběh o vzpurném teenagerovi, která má odradit případné jeho alkoholické následovatele z rodin, které nemají žádné problémy. Pro Davida Vignera je to celovečerní prvotina. V léčebně je očekávaně skupinová psychoterapie, vzdor, výpovědi pacientů, vzpomínky na domov, kde jsou milující rodiče, kteří jsou moc zaneprázdnění životem, chycení se špatné party - zde párty spolužáka, postavě hrozí vězení, vysvětlivky a poučky. To jsem viděl už mnohokrát, ale předloňské Úsměvy smutných mužů byly syrovější. Dospělé postavy jsou dost unifikované, pokoušející Andrea Berecková kouzelná. (30.11.2020)

Pokud si k lahvince tvrdého alkoholu pouštíte z jakýchkoliv osobních pohnutek Čajkovského a Mozarta, pak jste zcela jistě před branami Bohnic. V protialkoholní léčebně se svého času ocitl Menšík, Kňažko i Švehlík, tedy míněno z hlediska filmových rolí. Ovšem zavřít do stejného ústavu nedochůdče jménem Josef Trojan je přinejmenším nerozum. Tohle pískle budí svoji tělesnou konstitucí dojem, že po přičichnutí k špuntu od slivovice skončí v márnici. Do hereckého stádia, kdy mu budu moci uvěřit, že je závislák, rozhodně ještě nedospěl. Film je ochuzen o drastické scény alkoholového opojení. Opilec Adam občas zkrápí své hrdlo větší kapkou ostřejší tekutiny, stále má ale vizáž studenta teologie, naprosto příšerně nestravitelně působí Trojan v nemnoha scénách, kdy je mu zle po těle, případně po duši. Jeho herecký výkon byl v těchto fázích absolutně směšný. To samé platí i o režii Davida Vignera, závěrečné skladbě, která se hodila do titulek, a též technické zázemí filmu má nevalnou a mnohdy nepříjemně proměnlivou úroveň. Speciální odstavec nepopsatelné hrůzy si zaslouží nasnímání filmu, doprovázené neochvějně asynchronním zvukařským peklem. Vše příslušně zabaleno do extrémně levné produkce. Režisér usiloval o umělecký i patrně realistický náhled na již notně provařené téma piják za zdmi léčebny. Angažoval se mladík, který místo na devatenáct vyhlíží na patnáct let, budí dojem, že za svůj život usrkával maximálně tak dětský šampus, načež aby jeho postava byla alespoň v něčem dramatická, klučina má na krku delikt a brzy za něj vstane před soudem. Navíc jeden z angažovaných scenáristů, který byl za života terapeutem, se raději premiéry filmu ani nedožil. Čest jeho památce i tematicky spřízněným filmům, které měly zajímavý průběh i realizaci a neříkaly si o vypnutí v polovině. 1/10 (22.11.2020)

Abstinent. V našich končinách takmer cudzie slovo. Nesmrteľná téma, ktorá môže byť podaná rozmanitými spôsobmi. Toto prevedenie mi však prišlo slabé, bez drámy a amatérske. Teda najmä tí herci, to bolo naozaj podpriemerné. Nič mi ten film nedal. Akurát sa tak vliekol, že pri ňom stihnete v pohode vypiť fľašu Jacka. (22.11.2020)

Když jsem potkal Úsměvy smutných mužů se Švehlíkem, tak jsem si odškrtl kolonku filmů s tématem alkoholismu, což je jedno z témat, které opravdu nemusím, ale bylo to kvalitní, silné, věrohodné, dobře zahrané. Tahle teen verze podobného je jen sotva průměrná, slabá, nevěrohodná, ale aspoň dobře zahraná. Malej Trojan jede, ale tohle povrchní nic, co si hraje na děsně něco vážného, nezachrání. (22.11.2020)